|
| ||||
| ||||
|
- 55 —
23. Všeobecnę sluší zavrhnouti jako nešvar nejvętší, má-li se pri úkonech cír- kevních liturgie za podrízenou a jako za hudbę slouzící; kdezto naopak hudba jest jen cástí liturgie a pokornou její sluzebnicí. VIII. HLAVNÍ PROSTREDKU. 24. By presnę provedeno bylo, co zde ustanoveno, ai biskupové, jestlíze toho ještę neucinili, ustanoví ve svých diecésích zvláštní komisi z pravých odborníkű v hudbę církevní slozenou, které, tak jak za vhodné uznají, budiz svęren úrad bdíti nad hudbou v jejich kostelích. At nehledí jen k tomu, by skladby o sobę byly dobré, ale aby téz odpovídaly silám zpęvákű a byly vzdy dobre prednášeny. 25. V seminárích klerikű a v ústavech církevních, dle predpisű snęmu Trident- ského, ai se ode všech pęstuje s pricinlivostí a láskou gregorianský výše zmínęný zpęv tradicionelní, a predstavení ai horlivę povzbuzují i chválí v té vęci jinochy sobę poddané. Týmz zpűsobem, kde jest to mozno, ai podporuje se mezi kleriky zalození š k o l y pęvecké (Schola Cantorum) za i.ícelem zpęvu posvátné polyfonie a dobré hudby církevní. 26. V pravidelných prednáškách o liturgii, o mravovędę, o právu církevním, které konají se studujícím theologie, ai neopomíná se pripomínati ty vęci, které zvláštní vztah mají ku principűm a zákonűm hudby církevní, a ai jest snaha do- piniti ucení to nęjakým zvláštním výkladem o aesthetice hudby církevní, aby kleri- kové nevycházeli ze semináre neznalí všech tęchto pojmű, tak nutných k úpinému vzdęlání církevnímu. 27. Na starosti budiz, aby znovuzrízeny byly, alespoń u kostelű hlavních, drívęjší školy pęvecké (Scholae Cantorum), jako se jiz stalo s nejlepším výsledkern na velmi mnoha místech. Horlivému kleru není nesnadno zríditi takové školy i u kostelű menších a na venkovę, najde téz v nich prostredek velmi snadný shromázditi kolem sebe dítky i dospęlé k jejich vlastnímu prospęchu i ke vzdęlání lidu. 28. At udrzují i podporují se, pokud nejlépe lze, vyšší školy hudby církevní, kde jiz stávají a necht pomáhají se zakládati, kde ještę nejsou. Jest velmi dűlezito, aby církev sama péci męla o vzdęlání svých ucitelű, varhaníkű a zpęvákű, dle pravých zásad umęní církevního. IX. ZÁVĘR. 29. Na konec doporucuje se riditelűm kűru, zpęvákűm, osobám duchovním, predstaveným seminárű, ústavű církevních a spolecnosti reholních, farárűm a pred- staveným kostelű, kanovníkűm kollegiátním a kathedrálním a predevším Ordinariűm diecésí, aby podporovali se vší horlivostí moudré tyto reformy, po kterých jiz dlouhý cas touzeno a ode všech svornę voláno bylo, by v pohrdání neprišla sama autorita církevní, která opętnę je predkládá a znovu nyní s dűrazem pripomíná. Dáno v Našem sídle apoštolském ve Vatikánę, v den svaté panny a mucenice Cecilie, 22. listopadu 1903, v prvním roce Našeho Pontifikátu. Pius X. DEKRET KONGREGMCE 5VMTÝCH OBARbu. URBIS ET ORBIS. Sanctissimus Dominus Noster PIUS Papa X M o t u P r o p r i o diei 22 Novem- bris 1903 sub forma I n s t r u c t i o n i s de m u s i c a s a c r a venerabilem Cantum Gregorianum iuxta codicum fidem ad pristinum Ecciesiarum usum feliciter restituit, simulque praecipuas praescriptiones, ad sacrorum concentuum sanctitatem et digni- | ||||
|