|
| ||||
| ||||
|
20 CYKILL XXXVIII.
zatelem). Postrehovali-li jsme u obou predešlýrh muzű hlavnę symbolický výraz jejich steskű (instrum. hudba vűbec je svodem dáblovým), zde setkáváme se s názorem po- dobným, konkretnęji vysloveným. Jsouf prý »ohebné zvuky varhan« stejnę jako vícehlasý zpęv i vyzdobené oltáre jen svűdným lákadlem, jímz vábí mniši a pod. lid do svých kostelű .20) H u s sám zachovává ve svých výrocích o kostelní hudbę a zvláštę o varhanech strední cestu. Zásadnę proti varhanűm niceho nenamítá. Vycházeje totiz z predpokladu, ze Boha mozno oslavovati zpęvem, uznává, ze jeden druh uctívání Boha by unavoval svojí jednotvárností, a souhlasí proto s tím, ze v kostele strídá se zpęv se ctením a s hrou na varhany.=`) Za nezbytnou podmínku však stanoví, ze toto provádęní kostelní hudby nesmí býti ledabylé, nesmí býti pouhým smyslovým pozitkem pro vęrící, nebo snad do- konce hudbou, jez spíše pobádá k tanci nez k nábozenství.") Nebof vlastním a hlavním úcelem úcasti lidu pri bohosluzbę jest modlitba. Proto nesmí se hudby instrumentální naduzívat na úkor této, nebof sama modlitbou není.23) Projevovali-li reformátori presvędcení své hlavnę slovem prímo nebo neprímo více nebo ménę ostre pronášeným, promluvil 1 i d zpűsobem svým — hned hotovým cinem. Jiz v první bouri po smrti krále Václava IV. X17. srpna 1419) vrhl se rozkacený lid na kostely a kláštery prazské a nicil v nich vše, co upomínalo na stávající rády, rozbíjel i varhany — »svod a vynález dáblűv, lákadlo knęzí a mnichű.«t4) Toto soustavné r o z b í j e n í v a r h a n nebylo snad jen výsledkem okamzitého vzplanutí vášnę rozboureného davu, jenz nicil v kostelích vše, nac prišel, nýbrz męlo zajisté podklad hlubší. Byl to všeobecný odpor proti varhanűm (jako proti obrazűm, oltárűm a pod ), jenz prešel brzy i v ucení strany t á b o r s k é. V jedno m ze 72 arti- kulű této strany (z r. 1420) zavrhuje se totiz mezi jiným i hra na varhany jako »po- smęch a marnost a uší daremné lektání a dyndování kratochvilné«.'') I není divu, ze toto usilovné rozbíjení varhan opakovalo se potom jetę castęji pri rűzných prílezitostech v Praze i na venkovę. Tak po vzdání se Vyš e h r a d u (1. listopadu 1420) vnikl lid ještę téhoz dne odpoledne do hradu a nicil v kostelích jeho obrazy, oltáre, varhany, stolice kanovnické a j. v.26) Podobnę stalo se v K u t n é H o r e (r. 1421,E 31. ríjna), kde vojsko husitské proti vűli hejtmanű vniklo do kostela sv. Jakuba (»ecclesia magna«) a znicilo tam mimo jiné i varhany.'") 20) »Appropinquante enim sollemnitate ecclesiae dirigent ministros suos per vicos et plateas ad conquirenda cortinas et ornamenta preciosa, ut sic velud aucupes alliciant et bursas eorum evacuent, soli avaricie intendentes, nunc ergo per cantus multiplices clericorum, nunc per sonos flexibiles organorum, nunc per apparatus solemnes altarium.« Synod. kázání Stoupnovo. (Flajšhans, Vęstn. Ces. Akad. XIII, 1904, 816. Nejedlý 1._c. 97, p. 2.) 2') »Proto knęzie a záci promęnují v kostele obycej, ze jednak zpievají, jednak ctú, jednak na varhany hudú, aby i jim i lidem jiným z promęny bylo chutnęjí sę modliti«. Výklad pátere (Erben I, 300 . 22) »Téz i my máme pilnę lid vystréhati hlúpý a hovadný, jenz opustę vieru a zádost duchovních vęcí, prieliš pasę cichy své. — Sluch pasę v zvuku zvonóv, varhan, v zvoncích, v zpievání neslušném, enz viece popúzie k tanci nez k nábozenství.« Výklad desatera (Erben [, 77). 2:11 »Ac straka neb jiný pták rieká slova modlitebná, však v pravdę nemodlí se; a varhany, ac vznie, však sę nemodlé., Výklad pátere i Erben I, 308). — . Cantant quidem, ut magis placeant populo quam deo. — Unde quaeso in ecclesia tot organa, tot cymbala, tot monstruosa cantica? — Haec Bernardus.« (Opera Hussii II, 30 a.) Srv. Nejedlý 1. c. 171 n. p. 1, 177 p. 3, 180 p. 5, 25 p. 1. 24) Item feria V. post Assumptionem beate Marie Virginis, alias die XVII. mensis Augusti, sequenti scilicet die post mortem regis Wenceslai, quidam ex populo communi seu vulgo congregati magistri ci- vium Antique civitatis Johannis scilicet Bradati cum consensu per ecclesiae ac monasteria in civitate sita Pragensi omni timore postposito discurrebant et organa ac vmagines ecclesiarum precipue illarum, in quibus communio calicis minime admittebatur, plebanis ecclesiarum ac religiosis fugam ineuntibus seque a conspectu vulgi ipsius abscondentibus pre timore, confringebant, comminuebant ac violabant, adversa- riis veritatis timore magno ac tremore arescentibus. (Vavrince z Brezové kronika husitská, FRB V, 347, a. 1419.) 25) »Podpisují se artykulové sepsaní bludní a kacírští od knęzí táborských kázaní a ohlašovaní lidu : -- 72. Item na varhany hudení a na ctyry hlasy neb na pęt zpívání v kostele, kdez jest vzáctná chvála a cest pánu Bohu, nastojte! a líbezná, to praví posmęchem a marností býti, anobi2 pouhé mar- ným lidem svętským uší daremné lektání a dyndování kratochvilné.« (FRB V, 454, 458, a. 1420.) Y°) »(tem in die Omnium sanctorum regales cedunt Pragensibus secundum litere tenorem d? Wyssegrado, — et statim eodem die post prandium, populo communi violenter Wyssegradum ingrediente, in ecclesias irruunt, vmagines, altaria, organa, sedes et cetera ecclesiae ornamenta cum magno strepitu concuciunt et disrumpunt.« (FRB V 442, a. 1420.) 27) »Item anno eodem (1421) prope festum Omnium sanctorum Pragensis exercitus civitati Monta- norum appropinquando pervenit. Die etiam eodem hora quasi vesperorum ymágines ac organa in magna ecclesia in frustra concuciunt cornibus altarium non parcentes.« (FRB V, 520 a. 1421 Oct. 31.) | ||||
|