|
| ||||
| ||||
|
57 --
- ® zpęvu chlapeckém. Podává P. BOlttuttil MLZIC'já, knęz kongregace Nejsv. Vykupitele. (Pokracování.) M icliael v >Culturzustánde II., 383, zmińuje se téz o této slavnosti, nazývá ji Bischofs- oder Abtfest<; slavnost biskupa neb opata (v kapitulních chrámech byla slavnost biskupa, v klášterních opata), koho záci znali. Praví, ze záci na mnohých školách jiz v den sv. Mikuláše (6. prosince) vecer volili sami ze stredu svého biskupa neb opata. Úlohy pak byly zmęnęny. Malí stali se pány. Prísný zákon školní ten den neplatil Chor a processí konali dęti ten den (mládátek). V jídelnę ctení, které jindy konali predstavení, konali záci. Ekkehart IV., mnich v St. Gallen vypravuje, jak se v X. století slavnost ta konala, a praví, ze o sto let pozdęji ještę se odbývala. Popisuje slavnost r. 911 a 918. - R. 911. byl jí prítomen i novę zvolený král Konrád [. a męl velikou radost zejména z processí chlapcu, pri kterém chlapec odęný za opata v jeho šatu podobném kroji si vykracoval a precisnę obrady církevní konaje, velmi váznę si pocínal. Zda tím i smysl pro liturgii se nebudil? Prázdnin nebylo. Ale nedęle a cetné svátky byly úlevou a ulehcením, zmęnou. Ve dne byly provozovány rűzné liry, z pocátku duchovní, zejména velikonocní, plác irí Marií; pozdęji i vánocní, o svatých ; casem i svętské. Hry ty z prvu provo- zovány v kostele jako zivý obraz události dne. Porádány procházky a výlety, pri nichz hoši zpívajíce rezali a nosili si domu lískové pruty, s nimiz, byli-li neposlušni, mrštná ruka kantorova brzo lépe je seznámila. Casem ale krásná slavnost biskupa neb opata upadla, zavdala prílezitost k vý- trznostem, k zákűm pridruzili se všemozní zivlové, zejména vaganti, vęcní studenti, kterí z jedné university na druhou precházeli; a stávaly se veliké neporádky, takze byla odstranęna. (Viz Michael, :>Culturzustánde I1., 385.) [ hry duchovní promęnily se ve svętské a konecnę v maškarády; s úpadkem ducha církevního upadaly téz školy. Tím nebyla vinna církev, ale nevázanost osob. I jiné slavnosti upadly, ovšem ne v té míre, jak protestanti to lící (viz Cecilienkalender, 1885. Welsfest). Hry téz zneváznęly, az v kostele zapovędęny. (Školní zákony viz Michael >Culturzustánde 11., 370). Pripomínáme jen Karlem vydané ustanovení o školách, jez v biskupstvích a klášterích mají býti zrízeny, (Constitutio de scholis per singula episcopia et mo- nasteria instituendis), dle kterého u všech dómű a opatství verejné školy męly býti zrízeny. (Bylyf školy vnitrní, konvikty, pro cleny rádu, a verejné pro cizí.) Nejstarší známý školský zákon je pastorální instrukce z r. 774. (Viz Hefele :>Concilien- geschichte 3, 2, 618.) Aby starost církve o zpęv chlapecký byla poznána, stújtez zde nękterá usta- novení koncilií a papezű. Synoda v Cáchách r. 789 porucila, aby ve všech klášterích a u všech biskupských chrámű byly školy, a v nich se ucilo zalműm, písmu, zpęvu, computu a grammatice. (Hefele 3, 2, 669.) Papez Eugen II. r. 826 toto narízení obnovil. Concilium Valentinurn, r. 855, v kanonu 3. zmińuje se o školách pęveckých : >Abychom dle príkladu našich predkű téz o školách pęveckých jednali, ustano- vujeme (ut de scholis ecclesiasticae cantilenae iuxta exemplum praedecessorum nostrorum aliquid inter nos tractetur). Synoda v Cáchách r. 817 zapovídá školy pro oblati, poroucí »scholas externas (in et extra claustra). Mívalyf kláštery dvę školy »interna et externa<, jako u nás asi pensionát a škola verejná. (Hefele IV., 25.) | ||||
|