|
| ||||
| ||||
|
-87
dómu, proto musí sloziti kauci a v této své dűstojnosti podléhá bezprostrednę prelátu strázci (praelatus custos). Název svűj má podle stanov kapitulních, tento název má jenom, zpęvákem není. O historii a vzniku tohoto »kostelníka-boni- fanta jsem se nedovędęl niceho. Snad stravovali se u nęho ti malí dómští zpęváci — praví bonifantes zde fundatisté zvaní! Odtud by byl snad jeho název, jakozto vrchního bonifanta. To však jest jen názor soukromý.: Tak zní zpráva z Olomouce. Veliké dűlezitosti zdají se nám býti zprávy Tomáše Pešiny z Cechorodu, v díle jeho Phosphorus septicornis«, stella alias matutina, hoc est: sanctae metropolitanae divi Viti ecclesiae Pragensis majestas et gloria, quibus illa per tot saecula orbi nostra enituit semper clarissima. Pragae, typis Arnolti de Dobroslavina, anno 1673. Svętlonoš sedmirohý (svętlo sedmeré), jinak hvęzda jitrní, to jest: posvátného metropolitního svatého Víta chrámu prazského velebnost a sláva, jimiz chrám ten, po tolik století vzdy preslavný, svętu záril. V Praze, tiskem Arnolta z Dobroslavína, roku 1673.') Jak známo, prohlášen legitimní král ceský Ferdinand ll. (1619 --1637) odboj- nými stavy za trűnu zbavena, a zvolen dne 27. srpna 1619 Bedrich falcký, pozdęji zvaný zimní král , za krále. Tento král byl rozhodným kalvíncem. Ukázal to k úzasu všech strízlivęjších o vánocích, jez trávil na hradę prazském roku 1619. Popudem královny Alzbęty a se schválením královým i za souhlasu predních jeho rádcű pána z Roupova a pána Budovice byla po kalvínsku nejprednęjší svatynę národa ceského na královských Hradcanech vycištęna; t. j. znamení spásy naší, kríz, bylo z místa svého svrzeno, oltáre poboreny, obrazy i ostatky svatých vyhozeny. Chrám byl duchovenstvem úpinę opuštęn. Musilo ono, i arcibiskup, i kapitula ustoupiti kalvíncűm. O statky jejich rozdęlili se jiní. Gindely, Dęjiny ceského povstání I1., strana 213, nám podrobnę o tom vypravuje: ,Kdyz dęlníci pri snímání obrazűv a krucifixű pocínali si opatrnę, nebylo to po chuti vznešených divákű (bylif to : p. Berka, p. Budovec, p. z Berbisdorfu a Skultetus, dvorní kazatel krále Bedricha) i narídili, aby velký krucifix, stojící nad hlavním oltárem, jednoduše byl shozen. Kdyz se tak stalo, pristoupil Berbisdorf a kopl do sochy Kristovy, rka: ,Ted' tu lezíš, bídáku, pomoz si sám. Podobných potup stalo se více. Zotvírány oltáre a hrobky. Lebky a kosti z nich vyńaty, jez pak dvę sluzky Skultétovy odnesly do jeho domu na spálení.') Svatynę královské nikdo nebránil ; vlastní strázcové její arcibiskup a kanovníci musili skrývati se pred zlobou zurivých odpűrcűv, a z jiných nikdo nemęl odvahy, ba snad se takového rouhavého pychu ani nenadál. Kdyz pak takto vše bylo vycištęno a upraveno, tu o Bozím Hodę vánocním král Bedrich a 11 dvoranű jeho zasedli k velikému stolu v presbytári postavenému, Tomáš Pešina, narozen roku 1629 v Pocátkách, studoval v Jindrichovę Hradci. Roku 1653 na knęze byl vysvęcen a po horlivé cinnosti ve správę duchovní povýšen byv do stavu šlechtického s prídomkem z Cechorodu, stal se konecnę kanovníkem a praelatem (dękanem) kapitoly svatovítské. V úradech svých úsilovnę se snazil o rozmnození a povznesení knęzstva katolického. Sepsal »Moravopis (3 díly), pak výtah z nęho (predchíidce Moravopisu), a to »ku poctivosti národu jazyka ceského i moravského, abych ukázal, ze jsem uprímný ctitel své vlasti a pravý Cech a za svou vlasteneckou rec se nestydún-. Vydal spis »Ucalegon:, obsahu politického, latinsky, v nęmz vládám krestanským uvádí na mysl rostoucí nebezpecí od Turkú hrozící. Dále spis »Phosphorus septicornis«, a r. 1677 veliký spis historický : »Mars Muravicns Vyznamenán byv titulem císarského rady a falckrabęte stal se i tit. bisknpenr snrederevským, a uciniv mnohá dobrocinná porízení, zemrel morem dne 3. srpna 1680, cimz pohríchu zabránęno bylo další úspęšné cinnosti jeho, jíz by byl, maje u císare Leopolda dosti vlivu, velmi ještę prospęl vlasti své. Dle AI. Hrudicky, Františka Slavatová, str. 204. --- Zalozil i klášter Pavlínű v Oborišti, a mezi Príbramí a Dobríší, kde nyní usadili se Redemptoristé. Schroller CSSR., Pęt listű z Oborištę. ') Hrudicka, Františka Slavatová, str. 44.) | ||||
|