|
| ||||
| ||||
|
POSVÁTNOU VE SLEZSKU
PRO KATOLICKOU V ČECHÁCH, NA N ORGÁN A MAJETEK OBECNÉ JEDNOTY CYRILLSKÉ. DR. DOBROSLAV OREL. ROČNÍK XLII. Dne 15. května 1916. ČÍSLO S. CVRILL< vychází měsíčně mimo prázdniny desetkrát za rok. Roční předplatné 5 K (mimo Rakousko 6 K), jakož i jiné peněžní zásilky budtež zasílány na O. J. C. v Praze 1370-II. — Rekiamace nefrank. a inseráty, administrátor B. Kašpar, řed. kůru, Smíchov č. 1294. — Veškeré rukopisy a časopisy na výměnu přijímá redakce aCyrilla< v Praze-V. č. 133. — Redakční sbor : za D. J . C. v Č. Budějovicích K. B o č e k ; za D.J. C. v Praze prof. Dr. F r. S t e j s k a I, Král. Vinohrady ; za Litoměřice J. C. S y c h r a, MI. Boleslav; za Olomouc A. P a r m a, farář,v Rešově; za Brno 0. N ecid, farář v Lednici u Břeclavě; za Slezsko prof. R. Wůnsch, v Mor. Ostravě. NAŘIZENÍ nejd. k. arcíb. konsistoře v Praze o odebírání časopísn „CYRILE” na účet zádušního jmění je z 8. ledna 1909 čís. 16.587, nejd. b. konsistoře v H r a d c i H r á 1 o v é s 21. ledna 1909 č. 1225, nejd. b. konsi- stoře v L i t o m ě ř i c í c h z 15. února 1909 č. 975 a nejd. b. konsistoře v Č. B u děj o v i c í c h: 15. února r. 1909 č. 4, povolení nejd. b. konsistoře v Olomouci předpláceti čas. ,Cyrill" s kostelního jmění e v ,Acta Curiae Archiepíscopalis Olomucensis čis. 3, 1909, str. 44. Mr. 4308", povolení nejd. bisk. konsistoře v ~ rn ě v „Acta Cnriae čís. il, 1913, VIII., str. 179” a svolení pro farní kostely pod patronátem semépan- ským a náb. matice výnosem ministerstva kultu a vyučování s B. března 1912 čís. 872. Příloha k č, S.: Dr. Stanovský „O Sanctíssíma !” ADOLF CMÍRAL: Lidová píseň duchovní v moderním vyučování zpěvu ve škole obecné. (Viz první část tohoto článku v čís. 3. str. 50). II. Nové směry vyučovací vnášejí ve vyučování zpěvu především hojnost r o z m a n i t o s t í. Hodina zpěvu jest pro učitele zajímavější a pro žáky radostnější, poněvadž jsou při všech druzích cvičení v součinnosti. Změnou formy vyučovací lze docíliti trvalejšího zájmu i po-zornosti. Žák nepracuje bezmyšlenkovitě, jak se namnoze při cvičení písní dle sluchu dělo, nýbrž je nucen p ř e m ý š l e t i, jednotlivé tóny a zvuky melodické a rytmické s r o v n á v a t i, po případě v hudebním diktátu napilovati, napsané opravovati. Výchovný moment jest zde tedy velmi šfastně uplatněn. Při moderním zpěvu rozdělí si učitel vyučovací hodinu v několik oddílů, z nichž každý věnuje jednomu druhu cvičení; při tom třeba dbáti, aby jednotlivé cviky vzájemně se prostupovaly a doplňovaly. Na př. melodický diktát musí se díti ien v rozsahu dosud probraných cvičení intonačních, právě jako diktát rytmický nepřestupuje hranic učiva rytmického. Podáme nejprve přehled zpěvní hodiny založené na těchto zásadách a potom v hlavních rysech vytkneme r á z j e d n o t 1 i v ý c h d r u h ů c v i č e n í. Připojené příklady po-dají ukázky z praxe a objasní, kterak možno hudebně těžiti z naší 1 i d o v é p í s n ě d u-c h o v n í jednak jako celku, jednak i z jejích prvků.*,) ") Rozumí se samo sebou, že ve škole pro cvičení užijeme kromě písní duchovních také li do v ý ch světských, po případě i umělých. Jinak by vyučování bilo jednostranné. Úkolem přítomného článku jest však poukázati pouze k didaktickému a pedagogickému významu písní duchovních. | ||||
|