|
| ||||
| ||||
|
48 CYRILL XLII.
nevyučovalo, letos na přání rodičův otevřeno v Praze pět oddělení, jež nyní rozšířeny na osm pod vedením čtyř učitelův. V těchto snahách našla H. B. mocné příznivce v ministerstvu kultu a vyuč., jež dávalo jí subvenci, a v městu Praze, jež popřává jí ve svých školách vlídného pohostinství. Dnes vstupuje H. B. v n o v é s t a d i u m p ů s o b n o s t i. Rozšiřuje pod egidou slavných školských úřadů své působení i na ty, kteří mají býti vůdci v nových směrech vyučování zpěvu. Dává vše, co má a co umí; prosí jen za laskavé a blahovolné přijetí. Vzpomínám slov Nerudových z r. 1884: »Naříkáme si často, že máme málo přátel. Nač ten nářek ? Ten je zcela zbytečný. My nepotřebujeme přátel, my máme přítelkyně. i m i j s o u p r á c e a 1 á s k a k v 1 a s t i.« A jimi provázena, chce H. B. kráčeti dále na vytčené dráze. Jako předseda stálého výboru pro pořádání kursu a jako místopředseda H. B. vítám uctivě zástupce cís. král. vlády, pana místodržitelského radu Kalandru, zástupce cís. král. zemské školní rady, pana z. insp. Haasa. celý čestný výbor i přítomné vzácné hosty a prosím pana cís. radu Schróttra, náměstka starostova a čestného předsedu kursu, aby kurs laskavě zahájil. Na to zahájil kurs p. cís rada Josef Schrótter, náměstek starosty král. hlav. města Prahy takto: Slavné shromáždění! Zahajuje jednání nově založeného pracovního kruhu, piním především milou povinnost vzdávaje uctivý dík za velikou poctu, prokázanou mi tím, že zvolen jsem byl jeho čestným předsedou. Přijímám tuto vzácnou čest s upřímnou radostí, nikoli však jako poctu své osobě, nýbrž jako uznání zásady mnou vždy hájené, že heslo: rumění do škol!« nemá zůstati pouhým slovem, nýbrž má se vtěliti ve skutek. S vroucí radostí pozdravuji snahu, která jest zasvěcena poslání na výsost ušlechtilému: šíření prostředku, přibližujícího duši lidské hudbu, otevírajícího její knihu kruhům nejširším. Hudba jako umění nejsamostatnější, nejméně odvislé na vzájemnosti s ostatními pro-jevy lidského ducha, právě svou samostatností, svojí viastní sférou mimosvětskou, jest nejschopnějším prostředkem očistiti duši lidskou a ji povznésti — zůstává však svou výlučností tajemstvím, jehož krása v piném rozsahn přístupna jest jen zasvěcencům. V její tajemné říši bezpečně bylo uloženo mnoho stesků i hoře, mnoho štěstí i na-dějí; snaha, která má usnadniti její proniknutí, jest proto klíčem, otevírajícím bránu k nádhernému pokladu, nebof přečtení a pochopení těchto obsažných run znamená při-blížení se k bratrství a volnosti vznešených duchů. Jest významno, že snaha ta má nésti ovoce v nynější velké době a právě nyní otevře nejryzejší pramen útěchy pro budoucnost. Lidstvo obrozuje se velkým zápasem -- a jest nejvhodnější doba, aby chápalo se nauky, která mu bude podporou ve vzletu k výši dokonalejší. Ze všech umění hudba a zpěv nejúžeji se přimykají k našemu. národnímu bytí; nejjemnější vlákna jeho kořenů ssála živnou sílu v kouzelné její moci. Byla to n á r o d n í p í s e ň, jež v těžké době zachovala jazyk náš v nejdokonalejší formě, spojujíc v sobě nejryzejší prostotu s nejvyšší poesií. Shon devatenáctého století, směřující k vnější civilisaci, soustředující se v pokroku technickém, oddálil nás od zpěvnosti a potlačil v nás její schopnost. Snaha, v jejímž znamení hodlá pracovati tento nový kruh, chce probuditi tuto dřímající schopnost a naučiti lid opět hovoru s božslrou těšitelkou a léčitelkou. Proto vítám ji a pozdravuji z upřímného srdce a s radostnou nadějí. Předním činem v čestné hodnosti na mne vznesené budiž nejoddanější vzpomínka na Nejvyššího příznivce a ochranitele všech kulturních snah, zejména též všelikého pokroku školství, na J. V. našeho Nejmilostivějšího císaře a krále Františka Josefa I., jehož srdce piné péče a lásky ani v nynější době nezapomíná kulturních snah svého lidu, a prosím, abyste na znamení své příchylnosti a oddanosti k trůnu Nejvyššímu, k němuž všichni s důvěrou vzhlížíme, provolali se mnou J. V. našemu mocnáři: S 1 á v a ! | ||||
|