|
| ||||
| ||||
|
r) 4
krásná zevnější forma ryze architektonická s náladou zborného rozechvěni i s duchem pro vše vznešené a božsky krásné nadšením — spůsob vyšší této jednoty ve skladbě zmíněné jest právě ono arcanum, jež uchvacuje nás silou neodolatehrou a vynucuje bezděky mysli naší výraz uznáni neobmezeného. Zvláště mohutně založené ,Credo" oplývá výrazem pravdi-rým a pozvedá se v nadšeném pathosu svém místy téměř k pravdě výrazu dramatického, a sice dramatického ve smyslu jiném, než jak jsme zvykli významu toho užívati, ve smyslu totiž ryze církevním. Ze zvláštní tento druli Církevního výrazu dramatického jest tu dolcona oprávněným, jest tak jisto, jako že celá mše svatá není vlastně, nic jiného než drama velkolepé, v němž ldavní hraje úlohu Bůh i lidstvo věků všech, v němž zrcadlí se nejvznešenější světa toho děj : obětování se věčné lásky božské za odvěké viny lidstva cele"lio ! Witt dokázal nejen slovem, nýbrž i hlavně skutkem tímto veleobsažným, číny může býti Hudební umění Církvi, jak nesmírně prospěšným nuiže býti právě tento obor umění luicicbního ideám Církve a dobré věci její, kteráž přece čelí jedině k tomu, aby povznášela člověka ze hmoty, prachu i kalu života vezdejšího ku dálným končinám, ku světům blaženějším. A kteréž wuění úclrvatně.ii dovede nás povznésti, které dovede v nás živější a světější probuditi city-, než vznešené to umění hudební' Není divu, že mužové, kteřf o jádru věci řádně přemýšleli a znají tudíž neodolatelnou mocnost ronění toho, vždy takou váhu kladou na pěstování a další rozvoj pravé, ryzé hudby církevní. Pevně doufám, že nehudu nazván t~alešn~m prorokem, vyřknu-li, že budoucí věky, v nichž jasně se ukáže mohutný vliv nynější reformy na celou společnost církevní, žehnati zajisté budou vznešenému geniu Wittovu. Na stupni pcdobné dokonalosti stojí vložka „Ave Maria” od Jos. Fo e r s t r a, v níž obdivuhodným spůsobem jest docíleno onoho rázu vznešených forem IiudebnícL, jakými zejmena starovlaští mistři obor Hudby církevní v době telidejší obohatili. Druliá vložka ,Diffusa est gratia" od B. II a h n a nehodila se nikterak pro koketně světskou svoji tvář v krásný rámec obou zmíněných zdařilých skladeb i kontrastovala u valné míře známým pižmovým zápacliem modernícli alterovaných akkordů, jež v sladké mlze se rozplývajíce, upomínaly silně na nějaké zastaveníčko pod okny Bonny vyvolené. Podobným padlým andělům měly by všechny kůry, na nichž provádí se reforma v přísném smyslu, zavřeny- býti. Myslím však, že výtečný znalec přísných forem liudby ryze církevní — jakým bez odporu p. prof, Foerster jest — schválně konstellaci naznačenou provedl, aby dokázal, že vložka, třeba i vokální byla, nemusí býti ještě proto provanuta duchem ryze církevním. *) Hahn tímto díleur, jakož vůbec všemi svými kostelními skladbami, se nárn objevil co skladatel, jejž nemůžeme počítati mezi mistry ve směru a duchu reformy se zdarem ptirsobící. Ne menšího interessu vzbudily v nás skladby provedené o slavnosti sv. V"ojtěclra. V předvečer slavnosti provedeny byly : , Vesperae in falso bordone" od J. P. U i m y (nar. 1570), IIymnus ,Salvc celebris corona" od Jos. F o e r s tr a, a „Regina coeli” od nozníwného skladatele ze XVI. stol. V den samé slavnosti velmi příznivý dojem učinila na nás D-dur mše od P. Pieta, Foerstrovo Graduale , Surresit pastor bonus" a gregorianské Offertorium „posuisti Domine”. 0 všech těchto skladbách o slavnosti svato-Vojtěšské provedených, jakož i zvláště o skladatelské činnosti F o e r s t e r o v ě hodlám proiuluviti šíře v příštím čísle- ctěného listu Vašeho Pro dnešek jediné podotýkám, že, kdyby se podobně, jako na kůru skrovného chrámu sv. Vojtěcha, dělo na všech kůrech, palc ovšem by-cborrr směle molili říci, že konečně jednou odzvonilo se wliíráčkenr starému zuemravúujícímu šlendriánu kostelních skladeb hříšného rázu světského a prava hudba posvátná, jež jediné s to jest na moliutných perutích svých unášeti mysl člověka před trůn Nejvyššího, že vítězně si proklestila snaliou mužův šlechetných a obětavých cestu k srdcím všech věřících ! Ostatně konstatujeme s potěšením, že o zdar dobré věci této nemalých sobě zásluh získal svou intelli;encí vyuika,jíeí důstojný pan farář V. Nikles, který hned zpočátku reformu rozhodně slovem i skutkem podporoval. N. Z Karlína. U sv. Cyrilla a Methoděje dospěli jsme v pěstování ryzého zpěvu cfrkevnílio o krok dálo. Jalc z dopisu uveřejněného v 2. čísle „Cecilie” vysvítá, zpíval ochotnický, první toho druh sbor v Lechách každé neděle klassicicé skladby mistrů starých i nových. 0 velkých toliko svátcícli provozoval zdejší prozatímný ředitel kůru své tak zvané figurálky. llrozné to bývaly skladby, zejmena vánoční vložky, jimiž se důstojní svatostánek náš znesvěcoval. Na odstranění z by-tků starého šlendriánu konečně přece došla Redaktor těchto listů obrátil se na důstojnéLo faráře, p. Karla Magika, jakožto rektora chrámu Páně, s prosbou, aby k jeho rozkazu triviální figurálky odstraněny, za to však skladbami ryze církevními nahraženy Stalo se skutečně tak s íunyslem, aby poslnclrai;stvo samo slyšelo rozdíl sldadeL klassickýcli a moderních. Pozn. redakce. Polo°ačov:íuí v příloze. | ||||
|