|
| ||||
| ||||
|
78 --
(matutinu) vstávati jim jest; a vúbee proto, aby je?- tak si pocínali, by se svętla báti nemuseli. Nebud'tez trpęny zádné tajné schúzky ani tajná prátelství, nýbrz všichni budtez vzdy pohromadę a pred ocima všech. Téz nesmí míti zádných zvírat ani škodlivých ptál<ú. Rovnęz zapovídáme, by nikomu se netrpęlo, by s chlapci zacházel nebo se s nimi bavil; téz nikomu cizímu, by vyucování chlapcú se súcastnil, vyjma ze by to zvlášf (t. j. pro jednotlivé prípady) dovolil predstavený; a to proto, aby naši hoši obcováním s jinými nebyli zkazeni, nebot ~unica prava pecus inficit omne pecus jedna prašivá ovce nakazí celé stádo. Zejména tehdy se to zapovídá, kdyby nękterý tím ku zlému byl navádęn. Blizší dúvęrný styk s chlapci budiz sluzebnictvu zapovęzen; ano, ani to jim nebudiz dovoleno, aby klerikové, neb servitori (obsluhující) nebo kaplani s nimi se bavili, zvláštę, není-li zádný z uciteltr prítomen. A proviní-li se hoši proti tomu, bud'tez potrestáni. Trest budiz mírný a dęj se jen metla,ni, nikoli holí rteb jinakými ranami, které i nebezpecnę raniti mohou; nebudiz uzíváno ani nadávek, ani spílání, aby poznali, ze trestající víc je miluje nez je na nę rozhnęván, a aby spíše mírností nez prísností k dobrému byli vedeni dle slov Písma: : Ut non pusillo anirno fiant abv nebyli malomyslni. (List sv. Pavla ku Kolossenským, 3, 21.) Bud'iez zdrzováni od prílišného jídla ráno neb i v jiné hodiny, coz škodí dobrému hlasu, rovnęz v nemíre v pití. Ale chceme, aby jim s dostatek cistého pokrmu bylo dáváno, aby byly i loznice cisty, cisty i postele, prádlo a pod. Nemoc- ným budiz zvláštní péce vęnována. O vydáních at ucitel dvakrát do roka úcet podá. Dále: V kúru af sedí od sebe oddęleni, af sami i s jinými zachovávají mlcení a neodcházejí, af je kdokoli volá, leda ze by toho úrad jejich zádal neb na rozkaz pana dękana nebo hochiostárú. Zvláštę ale mají se na pozoru míti, by zachovávali mlcení ti oltáre, kdyz se nejsvętęjší obęf mše svaté slaví; bez smíchu, bez kašlání (zbytecného), bez hluku, šumu, bez na sebe kývání, neb dávání znamení sobę neb jiným, af jako andęlští jinoši se cl-ovají, jako takoví, kterí neposkvrnęné, po všem okršku zemském ctęné Pannę patrí. A na konec, af chlapci jsou uceni a lc tomu pridrzováni, by obrady zachovávali, které církev naše z pradávna pri siuzbách Bozích predepsala a které jich se týkají; kdy totiz do kúru prijíti mají, kdy se pokloniti, kdy zpívati, kdy odejíti atd., coz jsme také jiz sestavili a v jejich príbytku na místę vhodném vyvęsiti dali.,,: Jakým se nám jeví trnárský, zatemnęný« stredovęk, cteme-li tuto instrukci, která vęru by potrebovala komentáre, jenz by poukazoval na mnohou moudrost její, na znalost povahy, na paedago;iku a zvláštę na hlubokou víru, která jí je zá- kladem. Zda mnohé vęci i pro naši dobu z ní by nemohly býti pouzity? A snad i skoro všecko. Nękolika crtami promluvili jsme o zpęvu chlapcú a o školách pęveckých. Pro- mluvili jsme krátce nęco: aJ o dobę nejstarší, bJ o školách katechetických, cJ o snahách papezú, dJ o snahách panovníkű, eJ o snahách klášterű, kapitol i biskupű, a o školách, fJ o snahách koncilií. | ||||
|