|
| ||||
| ||||
|
- 85 —
Vizme i zprávy, o bonifantech jiných autorr, pokud pisateli clánku tohoto byly prístupny. Borový v Ottovę Slovníku naucném, IV., 344, o nich píše následovnę. Nejprve zmińuje se o významu slova, pak praví: »Bonifanti byli záci školní, jichz pri chrámu svato-Vítském v Praze 12 bylo ustanoveno ke zpęvűm církevním a k ríkání zalmű První nadání na výzivu bonifantű ucinil kanovník Eberhard (j- 1259), koupiv nękteré statky ve Veliké vsi blíz Panenských Brezan k opatrení záku tęch potravou a odę- vem. V den Mládtek (28. prosince) chodili bonifanti do kláštera brevnovského, kdez se jim jal<ési obcerstvení podávalo. Avšak pri té prílezitosti bývali bonifanti zacasté provázeni od velkého poctu osou svętských i duchovních, jez, majíce obli- ceje k nepoznání pobarvené, po kláštere sem tam bęlialy, šaty mnichű trhajíce, nádoby rozlicné roztloukaly, mnichűm lály, ano je i bily, konę z kláštera s sebou odvedly, a jiné také vęci pobravše, navrátiti nechtęly. Pro tu prícinu opat brevnov- ský jiz r. 1255 vedl stíznost ti papeze, nacez obycej ten byl naprosto zrušen a opat brevnovský za to zavázal se platiti bonifantúm kazdorocnę ctvrt hrivny stríbra o štędrém veceru. -- 1 pri vyšehradské kapitole bývalo 12 bonifantu k nizším sluz- bám kostelním, avšak r. 1326 uzavrela kapitola na místo Uonifantu zríditi 10 knęzí chorálních.: -- Skoro týmiz slovy vyjadruje se Borový ve svých „Dęjinách diecése prazské, str. 103., pridávaje slova: »Mimo jiné obyceje tehdejšího vęku zachovávaly se v Cechách, zvláštę v dobę vánocní, rozlicné pochűzky, které nękdy nevinnou a zertovnou povahu męly, nękdy však v neslušnou míru se prevrátily.- Borový mluví o bonifantech v tomtéz díle ještę na str. 146., kde praví: Xe zpęvűm církev- ním a k ríkání zalmú bylo ustanoveno 12 zákűv školních, kteríz se nazývali boni- fanti« ; pak na str. 206., kde vypisuje nábozenský zivot v Cechách od r. 1344—1421 : Bylot u sv. Víta bezmála 300 duchovních, mezi nimi 50—60 kanovníku (z nich 34 se stálými príjmy), mnozí vikaristé, oltárníci, kaplani, choralisté (30) a bonifanti. Vizme, co praví Konrád ve svém díle »Dęjiny posvátného zpęvu o nejstarší dobę vűbec a o bonifantech zvlášf : Díl L, str. 41.1) -Snadno jest nám domysliti se, ze pro rádné pęstování bohosluzebného zpęvu nejzávaznęjší podporou i podnętem stalo se záhy zalození biskupství prazského r. 973. Odtud pocalo i školství hojnę vzkvétati, jsouc co nejúzeji spojeno s církví. Však patrilo i ucení zpęvu a hudbę tehdáz k obecným naukám školským a k obecnému vzdęlání. (Viz trivium a quadri- vium.) Také sv. Vojtęch poslán byv do Dęvína a porucen tamęjšímu arcibiskupu Adalbertu k vychování, obdrzel zajisté vzdęlání v hudbę dle tehdejší doby. Nejen duchovenstvo, nýbrz i obecný lid, ano i vladykové ve chvalách Bozích zpívajíce pilnę se úcastnili, jak tehdáz i v Cechách po starodávném obyceji církve bylo. To zrejmo i z historických dokladű. Ano, zpívati zalmy pri sluzbę Bozí poklá- dáno tehdy obecnę za povinnost všech, i nejvzácnęjších rodem ; zpęvu zalmű se nauciti bylo zvláštním predmętem vyucování na školách tehdejších. Kronikár Kosmas dí o sobę, ze jiz jako chlapec zalmy ríkával (cum ruminaret psalmodiam).« A po- dobnę svędcí i o juditę, ze dali ji starostliví rodice do kláštera na vychování, aby se tam priucila zaltári. V dalším mluví pak Konrád o tom, ze zpęvu ucila se mládez na školách, bez nichz nebyla zádná kolleáiátní kapitola, ani zádný klášter. jinoši i dívky znali mnoho nus, si est ita — jak bylo zalováno — dictos Clericos, ut a tali praesumptione desistant, monitione praernissa per Censuram ecclesiasticam, apellatione remota praevia ratione compellas, t. j. rozkazu- jeme, abys kleriku tęch napomenul, a pak, neuposlechnou-li, i církevními tresty je potrestal. ) Viz i ~Cecilie<, nyní =Cyrilla, r. IV., str. 41. a násl. | ||||
|