|
| ||||
| ||||
|
66
Naše doba jest dobou sjezdű. K cemu jsou sjezdy? Aby jeden druhého poznal, s ním se potęšil a navzájem aby se povzbudili k úkolu sobę vytknutému. je to jeden clánek veliké myšlénky: sbratrování národű --- a tak i my jsme se sešli, abychom se poznali, jeden druhého povzbudili, a v cem? V tom, co jest n á s v š e c h s v a t o u povinností! Będa národu, který zabredl do bahna materialismu, který nezná zádných vyšších cílű, zádných ideálű. Jako je povinností kazdého, všímati si nejen svých tęlesných zálezitostí, ale také pecovati o duši svou, tak jest také povinností, pęstovati nejen zpęv svętský, coz jest zajisté ušlechtilé a krásné, ale také zpęv chrámový, církevní. Zdejší męsto Nová Paka krácelo ode dávna krokem bujarým v pred ve dvojím smęru: ve vlastenectví a hudbę, ale jest treba, vystríhati se vší jednostrannosti a proto volám k vám dnes: Rozpomeńte se, ze nejen vaše srdce a vaše city priro- zené, ale ze také Bűh a nesmrtelná duše vaše ciní na vás nároky. Také Pán BGIi zádá, abychom ho ctili nejen svými modlitbami, ale také zpęvem svým. A tu ne- smíme si, drazí, zapírati, ze kostelní zpęv posuzován bývá nękdy s predsudkem, ze hledí se nań nękdy s patra. V mém bývalém pűsobišti, v Jicínę, vypravoval mi jistý vázený pán, uprímný pęstitel hudby, ze kdyz tam prišel, pozoroval u jistých vrstev tamní spolecnosti, z e s t y d í s e z p í v a t i v k o s t e 1 e, ze zpęvu svętskému vęnuje se péce veškerá, ale se zpęvem chrámovým ze zachází se prímo macešsky a mnoho práce ho to stálo, nez tento predsudek rozplašil. To bude i naším úkolem : Poucovat lid, ze zpęv kostelní, z lásky k Bohu konaný, je úkonem cestným a zásluzným, a ze je povinností nás všech, oń se starati. Jakou povinnost má kazdý clovęk a zvláštę kresfan? Upravit si rádnę pomęr -- nejen ku své rodinę a ku svému bliznímu, ale také k Pánu Bohu. A jaký úcel má hudba posvátná ? Ctíti 3oha a povznášeti srdce lidské. B o h a c t í m e m o d 1 i t b o u o b r a d y — ale to vše nestací. Teprve ty, ó písni posvátná, roznęcuješ srdce lidské a dáváš krídla našim modlitbám, aby lidská duše k Pánu Bohu se povznésti a jej po zpűsobu cherubínű a serafínű chváliti a velebiti mohla. Teprve ty, ó písni svatá, dovedeš toho, aby clovęk vyprostil se z prachu pozemského, zpretrhal pouta, vízící ho ku zemi a zaletęl v tajemnou ríši tónű a zvukű nebeských. Proto ne bez významu praví staré prísloví, ze kdo dobre zpívá, dvakráte se modlí! Boha ctíme téz n e j svętęjší obętí u oltáre -- a není dobre, omezovati se pri ní pouze na soukromou svoji poboznost. Pri ní otrásati se mají stęny chrámové zboznou písní. Tak dęlo se jiz od prvních dob kresfanských; ze se pri mši svaté zpívalo. Svatý evangelista vypravuje o poslední veceri Pánę: :>A kdyz dokoncili chvalozpęv svűj, šli na horu olivetskou.˘ Pozívání beránka velikonocního bylo tedy provázeno modlitbami a zpęvy. To byla první mše svatá. Tím sám Spasitel oznacil zpęv za dűlezitou soucástku bohosluzby, kterou se nejen Pán Bűh ctí, ale také srdce lidské se zušlechtuje. A jakými cestami se ubírati trsáme? My máme, drazí prátelé, dvojí posvátný zpęv: umęlý a lidový. V umęlém zpęvu na kűru - coz bývá obycejnę pri zpívané mši svaté, úcastní se zpęváci cvicení, v lidovém zpęvu műze spolupűsobiti i clovęk neumęlý. I ta poslední starenka — ode všech opuštęná, műze si zazpívati, má-li jen ponękud sluch a hlas a neruší-li celkového souladu. Tím zpűsobem clovęk nej- uprímnęji mluví s Pánem Bohem a upravuje si príinivęji svűj pomęr k Bohu. A k tomu spolupűsobiti je povinností všech vęrících. K tomu i tyto exercicie mají nabádati. | ||||
|