|
| ||||
| ||||
|
-84
naklonęn; tím vętší vzbudilo podiv, kdyz pozdęji stal se jeho nejvętším chvalo- recníkem a nejrozhodnęjším obhájcem. Sporűm, jez pak pro toto vydání byly mezi jeho odpűrci a obhájci vedeny, ucinil papez Pius X. konec svým Motu proprio ze dne 22. listopadu 1903, jímz zrušil všechny privileje medicejského vydání a prohlásil tradicionelní melodie za officielní chorál církve rímsko-katolické. Kéz tímto slavným cinem jeho Svatosti nastane doba pravé reformy, pravého obrození a rozkvętu chorálu. ® zpęvu chlapeckém. Podává P. BOhamll MatPft1, knęz kongregace Nejsv. V.NIki pitele. (['okracování.) ame za to, ze bonifanti byli u kostela svato-Vítského mnohem dríve; snad vydrzováni byli z dobrovolných príspęvkű kanovníkű, snad odjinud, nez na tom nezálezí, zpráv o tom nemáme. Soudíme, ze byli bonifanti nmohem dríve z dűvodu toho, ze zmínka se ciní o výtrznostech, které se staly v kláštere brev- novském. Nezli slavnost ta degenerovala, musila, jako v Nęmecku, dlouhá léta býti asi beze všeho neporádku. Roku 1255 vede si opat brevnovský stíznost az u papeze, musily tedy neporádky býti veliké, které ne za jeden rok, ale za mnoho let povstaly ; kromę toho musila instituce bonifantű býti jiz zakorenęna a míti oporu u mnohých v Praze, jakoz i slavnost ta; proc nevede si opat stíznost u kapitoly neb u biskupa? Snad jiz dríve u tęchto instancí vedl si stíznost, ale nadarmo, ci nechtęl u nich si stęzovati? Zdá se, ze snad jmenovaný Eberhard, vęda, ze stęzuje si Brevnov do bonifantű, nadaci tu zalozil, aby byly príjmy jejich stálejšími. Vizme, co praví nejd. p. biskup Krásl ve svém spise »Sv. Vojtęch<. o bonifan- tech, str. 348.: >>Vedle mnohých starostí, jez opatu Martinovi prinášela všechna správa klášterní, nemalou mrzutost s biskupem prazským a jeho kapitulou spűsobili zpęváci svatovítští ci bonifanti (boni infantes, boni pueri, innocentes). Mimo jiné obyceje vęku tehdejšího v dobę vánocní hojnę se koledovalo. V den Mlád'átek (28. prosince) odedávna chodili bonifanti svatovítští (boni infantes t. j. hodní hoši, jinak téz innocentes t. j. nevińátka, mlád'átka) koledovat do kláštera brevnovského, kdez se jim za to dostávalo nęjaké rekreace ci obcerstvení. S bonifanty chodili tam i mnozí duchovní (t. j. clerici) prazští a mnoho lidu obecného; nękterí z nich, majíce obliceje k nepoznání pobarvené, po kláštere sem tam pobíhali, šaty mnichű trhajíce a nádobí roztloukajíce; ano docela i mnichűm se posmívali, mnohé vęci z kláštera odnášeli, takto nejen nedűstojné výtrznosti, ale i hojnou škodu klášteru pűsobíce. Jiz p r e d c h ű d c o v é Martinovi nad tíni nemálo se horšili a zlozvyk jinak zastaviti nemohouce, zalovali papezi Rehori IX., k jehoz rozkazu roku 1234 biskup míšenský prijel do Prahy, aby zlozvyk zrušil.') Klášteru se odlehcilo, ale ne na dlouho. Na zákaz se pozapomnęlo a koledovalo se zase s neslušným šprýmováním jako pred tím. Porádku milovný opat Martin nemohl jinak a v Rímę zaloval znova, a ne nadarmo. Papez Alexandr IV. prazskérnu biskupu Mikuláši (1. dubna 1255) dopsal, aby reholníkűm zjednal klid zádoucí a odstranil nemístný zlozvyk na dobro. To se také stalo.2) ') Borový: Dęjiny diecése Prazské, str. 103; Schramm: Regesta ad-a. 1234, n. 2. ') Ziegelbauer: Epit. hist., p. 226: Mandantus per Apostolica scripta fraternitati tuae, yuate | ||||
|