|
| ||||
| ||||
|
86 —
zbozných zpęvű. Kronikár Vincentius praví k r. 1158 o vojínech ceských, Milán obléhajících : An eorum cantibus ... Mediolani resonat obsessio. V dílu L, str. 44.: O zpęv pecovalo duchovenstvo rozlicným zpűsobem. O horlivé péci duchovenstva té doby svędcí také zrízení tak zvaných >bonifantes (boni infantes, t. j. hodné dęti) nebo >boni pueri«. Ustanovil totiz prazský kanovník Eberhard 1. P. 1259 (podle Dobrovského : Gesch. d. bóhm. Liter., str. 79) pri praz- ském kostele 12 zákű, jimz bylo za povinnost ulozeno, stále prisluhovati v tom kostele pri zpęvu, ctení (»legenda,<) a pri hodinkách církevních. Na výzivu jich vykázal kostelu nękteré dűchody statku »Veliká ves=.') Tací bonifantes byli brzy po svatovítských ustanoveni téz pri vyšehradském kollegiátním kostele (poctem 12), neví se urcitę kdy a kým; jisto jest, ze ke konci XIII. století jiz byli zrízeni. Byli to záci nebo klerikové. Príjmy rnęli na jednom dvore, jenz patril ke kostelu Panny Marie pred Týnem. Také ves Cakovice s tvrzí a I3ašf jim nálezely. L. P. 1317 ustanoveni byli kapitolou místo bonifantű knęzí. Však teprve r. 1326 usnešení to bylo provedeno a místo 12 bonifantű ustanoveno bylo 10 knęzí chorálných.«2) O bonifantech zmińuje se ještę Tomek v Dęjepisu męsta Prah),, díl III., str. 29 a 56, pravę, ze k úradu >kustoda,: kapitolního príslušelo téz zbozí ve Veliké vsi (na pravé stranę Vltavy pod Prahou) s povinností k opatrování z nęho dvanácti bonifantű potrebami zivota (za doby Karla IV.) ; téz na str. 62. Mluví o nich téz »W. Ruffer, Historie Vyšehradská, v Praze roku 1861 na stránce 115 pod názvem »duchovní osoby, bonifantes nazvané, 12 v poctu. Na místę jich 10 knęzí nazvaných chorálních zrízeno«. Praví: >Kdy a kdo bonifanty u Vyše- hradského chrámu Pánę zalozil, nenalezl jsem. Byli to záci, neb klerikové, kterí pri sluzbách Bozích denních i nocních slouzili. Príjmy męli na jednom dvore, jenz ku kostelu Marie Panny pred Tejnem patril a r. 1322 nęjaký Štępán z Tetína právem zákupním (emfiteutickým) pronajatý męl. Platil 3 kopy, které clericis bonifantibus patrily; ves Cakovice s tvrzí a Bašt jim patrila. Jiz dávno o tom se mluvilo, aby místo bonifantű knęzí se ustanovili, a roka 1317 v kapitole tak se ustanovilo, však v skutek neuvedlo. Drzislav dękan zrídil jim stavení, jak se zdá, to samé, jez pro sebe od krále Jana dostal, neb bylo zborené, ze v nęm bydleti nemohl. Tvrz v Cakovicích a jiné vęci na statcích bonifantű spravil a zrídil, ponęvadz dosti príjmű k výzivę nemęli, tedy na nę náklad vedl. To vše cinil ze svého a pocítal 80 kop gr. praz. výloh. Zádal od kapitoly náhradu. Kapitola zaprodala (emfiteuticky) zbozí boni- fantű Bašt a Cakovice, dostala 66 kop praz. gr. hotovę a rocního platu 32 kop. Tyto zűstaly za dűchod bonifantűm, a 66 kop vzal dękan za náhradu. -- R. 1326 místo bonifantű knęzí chorální ustanoveni byli.« Pak vypocítává Ruffer povinnosti tęchto knęzí. Z olomoucké diecése, kde jsem se dotazoval, dostal jsem od p. doktora Tittla prostrednictvím pana Horáka zajímavou zprávu, ze na dómę olomouckém doposavad první kostelník bonifantem se nazývá. Zpráva ta doslovnę zní takto: >Bonifant, nazývá se na dómę olomouckém první kostelník, není snad jinak nad ostatní kostelníky povýšen, jest jen primus inter pares. Má vrchní dozor nad ostatními a zároveń nad porádkem. Kromę toho obléká ponejvíce on sám kanovníky a preláty, (jest totiz zde dvojí sakristie, obycejná a kanovnická, v této poslední »bonifant sám obléká). Má zároveń dozor nad poklady (monstrance, kalichy, kríze, -- staré a vzácné) ') Viz o nich téz v Borového Dęjinách diecése prazské, str. 103, 146, -206- ') Ruffer : Histor. vyšehr., str. 116. | ||||
|