|
| ||||
| ||||
|
50 CYRILL XLII.
školy a pokladník Hud. Budče. Dr. J a n B r a n b e r g e r, tajemník konservatoře hudby. Učitel A d o 1 f C m í r a 1, jednatel kursu a správce intonační š! Docenti: Pí.Doubravka B r a n b e r g e r o v á. Adolf Cmíral. MUDr. Zikmund Janke. PhDr. Jan Branberger. Při Besedě Smetanově přednáší prof. K. H o f f in e i s t e r, při Besedě Fibichově univ. prof. Dr. Z d e n ě k N e j e d 1 ý a při Besedě Dvořákově kanovník V á cla v M ú 11 e r. Kurs začal v dívčí měšfanské škole u sv. Tomáše v Praze-III, josefská 111., dne 16. března ve čtvrtek o 5. hod. přednáškou MUDr. Z. Jankeho: Higiena hlasu. Účastníků jest přes 100 a rozděleni jsou na dvě oddělení. Kurs potrvá tři měsíce. Cílem kursu je seznámiti učitelstvo s moderními vyučovacími směry ve školním zpěvu a podati na podkiadě nových osnov (schválených c. k. ministerstvem Kultu a vyučování výnosem ze dne 10. února 1915 č- 3124 a vydaných c. k. zemskou školní radou vynesením ze dne 23 února 1915 č. 9419) praktické ul{ázky vyučování na všech stupních školy obecné a měšfanské. Pracovní plán : 1. Dějinný přehled metod elementárního zpěvu. Dr. ] B r a n b e r g e r ('L hod.). 2 Hlasové orgány, hygiena hlasu. Dr. Z. J a n k e (2 hod.). 3. Nové směry vy-učování zpévu (didaktika a metodika). Nové osnovy, teorie, cvičení praktická. A d o 1 f C m í r a 1. Odděl. A (24 hod.), odděl. B (24 hod.). 4. Praktické ukázky nového vyučování zpěvu se vzorným oddělením žactva Hudební Budče. Výchova dětského hlasu. Hospitace a praktické výstupy. D o u b r a v k a B r a n b e r g e r o v á. Odděl. A (24 hod.), odděl. B (24 hodl. — K e k o n c 1 k u r s u: 5. Praktické ukázky ve všech třídách obecné školy dívčí v Praze-IV. na Hradčanech. Hospitace a praktické výstupy účastníků. A d o 1 f C m í r a 1. 6. Hospitace při vyučování zpěvu na škole střední (c. k. reálka v Praze-VII.). Prof. dr. D o b 1 o s 1 a v O r e 1. 7. Hospitace při vyučování zpěvu na ústavě kt1 vzdělání učitelů v Praze-II. Panská ulice. Prof. S t a n i s I a v J i r á n e k. ADOLF CMÍRAL: Lidová píseň duchovní v moderním vyučováni zpěvu ve škole obecné. Nové proudy vyučovací, jež uplatnily se téměř ve všech oborech methodikv našich škol národních, počínají se konečně hlásiti i ve zpěvu. Heslo umělecké výchovy vneslo ve školní praxi mnoho ruchu a může se dnes vvkázati zejména v oboru jazykovém a v Icreslení pozoruhodnými výsledky. Je s podivením, že po stránce h u d e b n í přineslo nám zvučné heslo esthetické výchovy tak žalostně málo. Zpěv, který jest jediným hudebním předmětem našich veřejných škol, byl dosud popelkou v každém směru. Ne proto, že by se snad v našich školách málo zpívalo; v té příčině škola zajisté pinou měrou pinila svou povinnost, podávajíc mládeži pro život hojnou zásobu písní většinou hudebně i textově cenných. Tážeme-li se však, zdali dosavadní zpěv spinil tím svůj úkol po stránce h u d e b n í i p e d a g o g i c k é, dlužno odpověděti záporně.') Zpěv byl namnoze sám ú č e 1 e m a nikoliv p r o s t ř e d 1; e m hudební výchovy. Methoda byla zcela jednoduchá: zpívalo se na nejnižším stupni školy obecné právě tak, jako v poslední třídě měšfanské školy, totiž: p o d l e s l u c h u. Žactvo bylo při tomto vyučování činitelem zcela pasivním, nebof v nejlepším případě naučilo se mechanicky papouškovati jisté kvantum písní a jinak ničemu. O porozumění n o t a c i ne-bylo řeči, mládež not bud' vůbec neznala, nebo spatřovala v nich pouze znázorňovací prostředek vzestupu a sestupu melodie. Rovněž soustavné výchovy s 1 t1 c h u, h 1 a s u a s m y s 1 u p r o r h y t m u s dosavadní zpěv téměř úpině nedbal. Proto nejen v cizině, která v tomto ohledu jest daleko před námi, ale i u nás ozývaly se hlasy po zlepšení method školského zpěvu. Znamenitý pedagog F r a n t i š e k P i v o d a již před čtvrtstoletím pochopil velikou důležitost elementárního zpěvu pro zvýšení hudební úrovně nejširších vrstev a svým dílem »Návod k vyučování zpěvu na školách obecných a měšfanských« vyd. V. Neubert na Smíchově 1890) volal po nápravě. Bohužel důmyslná methoda Pivodova nedošla toho rozšíření, jehož by byla zasloužila. — Po Pivodovi razili mnozí pedagogové svými díly reformě zpěvu cestu. Budtež uvedena aspoň jména nejčelnější : M a z á n e k, ') Velmi zajímavý jest r e f e r á t o r e f o r m ě v y u č o v á n í zpěvu na školách obecných, pronesený na 1. rakouském hudebně-pedagogickém k ongresu ve Vídni (1911), kde vytčeny jsou veškery nedostatky našeho škol. zpěvu. Referentem byl správce oddělení pro kostelní hudbu při c. k. hudební akademii v Klosterneuburgu prof. V i n c e n c G o 11 e r. (Viz Z p r á v u o k o n 9 r e s u vyd. Unív. Edicí.) | ||||
|