|
| ||||
| ||||
|
-- 88 —
nacez král rozlámav kolác na 12 kusű, snędl kousek a vínem zapil, coz i ostatní po nęm ucinili. — Po tomto „prijímání« męl dvorní kazatel Abraham Skultetus rec (ovšem nęmeckou), v níz velebil Bedricha hlavnę za to, ze tu modlitebnu pape- zencűv od modlárství vycistil (Viz i drahé kameny z koruny svatováclavské.) Tak ještę zádný král ceský nejednal. Význacnę vyslovuje se o nęm soucasný luterán ceský Václav Merošva: >>Co pak náš krás vykonal, lec ze zapocal obrazoborstvím, ze pinou cíši na zdraví stavű prolil a s ceskými paními tancil ?! < 1) - Budiz nám laskavę prominuto toto nepatrné odbocení od predmętu. Neníf ono bezúcelným. Vidíme, jak by se bylo umęní darilo, kdyby Kalvínci byli vrchu nabyli. — Na Bílé Hore, dne 8. listopadu roku 1620, bylo rozhodnuto. V nedęli 22. po sv. Duchu, o níz se cte evangelium: ,Dávejte císari, coz císarovo a Bohu, coz Bozího jest! skoncila vláda tohoto dobrodruha. Nyní pak slyšme Pešinu (Phosphorus, radius Vil., pag. 679 et sq.). ,Úmyslem slavného, zbozného i ve válce šfastného císare (Ferdinanda li.) bylo metropolitnímu chrámu svato-Vítskému, okradenému a slávy své zbavenému, vrátiti jeho drívęjší dűchody; zvláštę pak ku vętší slávę Jrnéna Pánę a velké Matky Bozí a ke cti sva- tých patronű rozmnoziti pocet kanovníkű a ostatních osob, sluzebníkű chrámových a o nę rocními príjmy i jinými podporami k zivobytí potrebnými se postarati, aby slušnę zivi býti mohli.L té príciny v listę svém z r. 1622 Janu III. arcibiskupovi a kapitole úmysl svűj zjevil ; spolu pak Hrál si, aby byl dűkladnę (plene) zpraven jak o drívęjším, tak o nynęjším stavu chrámu. Zvláštę chtęl zvędęti, kolik a jakých osob kdysi, pred dobami kacírství, pri kostele bylo, kolik jich je nyní, aby pro vykonání predsevzetí svého vzor męl a męrítko. Dovędęvše se o tom kapitulárové, ihned prohlédli archiv kapitolní, a prozkoumavše pilným studiem staré listiny, usta- novení, výsady i jiné starobylé doklady, pocet všech osob, které kdysi u kostela ustanoveny byly, sepsali a císari se spisem prosebným a jiným spisem, v nęmz príjmy drívęjší i nynęjší, jakoz i nynęjších kanovníkű i sluzebníkű chrámových rada (series) vytcena byla, poslali. Pokracování. Církevní rok. Podle spísu Guérangerova podává J. Shopec. (Z dęjin casu vánocního.) Vánocním casem jmenujeme 40 dní pocínajících Bozím Hodem vánocním a koncících svátkem Ocišfování Panny Marie, dne 2. února. Celá tato doba tvorí souvislý celek zvláštního svého rázu, právę tak jako advent, pűst, velikonocní cas atd. Památka Narození Pánę proniká tu celou bohosluzbou a ani casté svátky Svatých Bozích, ani Septuagesima, jenz nezrídka v dobu vánocní vpadá, se svojí ponurou náladou nemohou potlaciti radostné plesání Církve nad utęšenou zprávou, s níz slétli andęlové shűry na plánę betlémské a jez zvęstovala den celého svęta nejkrásnęjší, na nęjz po ctyri tisíce let touzebnę bylo jiz cekáno, jak znázorńuje to Církev svatá predchozí ctyrnedęlní dobou adventní. Obycej, slaviti po ctyricet dní památku narození Spasitelova, má základ svűj jiz v evangeliu. Tamf cteme, ze nejsvętęjší Panna, tęšíc se po ctyricet dní v ústranní se svým Bozským Dítkem, odebrala se pak do chrámu pina pokory podrobit se obradu, jejz matkám zidovský predpisoval Zákon Mojzíšűv. Památka Ocišfování ') Sborník hístor. 1893, II., str. 84. | ||||
|