|
| ||||
| ||||
|
-77
Jest téz naše vúle, aby dle starého zvyku dennę hodinky k nejblaliosl. Pannę Marii a sedm zalmu kajicích se modlili nebo alespoń cást toho, a to v ten cas, ve který predstavený urcí dle okolností a zamęstnání. Mohou i cást modliteb tęchto modliti se na cestę ku kostelu a z kostela, aby tak vzájemnę se vzdęlali. Co se ostatního týce, at i ucitel gramatiky a logiky mravy svými takovým jest, jak jsme o predstaveném pravili. Oba ai hodiny denní i nocní tak mezi sebe roz- dęlí, aby jeden z nich stále u chlapcú byl, af doma jsou neb mimo dúm, ai kamkoli jdou. Proto si prejeme, aby tento ucitel zádného jiného úradu ani zamęstnání ani v kostele ani mimo kostel nemęl, by cele tomu, ceho zádáme na nęm, se vęnoval. Ucitel zpęvu ai vyucuje záky v hodiny urcené zpęvu chorálnímu a kontrapunktu, ai naucí je nękolika slušným :>discantus nikoli lehkomyshn rn neb neslušným písním; ai nedopustí, aby na zpęv všechen svúj cas neb píli vynalozili, aby casu potrebného pro gramatiku neztratili. Budiz téz druhému uciteli dost casu ponecháno pro vyucování v gramatice, logice a veršování neb téz ku výkladu epištol a evangelií v reci materské; nebof cemu kdo nerozumí, toho také nikdy patricnę ani jistę prednášeti nebude a ducha k poboznosti taktéz neroznítí. Zapovídáme, aby cteni byli spisovatelé bez rozdílu (výbęru), nebof nękterí mravem více škody nez duchu uzitku prinesou. Dále narizujeme, aby pri jídle (spolecném) vzdy jeden z chlapcú nęco z uzitecné knihy predcítal; všichni ostatní pri tom ai mlcí, dle prísloví: Pauca in convivio loquere --- pri obędę málo mluv. Al' mají chlapci urcitý denní porádek (regulam) jako je zvykem v domech vychovávacích, a proto ai v urcité hodiny zpęvu, v urcité gramatice se ucí, v urcité ai k uciteli jdou (rozumęj se tázat, promluvit neb z jiné príciny!. Dále: Kazdý ai svého druha udá, slyší-li jej prísahati (klíti) neb lháti, podvádí-li neb nadává, mluví-li neslušnę neb necudnę neb tak se dotýká; vstal-li pozdę, zane- dbal-li hory, mluvil-li zbytecnę v kostele a pod. Kdo chybujícího (znaje) neudá, bude sám místo nęj a s ním potrestán. Chyby tyto mohou na zvláštním listu body poznamenávány býti a na konci týdne mohou uciteli býti predlozeny, aby castęji chybující potrestal. Uhodil-li kdo klerika, budiz ihned k poenitentiári poslán (k zpo- vędníku, majícímu právomoe jej sprostiti exkommunikace, vyobcování z církve pro uhození duchovní osoby, kdyby snad ji skutkem svým byl zavinil. Viz výše!). Všecky hry, které lakomství (hrabivost) podnęcují, neslušné, s krikem spojené, k hnęvu, zlosti a nenávisti proti druhým vedoucí, budtez jim zapovęzeny, jako na pr. kostky a pod. Pri hrách smęjí jen o velmi nepatrné vęci hráti, na pr. o plíšky z olova neb mędi. To má na zreteli ten, který praví: :Trocho lude, aíeas fuge:, kúzelem hraj, kostek se varuj (to znamená: radęji trochu tuzení tęla, tęlocviku, pro- bęhnutí, nez hry o sázky). Hochúrn budiz i delší neb kratší cas k zotavení se poprán (volný cas); zejména nęjaký cas po obędę a po veceri, kde k vázným pracím beztoho schopni nejsou; ale i tu ai je ucitel u nich. Zapovídáme, aby nikam dle své vále zpívat nechodili, ani do domu, ani do kostela, k tomu treba výslovného dovolení ucitelova; ucitel pak budiz prítomen a hled, aby ani pri jídle (které snad obdrzí), ani pri jiné prílezitosti nijak rozpustile ani neslušnę se nechovali. Prejeme si téz, aby dle starého zvyku v loznicích celou noc horelo svętlo ve svítilnę pred obrazem Panny Marie pro poboznost i pro potrebu, protoze i k jitrní | ||||
|