|
| ||||
| ||||
|
XLII. CYRILL 59
Vidi aquam. R_ 1 mi - se - ri- cór - - di- am. o - - - mnes. fa - - - cti sunt. sae-cit - ló-rum. Libera. Al - le - - - lú - ja. ter - - ra. i - - - gnem. Gloria Patri VII. toni ad introitum. Pange lingua. Te Deum. sae-cu - - ló-rum. Cór - - po- ris Te De - um lau - dá t - - mus. ve - - - - ne - ré- laus et ju- Tento výklad jest ovšem zcela subjektivní, spíše thearetický, a chce jen podati důkaz, že i české kruhv se zajímají o obsáhlou literaturu cizí, která s různých hledisek hledí osvětliti staré písmo netrmové a že chce česká literatura podati názor svůj, od cizí odchylný. Pro p r a k t i c k é p r o v e d e n í jest směrodatným, co obsahuje ú v o d k t y p i c k é m u v y d á n í G r a d u a l e K o m a n ů m (De notularum cantus figuris et usu, 5°) : 5°. Alia exsistit nota tremulae vocis. id est q u i 1 i s m a ; quae etiam supervenit in cantu tamquam »flos melodicus<, et dicitur n o t a v o l u b i l i s et g r a d a t a. Qui has exprimere voces tremulas ac volubiles non didicit, vel in his exercitatus non solus cantat, simpliciter letu quasi mordaciori feriat notam quae quilisma praecedit, ut subtilior fiat sonus ipsius quilismatis. potius quam velicior. Jiné se ještě užívá noty c h věj í c í h o se hlasu, jež se zove kvilisma. Kdo se ne-naučil zpívati tyto tóny chvějící se a jemné, nebo kdo je sice dovede, ale nezpívá s á m (jako solisla, nýbrž ve sboru), nechf přízvučně zazpívá tón (ve skupině) před kvilismatem a kvilisma přednese spíše jemněji než rychleji. Ve sboru má tedy v našem graduálu kvilisma význam zpětný, naznačujíc přízvučnost noty, před ním tištěné. Tak vykládá p r a k t i c k y význam kvilismatu papežskou Stolicí schválené Graduale Romanum; líni jest se tedy říditi. Paedagogický přehled litera (Dokončení.) DO DOSLOV. Některé důležité poznámky k paedago- gickému přehledu zpěvní literatury. K předchozímu paedagogickému přehledu zpěvní literatury nutno přičiniti ještě různé vysvětlivky, vykládající zásady, dle nichž byl vyučovací plán sestaven. Některému čtenáři bude se snad zdáti, že v každém stupni plánu uvedeno je nadbytečné množství solfeží. nebof mezi moderními metodami zpěvu vyskytují se často názory, že cvičení solfeží žáka ve vývoji zbytečně zdržuje. Solfeží a vokalisí nelze však podceňovati, vždyf staří mistři zpěvu užívali je výhradnětury zpěvu. UBRAVKA BRANBERGEKOVÁ-ČERNOCHOVÁ, při školení hlasu v dobách, které zovou se »zlatým věkem pěveckého umění. Tehdy solfeže a vokalise pilně cvičili a žáci učili se na nich: 1, technice hlasu, 2. umění dlouhého dechu, 3. jemnosti a ušlechtilosti při tvoření tonu, 4. čisté intonaci, 5. kantiléně a vázání tonu a 6. umění přednesu. Staří mistři na základě dlouhé učitelské praxe přišli k názoru, že solfeže mají se zpívati vždy o něco těžší než písně a arie; za-mezí se tím přepínání hlasu při zpěvu s textem | ||||
|