|
| ||||
| ||||
|
_58 CYRILL XLI[.
ANT. FOERSTLR, ředitel hudby v. v. v Lublani. Quilisma. O chorálu bylo vydáno již veliké množství rozprav, zvláště o tom, jaký je rozdíl mezi chorálem medicejským a vatikánským. V celku se dosáhla obstojná dohoda až na ubohé quilisma, o kterém se znalci chorálních zpěvů nahádali jeden přes druhého, aniž by se bylo přišlo k žádostivému rozřešení. Většině badatelů je »quilisma« jako jedna nota též jen jediným tónem; zove se rozličně: nota denticulata (zoubkovaná), volubilis (Schleifton, vstoupající portamento), vox tremula, vibratio (třesoucí se tón) atd. Jedni žádají, aby se předcházející nota přízvučně něco prodloužila, nota kvilismová pak lehce a krátce zapěla; druzí chtějí opačně, aby se předcházející nota neprodlužovala. za to však kvilisma třesoucím se hlasem prodloužilo; jiní by rádi uvedli trilek, ale neví prý se, jak jej naši předchůdcové zpívali ; někteří uvádějí výkon kvilismatu s vynecháním jedné předepsané noty; jiní opáčně uvádějí docela nepředepsané noty, jak prý to tu a tam slyšeli; atd. A konečně radí někteří, když se neví jak, aby se nezpívalo nijak, ale ---tož jen jako obyčejná nota. Proč to tedy slavná komise v Římě uvedla ? A což, smí se svévolně z liturgie něco vypustiti, když by se pro pohodlí někomu zachtělo? Tož k věci samé ! Kvilisma (řecky it ).i(riia, německy Wálzen, česky válení) nám samým jménem již povídá, že pro výkon tón jediný nedostačí. Nota sama, někde šikmo, někde rovně tištěná, je označena třemi zoubky neb špičkami, ukazujícími na triolku, jejíž první notě se přidá známá již předcházející, co druhá, co třetí pak se zase první opětuje Poněvadž nemáme v moderní hudbě zvláštní podoby pro -quilisma«, píšeme nad obyčejnou notu znamení trilka (Pralltriller), při čemž se však vždy přibírá spodní tón, jak již dříve pověděno, kdežto v moderní hudbě se přibírá hoření tón, nebol pro přibírání spodního tónu máme znaménko napříč čárkované (mordent) : 1. Quilisma. 2. Trilek. 3. Mordent. --- - V chorálu. V moderní hudbě. Kdyby kvilisma mělo býti jen jediným průchodním tónem, měl by chorál pro písmo dosti menších not; k čemu by bylo třeba tak složitého znaménka? Aby se souměr rytmický neporušil, třeba je tón před quilismatem přízvučně o poznání prodloužiti, aby obnášel stejnou dobu jako triolka následujcí (jak ukazuje rovná čárka). V následním příkladě ukazují příčné čárky, jak se dá kvilisma v chorálu přibližně vyvésti: 1 fi-- 1 1 - - Lau-dé - tur Je - sus Chri - - stus. Ku konci několik příkladů ze zpěvů nejčastěji užívaných: Konec evangelia. K prefaci in fono solemni. 00 in re - - - gna coe-ló-rum. Sur - - sum cor - da. Ha-bé - - mus tmo• ~--~-~-• 7-~-1-7 ~-• • ~-` y •— _o • -• ~ $-*- ~ ~ ~ t-ad Dó - mi- num : Grá-ti - as a - gá - - mus Dó-mi - no De -o no - stro Asperges me. :..-- •~ - _ram ---- ~• ~ T_ ~ • ,r Di - gnum et ju - stum est. Dó - - mi ne. et _r.. | ||||
|