|
| ||||
| ||||
|
-- 54
liturgický prísluší choru levitű, a proto zpęváci v kostele i kdyz jsou svętští, vlastnę zastupují chor (sbor) církevní. Proto i skladby, které zpívají, mají, alespoń v nej- vętší jich cásti, zachovati ráz zpęvu sborovélio. Tím nemíní se, ze by docela męl býti vyloucen zpęv hlasu jednoho. Nerná však tento nikdy prevládati pri výkonu, takze by vętší cást textu liturgického byla tím zpűsobem prednesena; má spíše míti ráz jednoduché intonace (predzpęvu) neb ozdoby melodické a býti prísnę spojen s ostatní skladbou ve formę sborové. 13. Z téze zásady plyne, ze zpęváci zastávají v kostele pravý úrad liturgický, a ze proto zenské pohlaví, ponęvadz neschopné je k úradu takovému, neműze býti pripuštęno, by podíl męlo v kűru neb ve sboru zpęváckém. Chce-li tedy pouzito býti vyšších hlasű, sopránű neb altű, mají tyto zpívány býti od hochu dle pra- dávného zvyku církve. 14. Konecnę mají býti pripuštęni, by ve sboru zpęvákű církevních spoluúcin- kovali pouze lidé osvędceného zbozného a bezúhonného zivota, kterí by svým skromným a zbozným chováním za úkonű liturgických ukázali se hodnými svatého úradu, jejz zastávají. Sluší téz, by zpęváci, zpívají-li v kostele, oblékli se v šat cír- kevní a rochettu (cotta superpeliiceum), a jsou-li velmi na ocích lidu, aby byli chrá- nęni mrízkami. VL VARHANY A NÁSTROJE. 15. Ackoli vlastní hudba církevní jest pouze hudba vokální, jest nicménę také dovolena s prűvodem varhan. V nękterém zvláštním prípadę, v patricných mezích a s príslušnou opatrností mohou i pripuštęny býti jiné nástroje, nikdy však beze zvláštního dovolení Ordinaria dle predpisu Caeremoniale Episcoporum. 16. Ponęvadz zpęv má vzdy první místo zaujímati, mají varhany neb jiné ná- stroje jej prostę podporovati a nikdy ho nepotlacovati (neprehlušovati). 17. Není dovoleno pred zpęvem dlouhé predehry hráti, neb jej skladbami vlo- zenými prerušovati. 18. Hra na varhany pri provázení zpęvu, pri predehrách, mezihrách a pod., nejen ze má býti primęrená vlastní povaze tohoto nástroje, ale má míti i všechny vlastnosti hudby církevní, jez svrchu byly vytceny. 19. Zapovídá se v kostele hra na pianoforte (klavír), jakoz i na všechny ná- stroje hrmotné aneb lehkého druhu, jako jest buben malý i velký, cinelly (puklice), zvonky a podobné. 20. Prísnę se zapovídá tak nazvaným kapelám (bande musicali) hráti v kostele; toliko ve zvláštním prípadę, se svolením Ordinaria, pripouští se výbęr nástrojű foukacích rozumnę omezený a místu primęrený, je-li skladba i prűvod její psán ve slohu vázném, ve všem se shodujícím neb podobném slohu varhannímu. 21. Pri prűvodech mimo kostel műze býti od Ordinaria dovolena lira kapel, nesmęjí však nikdy hrány býti skladby svętské. Bylo by zádoucno, aby pri takových prílezitostech hudba omezila se na doprovázení nękteré písnę duchovní v reci latinské neb obecné lidové, zpívané od zpęvákű neb od zbozných spolkű, které se úcastní v prűvodu. VII. TRVÁNÍ HUDBY CÍRKEVNÍ. 22. Není dovoleno pro zpęv nebo hru nechati cekati knęze u oltáre déle, nez vyzaduje obrad liturgický. Dle predpisű církevních má Sanctus pri mši býti do- zpíváno pred pozdvihováním, a proto i celebrant má v té vęci zretel míti na zpę- váky. G l o r i a i C r e d o, dle tradice gregorianské, mají býti pomęrnę krátké. | ||||
|