|
| ||||
| ||||
|
XLII. CYRILL 47
Na zásadách Quidonových postavena jest nová methoda Batkeova, vyhovující zcela velikým požadavkům, jež moderní skladatelé ukládají dnes t e c h n i c e i n t o n a č n í a sluchovému výcviku zpěvákově na základě nejen melodickém, nýbrž i harmonickém. Každá doba má v umění určité, specielní požadavky. Doba k o l o r a t u r y i t a l s k é přešla a nahrazena s l o h e m recitačním, kde hlasu lidskému se vykazují takové tóny a stupně, jako hudbě instrumentální. A právě tento nový směr techniky hlasové si vy-nutil i nové směry ve vyučování zpěvu. I ve škole obecné a střední dnes požadavky jsou jiné, než byly dříve. Má se procvičit veliký materiál; třeba jest, aby děti naučily se samostatně intonovat intervally, aby myslily při tom i harmonicky, aby přestalo papouškování písniček a učiteli usnadněna práce předchozí průpravou dětského hlasu. Když se dítě naučí znát samohlásky a souhlásky a vázat je dovede ve slabiky a slova, přečte pak všecko, i co dříve nikdy nečetlo. Naučí-li se bezpečnou methodou, naprosto vyzkoušenou, znát složky zpěvu, t. j. intervally, a dovede je přesně od kteréhokoli základu odměřit a reprodukovat, pak dovede zpívat i z listu. A to je právě na čestné výjimky kámen úrazu na všech školách, kde lze pěstovat jen zpěv sborový. Papouškování, nadření sboru, písně, bylo a jest heslem průměrného nynějšího učení zpěvu sborového nejen ve školách, ale i v pěveckých spolcích. Této vadě, pod níž klesalo učitelstvo, chce právě odpomoci H. B., pěstujíc zpěv prima vista rychle a snadno Bylo by nevděkem a neodpustitelnou urážkou sevšeobecniti zásadu, že dosud děti nebyly vedeny na některých školách k samostatnému zpívání. Zvláště starší učitelové jsou výteční paedagogové v hodinách zpěvu, sami vynikajíce jako soloví pěvci vyškolených, operních hlasů. Ti učí svým způsobem a jistě s výsledkem trvalým. Byli vycvičeni ve zpěvu methodou své doby. Pravý umělec sám dovede si vytvořit i svou zdravou methodu nebo ji přejímá od svého vynikajícího učitele. Jest k až dá methoda dobrou, je-li i dobrý, vynikající učitel zpěvu. Tím jest na př. známý pracovník ředitel Maier. Jestliže uvádím jeho jméno, nechci tím uraziti jeho skromnosti. Ale nynější doba žádá, aby učitel obecné a měšfanské školy byl žívým sborníkem, aby ovládal všecky předměty dokonale, kterým má učiti. Není jen učitelem zpěvu, nýbrž učitelem přírodopisu, fysiky, počtu a j. Neměl ani zvláštního průpravného vzdělání v operní technice pěvecké, ani nemá na to kdy, snad ani nadání, aby této dokonalosti dosáhl. Jest třeba ukázati i těm, kteří nevynikají v tomto oboru, jak bezpečně a snadno do-káží u dětí výsledků překvapujících bez velikého namáhání. Jest nutno učitelstvo uvésti v methodu, která neklade na ně mimořádných požadavků, ale vede k cíli. A tuto methodu sděliti sučitelstvem dovoluje si právě H. B. Positivními výsledky u dětí, navštěvujících kursy H. B., může býti učitelstvo přesvědčeno, že cesta zvolená jest správná. Jestliže se v budoucnosti přece ukáže, že se H. B. mýlila, že se klamal celý hudební svět, že na omylu založena jsou ministerská nařízení o nové methodě, přece jedno zbude, že český národ snažil se v ražení nových drah udržeti krok, stejný s nynějšími proudy paedagogiky a methodiky zpěvní, jak ji dávno pěstuje cizina. H. B. dosud se věnovala ve skrytosti pouze v ý c h o v ě d ě t í mim o š k o 1 u. Hned v prvním roce svého působení r. 1909;10 učila 200 dětí v 6 odděleních pod vedením tří učitelů : ředitelky D. Branbergerové, učitele Cmírala a Mikuláše. Koncert dětský v Rudolfinu potvrdil správnost methody. Jest zajímavo, že tehdy navštívil H. B prof. H. Wagner z Vídně a dle ní založil dětskou pěveckou školu ve Vídni. Na podzim r. 1910 odloučila se H. B. od komitétu pro uměleckou výchovu, byla nejprve pod protektorátem cís• rady Schrdttera, jako předsedy Spolku pro pěstování ušlechtilých zábav mládeže, pak na jaře 1911 ustavila se jako samostatný spolek. Předsedou jejím byl zvěčnělý ředitel K. Auer z Prahy-VII., muž, který i při své churavosti rozvinul obsáhlou činnost v šíření ideí budečských. Jeho nadšený článek, který byl vytištěn po jeho smrti v Národních Listech (23./11., 1913) svědčí, jak pečoval o pěvecký dorost na školách. Jeho předčasnou smrtí zasazena H. B. rána veliká. Ale jeho idee jako drahá památka zachovány byly v Budči a po jeho stopách kráčela B. dále. Jen loni se | ||||
|