|
| ||||
| ||||
|
-89
Panny Marie je tudíz nerozlucnę upoutána na vzpomínku narození Kristova a slavení celé této doby ctyricetidenní sahá jiz do nejstarších casű Církve rímské. Co se týce predevším slavení narození Kristova dne 25. prosince, o tom poucuje nás sv. Jan Zlatoústý ve své homilii vánocní, ze Církve v západní Evropę svętily tento den jiz od casu svého zalození a dotvrzuje zprávu svou tím, ze rímská Církev mohla zcela dobre znáti pravý den narození Spasitelova, jezto zápisy onoho scítání lidu, za císare Augusta narízeného, byly ulozeny ve státních archivech rímských. Svatý ucitel církevní podává však i druhý dűvod z evangelia sv. Lukáše, uvádęje, ze to bylo nejspíše v dobę srpnového postu, kdy Zachariášovi zjevil se ve chrámę andęl Gabriel se zprávou, dle níz Alzbęta pocala v starosti své a šfastna dockala se tak vyslyšení dlouholetých modliteb svých o syna; jezto pak byla jiz šestý męsíc tęhotna, kdy tentýz archandęl zvęstoval Marii Pannę poselství o jejím vyvolení za Matku Spasitelovu, dluzno tedy cas pocetí nejsvętęjší Panny klásti do brezna a narození Spasitelovo dle toho po devíti męsících do prosince. Nicménę pocaly východní Církve teprve ve 4. století slaviti památku Narození Pánę v prosinci. Az do té doby konaly slavnost tu bud' zároveń se svátk,.m Zjevení Pánę dne 6. ledna, Ilud' i, vęríme-li zprávę Klementa z Alexandrie, 25. dne męsíce pachour (15. kvętna) aneb i 25. dne męsíce pharmuthu (20. dubna). Ve své svrchu uvedené homilii zmińuje se sv. Jan Zlatoústý, ze v Církvi antiochijské teprve od desíti let zavládl obycej slaviti narození Kristovo dne 25. pro- since podle ustanovení Církve rímské (homilie ona pochází z roku 386) a zdá se, ze se tak stalo vlivem apoštolské Stolice, k cemuz pristoupilo ke konci 4. století narízení císare Theodosia a Valentiniana, dle nęhoz męly se slavnosti Narození a Zjevení Pánę oddęlenę, kazdá zvlášf konati. Jen v Armenii zűstala obojí slavnost na den 6. ledna spojena, proto asi, ze zemę tato nepodléhala tehdy moci císarské, a ze príliš záhy vzniklá v ní roztrzka i poblouzení ve víre zamezila všechen vliv Církve rímské. Svátek Ocišfování Panny Marie, jímz se koncí doba vánocní, zdá se rovnęz míti pűvod svűj v Církvi latinské, a to jiz tak záhy, ze jest nyní nemozno dobu jeho ustanovení blíze udati. Všichni liturgistové shodují se v tom, ze tento svátek jest nejstarší svátek nlarianský, a protoze má základ svűj jiz ve zprávę evangelia, jest to zcela prirozeno, ze byl slaven jiz v prvních stoletích kresfanských, jak tomu alespoń v Církvi rímské bylo zcela urcitę. Ve východní Církvi dovídáme se o definitivním jeho ustanovení na den 2. února teprve za doby f ustinianovy, tedy az ve století šestém. Je však bezpecnę známo, ze i pred tím nebyl tento svátek ve východní Církvi neznámý, ale nebyl zaveden všeobecnę a nebyl slaven az ctyricátého dne po památce Narození Pánę, kdy skutecnę Panna Maria šla dle zákona zidovského do cilrámrl, nýbrz konali lej v ten CI onen den brzo po VanOCICh. (Pokracování.) Nr-b Obecná jednota Cyrillská. VÝROCNÍ ZPRÁVY ZA ROK 1903. Cechy. Arcidiecése Prazská. Farní jednofa Cyrillská v janovicích. Lippa, Missa li. od C. A. Leitnera a nękterá Novę nacviceno: Missa se. Albani od Alb. Offertoria. | ||||
|