|
| ||||
| ||||
|
XLII. CYRILL 65
podobných flageoletům ; smykem silným pak tónů podobných trubce. Nástroj ten sloužil v ženských klášteřích k intradám, v anglické marině pak k dávání signálů. Byl proto zván též trompete marine. Velmi rozšířený nástroj bylo v desátém věku o r g a n i s t r u m, významné též pro vývoj klávesových nástrojů. Byl zván ve Francii vielle neb chifonie, v Německu Radleier, Bettlerleier, Drehleier. Nad ozvučníkem na-lézá se několik strun, z nichž obyčejně dvě, v jednozvuku naladěné jsou pomocí kobylek, spojených s klávesnicí, zkracovány, kdežto ostatní struny vydávají vždy tytéž tony. Tyto struny nalézaly se po obou stranách hmatníku a byly proto zvány »borduny« (bord === kraj). Rozechvívány byly struny současně a to kolem, uvedeným v pohyb klikou. Nástroj ten byl až do XVIII. věku ve Francii velmi oblíben a četní skladatelé pro něj komponovali. F i d u 1 a jest povšechný název pro nástroje smyčcové od VIII.—XIV. stol. F i d u 1 a skládala se z desky vrchní a spodní, které byly spojeny lubovitými články a byly uprostřed dovnitř prohnuty. Pro svůj tykvovitý tvar byla od Francouzů nazývána »gigue«, od Vlachů »giga « a od Němců »geige«. Rozlišovány byly dva druhy těchto nástrojů Kleingeigen a Groi~geigen. První měly jen tři v kvintách laděné struny, druhé čtyři až šest strun, z pravidla laděných v kvartách a jedné tercii. Na příklad D-G-c-f-a. Byly stavěny ve čtyřech velikostech — pro diskant, alt, tenor, bas a měly společný základní typ. Hmatník je opatřen kovovými příčnými pražci, sloužícími ku zajištění intonace, ozvučné otvory a zářezy na deskách jsou v polokruhu vykrojeny, ozvučné těleso u brku přišpičatělé. Kobylek tyto nástroje neměly. S v i o 1 o u setkáváme se ponejprv koncem XV. stol. Nemá s naší violou nic společného. Ozvučník končí u krku skoro špičatě, vrchní jeho část jest značně užší než spcdní. Hmatník má kovové příční pražce, podobně jako kytara. Luby jsou vyšlí než u violy, ozvučné otvory mají tvar srpu. Hoření deska jest skoro plochá. kobylka nepatrně pouze sklenutá, nástroj potažen šesti strunami. Jen ve Francii měla diskantviola 5 strun a byla tam proto zvána »kvintou«. Odrůdy violy s větším počtem strun jsou lyry, viola bastarda, anglický violet a viola d'amore. Byly rozlišovány dva hlavní druhy viol a to viol, které byly drženy pod bradou — odtud jméno viola da braccio — a violy, které byly drženy mezi koleny — viola da gamba. Uiotone (kontrabas) byl laděn o oktávu níže. Z violy vyvinuly se naše moderní houslové nástroje. Vynález jich připisuje se Kašp. Duiffoprugcarovi ( K. Tieffenbrucker 1514 do 1571). Byl členem loutnařské rodiny tyrolské a žil od roku 1550 v Lyoně. Jeho nástroje mají kobylku a obě desky klenuté. Prohyby na deskách jsou v podobě písmeny C vykrojeny a otvory ozvučné ve formě f vyřezány. Nástroj jest u krku obloukovitě zaokrouhlen. Dle tohoto typu byly zhotovovány též nástroje větších rozměru a hlubší polohy, z nichž podnes udrželi se viola, cello a basa. Proslaveným stavitelem těchto nástrojů stal se Gasparo da Salo, vynikající mistr houslař v Brescii 1542 1609, jejž můžeme nazvati zakladatelem školy Bresciánské, k níž náleží ještě Giov. Paolo Maggini 1580—1640, jehož housle vvznamenávaly se jemným, viole podobným zvukem, jeho syn Pietro Sante M. a mistři Mariani a Venturini. Jich nástroje mají velký formát, jsou silně vyklenuté, tmavým lakem napuštěn- s ozvučnými otvory ve formě J. K nejvyššímu vrcholi dospěla stavba houslí ve škole Kremonské, representované příslušníky rodin Amati, Straduari. Guarneri. Z rodiny první vynikl Andrea A. 1530 až 1611, bratr jeho Nicola a syn Antonio. Všechny předčil však jeho vnuk Nicola 1596—1684 učitel Stradttaria a Guarneria. Zvuk jeho nástrojů jest jemný, melancholicky přidušený, nemá však síly, takže nelze jich použíti ve velkých koncertních síních. Největší mistr houslař vůbec jest Antonio Stradívari (Straduarius) nar. 1644 ze staré patricijské rodiny, zemrel r. 1737. Byl žákem Nicoly Amatia. Jeho nástroje vytvořené v prvém čtvrtstoletí 18tého věku jsou nepře konány. Spojují sílu nástrojů bresciánských s jemností výtvorů Amatia. Vrchní deska jest mírně klenutá. Z jeho synů vynikli Francesco a Omobone, z jeho žáku Lorenzo a Battista Guadanini a Domenico Monteguana. Jich nástroje stouply v nejnovější době, kdy nástroje nejlepších mistrů jsou v pevných rukou, velmi v ceně. Z rodiny Guarneri nejslavnější byl Andrea 1626—1698, žák Nic. Amatia, jeho synové Pietro a Giuseppe, zejména však jeho synovec Giuseppe Antonio, zvaný del Gesít, protože í)řipojuje ku svému jménu často značku JHS. nar. 1687. On jest jediný, jehož nejlepší výtvory rovnají se pracím Straduarovým. Vedl později dobrodružnýživot, oddal se pití a zemřel ve vězení. Od něho jsou slavné housle, jichž používal Paganini. Vynikající školy houslařské byly ještě v Mi-láně (Paolo Grancino a jeho synové), v Neapoli (Alessandro Gagliano, jeho synové a | ||||
|