|
| ||||
| ||||
|
67 —
C í r k e v h 1 á s í s e k u p r á e i— nechce býti odsouzena k necinnosti. Nebof necinnost, tof hniloba; a hniloba, tof smrt. My vám chceme dvę vęci hlavnę vloziti na srdce: abyste sami Pána Boha zpęvem dústojným ctili a oslavovali a abyste k tonw také dítky svoje vedli. Slyšte slova sv. apoštola: »Ucte a povzbuzujte se navzájem zalmy, písnęmi a zpęvy duchovními.<. Jako ve spolecné modlitbę jeden druhého povzbuzuje, tak í kdyz spolecnę se zpívá. Proto také, má-li nás posvátný zpęv k Bohu vésti a zušlechfovati, musí míti jisté v l a s t n o s t i , aby to b y 1 z p ę v dűstojný a s 1 u š n ý. Ta vęc neműze se ponechati na libovúli kazdého jednotlivce. Jako nwsí býti v kostele peclivý výbęr obrazű a maleb, a divnę by to tam vypadalo, kdyby si tam mohl kazdý dle svého vkusu dáti, co by chtęl, tak se to má také se zpęvem. Kdybychom chtęli se ríditi vkusem lidí neumęlých a prostých, prišli bychom casto do rozpal Pán Búh męl dbáti na prání kazdého jednotlivce, poznal by, ze si kazdý preje nęco jiného a byl by v rozpacích, komu vlastnę vyhovęti má. Preje-li si jeden dešt, zádá druhý jasné pocasí, preje-li si jeden chladnęjší povętrnost, prál by si druhý teplé pocasí. Tak i ve zpęvu. Kdybychom se męli ríditi vkusem lidu, byli bychom na rozpacích, komu vlastnę vyhovęti máme. Jednomu se líbí hudba veselejší, druhému váznęjší -- a proto treba jest, poslouchati predpisű církevních a nestavęti úsudek svűj nad úsudek církve. Vy máte však téz dítky své tímto zpűsobem k Pánu Bolw vésti. Jest to dűlezitý vychovávací cinitel a podarí se vám to hravę. Kdo rád zpívá, není zlý a není také nešfastný. Mysl odvádí se tím od jiných vęcí zbytecných a škodlivých. Vaše dítky mají se uciti, Pána Boha o mnohé vęci prositi a za ,mnohé vęci jemu dękovati. Kdyz letos skonal ceský hudební velikán Antonín Dvorák, psaly o nęni listy, jaký to byl zbozný muz, ze ho vídali casto v chrámu Pánę s hlavou sklonęnou, pohrízeného v modlitbu, a on sám pronesl tato slova pamá.tná: »Otec muj nemohl mne dáti na studie a prece ve své hlavę nęco mám. Vím, ze je to dar od Pána Boha, a je mou povinností, za to mu dękovati.« A podękoval mu za to zejména tím, ze slozil mnoho skladeb, dýšícícli opravdovou zbozností a vroucím citem nábozenským! A tak by mohl kazdý kresfan Pánu Bohu za mnohé vęci dęko- vati a sice zpęvem svým. Naši nejslavnęjší skladatelé vyrostli v našich kostelích, na našich kurech, a nevęrím tomu, ze by se ujala a rozšírila myšlénka, volající do svęta, ze hudba chrámová je ponízením a nęcím ménę cenným, nez hudba svętská. Ve známé Smetanovę »Ceské písni« zpíváte: »Písem ceská slavnę znívá, v chrámu Pánę kdyz se zpívá, kdy duch, prost vší pozemskosti na perutích poboznosti k vyšším stanúm zalétá.- Pavel Krízkovský pravil: »Ve svém mládí miloval jsem více zpęv svętský, ale kdyz poznal jsem krásti zpęvu chrámového, prilnul jsem k nęmu celým srdcem svým.« Tak ciiite i vy, drazí rodicové, a velte dítky k tomu, aby se staly cleny sboru chrámového, aby se za kostelní zpęv nestydęly a tím prispęly k oslavę bozí a k zušlechtęní srdce svého. Dnes prázdní se namnoze kostely, a proc ? Ponęvadz se špatnę v kostele zpívá a tento špatný zpęv vyhání lidi z kostela. Není divu, ze kde jsou kostely prázdné, i ta srdce lidská bývají pustá a prázdná; proto má zpęv chrámový také veliký mravní význam pro naši spolecnost. Dnes šírí se po svętę spousta špatných písní, které bychom nazvati mohli Mízou a jedem. Naše luhy t* | ||||
|