|
| ||||
| ||||
|
92 CVRILL XXXVII.
s k á p í s e ń u m ę 1 á. Slovem »lidová pí- »cantus firmus< ve varhanních skladbách, seń« rozumíme píseń, jez jest zpívána z pa- a kdyz zpęvem lidovým jeho melodie se ne- męti lidem, totiz nizšími a stredními vrst- mírnę protahovala. vami lidu. Píseń lidová męla veliký vliv na vývoj polyfonní hudby; skladatelé XV a XVI. 35. 0 církevní hudbę v XVII. a na pocátku vęku jí pouzili za »cantus firmus« pro XVIII. století. mešní skladby. Patrí sem téz písnę tanecní, mi- Církevní hudba, která ve skladbách Pa- lostné, výsmęšné, dętské, písnę lestrinových dosáhla vrcholu, pocala v této jezdcű, lancknechtű, písnę fla- dobę upadati, a to úmęrnę se stoupajícím gellantű a poulicní (»Gassen- vývojem opery. Jako dríve hudba svętská h a w e r l i n«), ve Francii chansony, v Italii prijímala obsah i formu z hudby církevní, villoty, villanely, frottoly. Dűlezitou památ- tak nyní precházela operní hudba v hudbu kou nęmecké umęlé písnę je tak zvaný kostelní. Zpęv kostelní byl provázen nejen L o c h a m s k ý zpęvník z polovice XV. stol., na varhany, nýbrz i jinými nástroji; novo- obsahující 44 jednohlasých, dvouhlasých i trí- tiny, které pűsobily v opere právę svou no- hlasých písní, v jejichz melodiích zrcadlí se vostí, byly uvádęny v hudbu církevní. Pres vęrnę obraz textu. Rhytmus a harmonie jest to však prece rada mistrű pridrzovala se vyvinuta zpűsobem na tu dobu prekvapu- i v této dobę vázného církevního slohu. jícím. Lederer dokázal, ze jsou ve zpęvníku Byli to Benátcané: Lotti, kapelník jak Lochamském tak Mnichovském vlivy u sv. Marka (osmihlasé p Crucifixus«), C a 1- britské. d a r a, kapelník ve Vídni (16hlasé »Cruci- fixus«), B e n e d e t t o Marcello, který b) Protestantský chorál. pri zhudebnęní padesáti zalmű Davidových zajímavým zpűsobem pouzil chrámových Lutherem stala se nęmecká píseń cír- zpęvű hebrejských, jez s ním sdęlili nęmectí kevní, t. j. chorál, ponenáhhi officielním chrá - a španęlští zidé. Z r í m s k é školy byli to: movým zpęvem protestantské církve. Luther Ottavio Pitoni a Padre G. Mar- pridrzel se s pocátku latinského formuláre tini, v Nęmecku: Schein, Scheidt, mešního, dovolil však do kostry formuláre Schiitz, Rosenműller, Albert, mešního vkládati jednotlivé nęmecl{é kanti- Zelenka, rodilý Cech a clen dvorní ka- leny. R. 1524 vydal mši nęmeckou a rád pely v Drázdanech, dále Ondrej H a m bohosluzebný. Aby nové ucení získalo po- m e r s c h m i d t, narozený v Mostę, který trebných písní, nabádal skladatele a bás- napsal »Diaioghi spirituali«, t. j. rozmluvy níky ke tvorbę, a sám téz prepracoval a Boha se zboznou duší. V tomto díle jsou básnil nové písnę. L u t h e r o v y nę- biblické výroky tak serazeny, ze tvorí roz- mecké církevní písnę jsou bud: 1 pre mluvy; v nich nalézáme základ oratoria klady neb prepracování písní jiz z latiny do Hándlova a pálí Bachových. Vynikajícím nęmciny prelozených (»Komm, heiliger skladatelem oratorií a církevních dęl je téz Geist« jest preklad »Veni, sancte Spiritus«); Habermann z Kynzwartu, zjehoz 2. prepracování n ę m e c k é lidové písnę dęl celé partie prevzal ve svá oratoria duchovní (Christ lag in Todesbanden) ; Hándl a saský mistr Stólzel, jenz púsobil 3. zpracování l a t i n s k ý c h zalmű (Ein' v Praze. Smęr operní vnesli v církevní feste Burg ist unser Gott); 4. zpracování hudbu mimo mistry školy neapolské Nęmci jednotlivých míst b i b li c k ý c h (Vom Nim- Telemann, Hasse a jiní. Zastáncem no- mel hoch da komm ich her); S. samostatné vého operního slohu v kostelní hudbę byl písnę (Nun, freut euch Iiebe Christen). v XVIII. vęku m. j. M a t t h e s o n, címz Zdali Luther jest autorem melodií, nelze se dostal do literárního sporu s dr. M a y e- dokázati. 0 vývoj písnę nęmecké získali si r e m, který zastával starší formu církevní zásluh Walther, Senfl, Finck, hudbv. Téz kostelní díla mistrű k 1 a s s i- Rhau, Agricola, Resinarius, c k ý c h mají ráz svętský. pro který pres Osiander, Gesius, Praetorius, veliké hudební krásy nemohou se dávati Franck, Eccard, Schein, Ahle, pri 1 i t u r g i c k ý c li obradech v kostele Schiitz, Hammerschmidt, Doles, B a ch, H i l l e r a j. Osudy protestant- 36. Vývoj opery v Nęmecku az do r. 1800. ského chorálu jsou podobny osudűm chorálu rehorského. Také protestantský chorál męl Formu operní zavedl do Nęmecka J i n- výraznou rhytmil~u, ztratil ji však jako re- d r i c h S c h ii t z (1585-1672), zák Gabri- horský, kdyz ho pouzili nęmectí mistri za eliűv a kapelník v Drázdanech, operou | ||||
|