|
| ||||
| ||||
|
46 CYRILL XLII.
Druhý mešní formulář >Requiem aeternama (Fr. fol. 115v) jest nadepsán v XII A 1 »pro laicis stolidis«. Znám jest celkem z nynějšího ordinaria, ale v offertoriu jest značně rozšířen. I n t r o i t má týž text i skoro touž melodii jako v nynějším kyriale edice vatikánské; G r a d u a 1 e zní: Requiem aeternam dona eis domine et lux perpetua luceat eis. a'. Absolve domine animas eorum ab omni vinculo delictorum. (Nyní je V.: In memoria aeterna ...) T r a c t u s: De profundis clamavi ad te domine, domine exaudi vocem meam. Fiant aures tuae intendentes, in orationem servi tui. Si iniquitates observaveris domine, domine quis sustinebit. Quia apud te propitiatio est, propter legem tuam sustinui te domine. O f f e r t o r i u m jako nyní, ale po 3~. n Hostias et preces« zpívá se Requiem aeternam ... Redemptor animarum omnium Christianorum mitte archangelum sanctum Michaelem, ut ille dignetur eas eripere de regionibus tenebrarum et perducat eas in sinum Abrahae, in lucem sempiternam. Quam olim. C o m m u n i o : Tuam deus deposcimus pietatem, ut eis tribuere digneris lucidas et quietas mansiones. Pro quorum memoria corpus Christi summitur, dona eis domine requiem sempiternam. Et lux perpetua luceat eis, pro quorum memoria sanguis Christi summitur, dona eis domine requiem sempiternam. V XII A 70 jest ještě communio »Lux aeterna« jako dnes. Prvé communio (Tuam deus) má nápadně ráz utrakvistický. Navazuje na to, že právě před zpěvem communia přijímali příbuzní a přátelé zesnulého tělo i krev Páně na jeho památku, vyprošujíce přijímáním pro jeho duši spásy. Tedy i kališníci chodili k sv. přijímaní při mši sv. konané v černé barvě, obětujíce je za duší toho, za nějž jest rekviem. Jest velmi pozoruhodno, že ani v prvém ani v druhém mešním formuláři za zemřelé n e n í sekvence: »D i e s i r a e« ; v některých rukopisech, jako i ve Fr., jsou všechny sekvence pohromadě. tvoříce zvláštní oddíl; ve formulářích vlastních scházejí; jest nutno je z onoho oddílu doplňovati. Ale ani tam není sekvence »Dies irae«, nyní v zádušní mši sv. tak důležitá. Utrakvisté ji kolem r. 1500 nezpívali. (Přsště dále.) ^^^ První pěvecký kurs král. hlav, města Prahy pro pražské učitelstvo, pořádaný Hudební Budčí, zahájen byl slavnostně ve středu 15. března 1916 o půl 6. hodině večerní v Sladkovského sále Obecního domu. Po chorálu svatováclavském, předneseném žákyněmi H. B. za řízení Ant. Mikuláše ujal se slova předseda stálého výboru Dr. Orel a pravil: Hudební Budeč, škola pro pěstování sluchu a buzení vkusu hudebního u školní mládeže založena v září 1909 při komitétu pro uměleckou výchovu v Praze. U kolébky její stála tehdy paní Doubravka Branbergrová-Černochová, bývalý člen solistů N. D., a univ. prof. Dr. Cada, jako předseda komitétu pro uměl. výchovu. H. B. chtěla býti a chce dosud býti doplňkem a pokračováním škol obecných, měšfanských, případně středních po stránce výcviku pěveckého. Hned s počátku zvolila H. B. methodu Battkeovu z Berlína za prostředek k dosažení svých cílů. Šla bez kompromisů, ale také bez hle-dání a tápání vědomě vytčenou cestou. Každý národ má své geniální lidi. Co nového přinesli k rozšíření kultury, není pouze majetkem jeho národa, ale má se státi majetkem národů všech. Lidstvo přes všechnu národnostní a státní rozštěpenost tvoří přece jen jediný celek. Rozmach kultury každého národa je právě tím nejvíce podporován, že přijal nové popudy, názory a vzněty od druhého, je promísil individualitou svou, promítl je duchem národním a jich pilně využil. To stalo se u nás i s pěveckou methodou Battkeovou, jejíž základní myšlenky po-jaty jsou i v nové osnovy české, jako byly již dříve přijaty ministerstvem pro celé Rakousko. Dnes se stala pro svou jednoduchost a bezpečné vedení hlasu lidského majetkem celého kulturního světa zvláště tam, kde se jedná o sborový zpěv. Není žádné novum methoda tato. Sáhla do staré zásobárny vokálního zpěvu a do bývalého umění intonace, jak j i začal pěstovati před 900 lety slavný Q u i d o ze severoitalského města A r e z z a. Jeho nauka o hexachordu poskytla pevný základ nynějšímu postupu v methodice zpěvu. | ||||
|