|
| ||||
| ||||
|
76 CYRILL XLII.
pro každého inteligenta, který v ušlechtilém umění hudebním a pěveckém spatřuje více, nežli pouhou povrchní zábavu.') Pro výchovu sluchu, která počíná ve škole pravidlem rozpoznáváním síly, délky, barvy a výšky tónu, mohli bychom těžiti z lidové duchovní písně asi takto: Když žáci poznali slabiky solnisační ve stupnici dur, zazpívá učitel s 1 a b i k o u 1 a, nebo zahraje na houslích, po případě na harmoniu počátek některé duchovní písně a žáci motiv opakují podloživše dle vzestupu a sestupu melodie příslušné s 1 a b i k v s o 1 n i s a č n í. Tím znamenitě cvičíme p ř e d s t a v i v o s t pro výšku tónu, nebof děti sluchem musí rozeznati jednotlivé stupně stupnice nebo z ní odvozeného tónického kvintakordu. Takový sluchový diktát koná výborné služby a mimo to děti velmi baví, poněvadž mohou, když zazpívaly úryvek, uhádnouti, která píseň takto počíná. — Příkladem se věc objasní: Učitel zazpívá na la nebo zahraje, určiv dříve, že prvý tón je do: Děti zpívají: la la Ía la la la Do re mi, mi fa sol. Znají-li děti tuto píseň, tedy jistě správně určí, že takto počíná: Ma - ri - a, Ma - ri - a. Je přirozeno, že k podobným příkladům hodí se lépe písně známé. — Tonický rozložený kvintakord na rozdíl od diatonického postupu předcházejícího podává počátek této písně : la la la la la la la la do mi sol do do si la sol Nej-mocněj-§í Bo- že Ot -če. (Příště dále.) DR. D. OREL: 01113 Kancioná1 Franusův. (Pokračování.) Prosy od fol. 130a-240. Prosami zovou se v rukopisech českého původu c h o r á 1 n í s e k v e n c e, jež se zpívají po graduale. Až do všeobecného sněmu tridentského se zpívala sekvence skoro přj každém mešním formuláři. Ve starých misálech a graduálech jest jich asi sto. Doba Karlova a Arnoštova pěstovala též horlivě sekvence, jak o tom svědčí sekvencionář Arnoštův z r. 1363 v kapitolní knihovně na Hradčanech (sign. P/,,). Cenný tento pergamenový foliant obsahuje na sto sekvencí katolických.') Liturgie k a 1 i š n i c k á v XV• století přijímá katolické sekvence z doby Arnoštovy a k nim skládá i nové, též 1 a t i n s k é. V d r u h é p o 1 o v i n ě stol. XVI. text sekvencí se pře-kládá do češtiny, melismatické skupiny tónové se rozkládají na své prvky a na jednotlivé tóny se zpívá pouze po slabice celého textu. jako u jiných chorálů, i při sekvencích chorál melismatický přechází v syllabický, ač i původní sekvence latinské zásadně patří svojí jednoduchostí k chorálu syllabickému, nikoliv melismaiickému. ) Max B a t t k e založil svou soustavu cvičení vedoucích k výchově sluchu na podkladu vědec é m, učiniv východiskem své praxe teoretická díla německých akustiků H e I m h o 11 z e a S t u m p f a. Od-kazujeme čtenáře vřele k znamenitému dílu Battkeovu u E r z i e h u n g des T o n s i n n e s.« z) Má následující vročení: Anno domini millesimo trecentesimo sexagesimo tercio dominus Arnestus pragensis Archiepiscopus fecit scribere hunc librum, ut domini canonici eo utantur .. Mimo 100 sekvencí obsahuje jeden tractus na fol. 292b a officium o Vel. svatosti (fol. 308x). V dalším vyznačen jest krátce >P,',«. | ||||
|