|
| ||||
| ||||
|
68
a háje ozývají se casto písnęmi, nad nimiz rdíti se musí kazdý clovęk slušný a jimiz otravuje se zvláštę mládez naše. Je-li nękdo jedem otráven, műze býti zachránęn protijedem rychle podaným a takovým protijedem műze býti píseń, zvláštę chrámová. Tu tedy pęstovati jest svatou naší povinností a proto téz prosím, abyste hojnę úcastnili se tęchto exercicií a ve váznou tuto chvíli pozvedám hlasu svého a roze- chvęným srdcem volám: Boze zehnej snahám našim, aby tyto dva dny cyrillských exercicií prinesly hojného zdaru a prispęly ku oslavę bozí a probuzení ušlechtilých snah kresfanského lidu ceského! Obrana reformy církevní hudby. Napsal Frant. firásek. (Pokracování.) Josef Cyrill Sychra, riditel kűru v Mladé Boleslavi, jeden z nejlepších domácích skladatelű ryze církevních, narodil se v ústí n. O. roku 1859. Pocátkűm hudebním ucil se u svého otce a pozdęji u tamního ucitele V. Hepkého, kterýz jej také do elementární hry na varhany zasvęcoval. Hodlav celý svűj zivot zasvęcovati posvátné hudbę vstoupil po absolvované 3. trídę realných škol do školy varhanické, kterouz r. 1878 s vyznamenáním absolvoval. Jiz za doby svých studií na škole varhanické svęreno mu místo varhaníka v kláštere Emauzském. Roku 1879 jmenován byl varhaníkem pri kollegiatním chrámu Pánę ve Staré Boleslavi a roku 1882 stal se tamtéz riditelem kuru. S nevšední hor- livostí jal se ihned pęstovati gregorianský chorál a vícehlasý zpęv s takovým zdarem, takze mnozí znalci a prátelé ryze církevní hudby putovali z daleka a široka do Staré Boleslavi pokochati se tamními, prímo vzornými reprodukcemi posvátné hudby, mezi nimi i proslulí v gregorianském chorálu mniši Emauzského kláštera v Praze. Roku 1889 stal se riditelem kűru v Mladé Boleslavi, kde dodnes pűsobí v duchu svého predchűdce, nezapomenutelného našeho Fr. Hrušky. Sychra nálezí k nejpred- nęjším skladatelűm našim presnę církevním, z nichz jest snad nejplodnęjším. Vydal celou serii mešních skladeb rűzného obsazení hlasű. Díky své bohaté zkušenosti vyhovuje v první radę potrebám menších chrámových sborű, podobnę asi, jako populární svého casu R. Fúhrer. Dále vydal prímo neprehlednou radu motett a jiných sborű mimoliturgických, mezi nimi také velmi prístupné sbory pohrební. Kdo by neznal jeho krásný a dojemný sbor pri pohrbu knęze: »Není sluhy Pánę více?<. Perlou Sychrových sborű sluší nazvati jeho »Chvalozpęv Marianský (na slova Praz- ského arcibiskupa Jana z Jenštejna) pro jednohlasý a 4hlasý sbor s prűvodem varhan.) Jest to nejlepší dosud skladba s textem ceským pro mirnoliturgické (má- jové) poboznosti v naší prechudé az literature tohoto genru. Prirozený modulacní rád, krásná, lyrická kantiléna, distonické vedení hlasű pri veskrze moderní harmonii — tof vše spojeno v jeden ladný, od pocátku az do posledního tónu stejnę vábivý celek. Studovali naši odpűrci jiz tento sbor aneb jiné zdarilé skladby Sychrovy, nezli bylo jim uchopiti se péra za úcelem diskreditování našich ryze církevních skladeb? Znají tito páni také Sychrovy skladby mešní? Pochybujeme! Vzdyf z jejich zpűsobu polemiky vyzírá toliko paušální odsuzování všeho, co jejich svętácké mysli u vęcech církevní hudby nekonvenuje. Tyto skladby vyšly v »Cyrillu-. | ||||
|