Repetitorium dějin hudby
Ročník: 1916; strana: 64,
Přepis ke stažení ve formátu MS Word [0 kB]

  PŘEDCHOZÍ   zobrazovat jako obrázky [jpg]      NÁSLEDUJÍCÍ  
64 CYRILL XLII.

Fol. 125b Zkrác. (homo factus est. Confiteor ... saeculi. Amen), jednohl., bez tr. Pa-trem o - mni - po - ten - tem fa cto-

Též krác. v XIII A 2 fol. 73, nekráceno v Sedlč. fol. 74b.

Fol. 1264 Zkrác. k »finis. Amen«, bez tr., jednohl. Nekráceno v Sedlé. fol. 76; . Pa - trem o - mni - po - - ten -tem fa - cto-

K tomuto nápěvu zpívali kališníci též sanctus, dále řadu písní, hlavně adventních, přetvořivše liturgickou skladbu na strofickou píseň. (Ave lesu virginis, V světle chodme).

Fol. 127,1 Zkrác. k 4inis. Amen-, bez tr., jednohl. Též zkrác. v XIII A 2 fol. 14a, ve Slav. str. 79.; v Sedlčan. fol. W, s nekrác. textem a v tonině dorské. nikoliv mixolydické, jako u Fr.

-- -- - - -

Pa - - - trem o - mni - po - ten - tem fa-

I— i J





Fol. 127b I --°~



~• . ~~ __

Pa-trem o - mni po ten

jediná čtyřhlasá věta, která se třináckrát opakuje k textu Patrem bez tropú.

^f7^ EMIL BEZECNÝ:

Repetitorium dějin hudby. Housle. '

Nejstarší nástroje smyčcové, vývin houslařství a nejhlavnější školy.

O vzniku a vývoji nástrojů smyčcových po-strádáme až dokonce XV. století souvislých zpráv. Spisovatelé hudební jen příležitostně o nich se zmiňují. Teprve na počátku XVI. věku pojednává o nich souvisle kněz Šeb. Virdung (yMusica gesucht und ausgezogen durch Sebastianum Virdung, Priester von Amberg«), Martin Agricola (,Musica instrumentalisdeutscha), lan Gerle (> Musica Teusch auf Instrument der groGen und kleynen Geygen und Lautten«.)

Vývoj nástrojú smyčcových souvisí úzce se zdokonalením smyčce, který původně měl tvar nenapjatého luku a průběhem doby vyvinul se ve svou nynější podobu, kterou vyrvcholil francouský mistr houslař Fr. Tourte (1747-1835).

Nástroje smyčcové jsou vymožeností středověku a vznikly nejspíše ve staré Britanii, kde Bardové doprovázeli své zpěvy na c h ro t ě (charota, craus) nejstarším nám známým nástroji strunném.

V dalším vývoji setkáváme se postupně s následujícími nástroji :

R e b e k (arab. rebab) není orientálského původu; skládá se z dřevěného rámu, jenž tvoří desky postranné a pokryt jest pergamenovou kůží. Měl původně dvě, později pak tři struny. Oproti tomu byla 1 y r a potažena jednou pouze strunou, na strunníku upevněnou a přes kobylku nataženou. Na ozvučné desce vyříznuty dva polokruhovité zvukové otvory.

T r u m s c h e i t jest v podstatě zvětšený monochord : Na dlouhém ozvučníku napjata jest jedna pouze silná struna. Lehkým dotekem prstu a jemným smykem docílilo se tónů
  PŘEDCHOZÍ        NÁSLEDUJÍCÍ