|
| ||||
| ||||
|
XXXVII. CVRILL 71
sobem, ze strídavę byl zpíván jeden verš naturalisté, kterí své písnę improvisovali jebnohlasnę v obycéjném tónu zalmovém, — K nejslavnęjším patrí A d a m d e 1 a druhý vícehlasnę. H á 1 e (1240-1287), od nęhoz jest první dramatické hudební dílo »R o b i n e t M a- 11. Kontrapunkt. r i o n«. Dęjepisci právem jej povazují za zakladatele komické opery francouzské. Kontrapunkt znamená doslovnę »nota proti Slavným byl téz Thibaut IV., král navarrský, notę«, punctum contra punctum ; je to umęní jehoz písnę jsou zpívány v historických napsati k nápęvu (cantus firmus) jeden nebo koncertech. Zpęvy trouverű a troubadourű více samostatných hlasű. byly v úzkém spojení s lidovou písní, Zvláštní druh kontrapunktu jest kontra- která pro další vývoj hudby XV. a XVI. stol. punkt prevratný, totiz dvojitý, troj- i ctyr- męla veliký význam; viz ot. 14. násobný v oktávách, decimách i duodeci- mách, t. j. umęní spojiti dva, tri, ctyri hlasy tím zpűsobem, ze je lze ve zmínęných in- 13. Minneséngri a meistersingri. tervallech prevrátiti. Príkladem kontrapunktu V jizním Nęmecku jevil se romantický trojitého jest Bachova fuga cis moll z »tem- ráz doby zpęvem minnesángrű. Rytíri pred- porovaného klavíru I. a ctyrnásobného IV. nášeli své zpęvy sami, pri cemz se dopro- vęta z Mozartovy symfonie Jupiterovy. Slovo vázeli n.a malé tríhranné harfę, t. zv. psal- kontrapunkt vyskytuje se teprve u Jana terium. Byli nejen skladateli, nýbrz zároveń de Muris v XV• století. F r a n c o K o- reprodukiivnínti umęlci, címz se lišili od 1 í n s k ý (XI I I. stol.) uzívá ještę pro tento trouverű, kterí své skladby dávali prednášeti pojem slova »discantusR. Umęní to vy- jinými. Obsahem zpęvű byla chvála paní, vrcholilo jednak v dílech mistrű nizozem- chvála prírody a politické události. Ve Francii ských, jednak u J. Š. Bacha a Hándla. męla nadvládu galanterie, kdezto ve zpę- Pozdęji ustoupil prísný sloh kontrapunktický vech minnesángrű zrací se kult mariánský stylu »galantnímu«. a hloubka citu a cistota mravűv. Na zpęvech Je to zpűsob skladby, pri kterém umęlec minnesángr jest patrným vliv rehorského se neváze k urcitému poctu reálních hlasű, chorálu. Proslavený byl zápas pęvcű na nýbrz kde vystupuje jeden hlas jako hlavní Wartburce, kde v prítomnosti sv. Alzbęty melodie, ke které ostatní hlasy tvorí pouhý zápasil Wolfram z Eschenbachu, Walther doprovod. von der Vogelweide, Jindrich z Ofterdin- V XIX. století pęstoval volné kontrapunk- gen a jiní. (Ráz té doby vystihuje Wagne- tické formy B e e t h o v e n v sonatách rűv »Tannháuser«). op. 106, 110 a v posledních smyccových K posledním minnesángrűm cítá se Jin- kvartettech ; M e n d e l s s o h n ve varhan- drich Frauenlob a Oswald z Wolkensteinu. ních skladbách, klavírních fugách; taktéz V Praze pűsobil minnesánger Miilich, jehoz S c h u m a n n psal klavírní a varhanní fugy. písnę jsou nejstarší památkou nęmecké K I e n g e 1 napsal 48 kánonű a fug, jez hudby v Cechách. męly tvoriti pendant k Bachovę dílu »Wohl- Ve XIV. stol. prešlo toto umęní s rytírű na temperiertes Klavier« (»temperovaný klavír«}. męšfany bohatých męst, k nimz cítal se tehdy Nejmodernęjší kontrapunkt píše M a x Norimberk, Mohuc, Strassburk, Mnichov, R e g e r na základę Bacha. Ucebnice Colmar, Praha. Utvorily se dle presných kontrapunktu napsali Martini, Albrechtsber- stanov »tabulatur« c e c h y, zvané Meister- ger, Cherubini, Fétis, Bellermann, Dehn, singri, jez se udrzely az do X IX. stol., (nejdéle Richter, Skuherský, Jadassohn, Rieman atd v U1mu az do roku 1839). Meistersingri dęlili se na mistry, básníky, pęvce, prí- 12. Trouvéri. znivce a záky. Mistrem byl, kdo vlastní básnę prednášel dle vlastní melodie; pęvci V jizní Francii a ve Španęlích byla pę- znali obvyklé melodie z pamęti; básníkem byl, stována pri dvore hrabat z Toulousu, Pro- kdo vlastní básnę zpíval dle cizích melodií; vence, Navarry a Barcelony poesie a zpęv. príznivci męli dostatecnou znalost tabulatur; Vznešené osoby rytírské dávaly tu své písnę, záci ucili se pravidlűm tabulaturním. Píseń vęnované chvále paní, prednášeti kocujícími meistersingrű B a r sestávala ze slok odvou hudebníky ; autori písní byli zváni v Pro- slohách s dopęvem (Abgesang). Umęní toto venci trouveri a v severní Francii trouba- pokleslo bęhei-n casű v pouhé remeslo a ne- douri; reprodukující umęlci męli jméno jo- męlo témęr zádného vlivu na vývoj hudby. culator, jongleurs neb minstrels. Nejslavnęjší meistersingri byli v Norim- Trouveri nebyli ucení theoretikové, nýbrz berce: Hans Rosenbliit, Hans Folz a zejména | ||||
|