|
| ||||
| ||||
|
90 CYRILL XLII
Mater«. Smíšený sbor s alWvým solem. Skladba pozůstáva ze 4 oddělení ze Stabat Mater od Pergolestho. Před každým oddílem jest báseň od Hebla, kterou Witt v duchu Pergolestho zhudebnil po způsobu arios. Sola přednesena byla velmi dobře a tvořila se sborem znamenitý celek. Veškerá čísla přednesena byla se zná-mou routinou a disciplinovaností chrámového sboru mladoboleslavského, který pod zkušeným vedením svého mistra Sychry i za nejnepříznivějších okolností, jaké přivodila nynější válka, podává vždy výkony prvotřídní. Fáhnrich. D. J. C. V ČESKÝCH BUDĚJOVICICH. KAREL GOČEK. Z dopisu kněze vysvěceného r. 1907, jenž působí v němeclté farnosti: »Náš p. učitel je těmto věcem (chorálu atd.) nepřístupný, ač mi pomáhá na druhé straně co možná nejvíce povznésti lidový zpěv. Aspoň tedy lidový zpěv se tak pěkně ujal. Odškodňuji se tedy v blízkých V. a C. D. Hrávám tam občas české nešpory. Na Hromnice jsem hrál ve V., při čemž provedeno bylo při tamní »zpívané« vše dle předpisů s dětmi. „Praecentoři« měli rochetky. Děti bezvadně zpívaly latinsky. To střídání sboru je tak pěkné. Tak bude i 19. i 20. t. m. (března). To je má radost! V tom duchu vychovávám i své čtyři varhaníky. To je malý dárek církvi svaté, dorost, a naděje na lepší časy. Dva starší z nich znají theorii chorálu lépe, nežli mnozí ředitelé kůru. Nejstarší je též dobrý houslista. Dá-li Pán Bůh, rád bych je později zasvětil do krásy klassické polyfonie. Možná však, že v tom oboru zůstane jim jen »pium desiderium< atd. — Uveřejňují na důkaz, jak mnohý kněz tiše pracuje ke cti a slávě Boží, nehledaje ni zisku ni slávy, tak že by se o tom širší veřejnost nedověděla, kdyby nebylo jiného, jenž zneužívá soukromého dopisu ... Uveřejňuji však také ku povzbuzení mnoha jiných, kteří by také mohli pracovati a snad by i téhož do-cílili, jen kdyby chtěli. Jak bohatý pramen čisté, nebeské radosti vytrysknul by jim v odměnu za trochu práce! Si potuerunt . K. B. Z Č. Budějovic. Dne 22. března uspořádala naše Diecesní jednota Cyrillská schůzi za účelem po-vznesení chrámového lidového zpěvu. Schůze se pořádala v orchestrálním sále české hudební školy. Výbor jednoty pozval mimo J. M. ndp. biskupa všecky správce kostelů a kaplí, všecky pp. varhaníky, katechety, učitelstvo, bohoslovce a kandidáty učitelství. A návštěva nás skutečně překvapila. Přišli skoro všickni. J. M. ndp. biskupa uvítal jménem kuratoria české hudební školy ředitel měšfanské školy p. K. Smetana. Svůj pozdrav a přání zdaru posial též dr. Aug. Zátka. Na to zahájil schůzi Diecesní Jednoty vdp Karel Boček. Přivítal všecky přítomné a vyložil účel dnešní schůze. V jádru pravil asi toto: »Divíte se, že jsme Vás po-zvali zpívat dnes, když k uším našim zaléhá zpěv jiný, zpěv hrozný z pole válečného! Cyrillslé Jednoty stojí v službách církve svaté, a ta zpívá a zpívala vždy: zpívala, když se skrývala v katakombách, zpívala ústy svých dítek, když je vodili na smrt, zpívala v době svého rozkvětu, zpívá i včas války. — Zpěv lidový však dnes upadá, a to vinou sociálních a kulturních poměrů, vinou školy a nejnověji vinou kostela. Jest však naší povinností, zpěv lidový udržeti, zvelebiti; o tom se uvolil promluviti sbormistr Jednoty p. ředitel Bohuslav Jeremiáš. — Tento byl s nadšením na podiu uvítán. Není možno rekapitulovati celou jeho obsažnou řeč, jenom hlavní body z ní uvedu. V úvodě akcentoval pan ředitel tato fakta : 1. Zpěv lidový duchovní má nepostradatelný vliv na duši člověka. 2. Zpěv lidový, provedený velikou massou lidí je úchvatnější, než všechen zpěv umělý. Tuto větu podepřel řečník zajímavými fakty. 3. Zpěv kostelní lidový (i světský) upadá. Místo našich staročeských písní obsadily sentimentální, bezcenné, chrámu nedůstojné písničky. — Na to probral p. ředitel letmo vývin kostelní písně. Vývin její, rozkvět a její upadávání. Spolky Ceciliánské a Cyrillské Jednoty se za-kládaly, by systematicky na reformě kostelní hudby a písně lidové pracovaly. A k tomu se musí vésti snahy všech. Absolventi varhanické školy kéž si od-nášejí hojně vzdělání také pro tento důležitý odbor církevní hudby, v seminářích kéž se pěstuje lásl RÚZNÉ ZPRÁVY. Konservatoř hudby v Praze uspořádala 1. května smuteční slavnost v den úmrtí svého ředitele t Dr. Ant. Dvořáka. V universitním kostele sv. Klimenta celebroval člen sboru, prof. Dr. Orel slavné rekviem, za t Dvořáka, při němž všichni žáci i žákyně počtem 150 přednesly Ríhovského rekviem pro smíš. sbor a chorální sekvenci ed. vatikánské, zcela dle pravidel a esthetických požadavků nynější doby. Vše řídil posluchač, nadporučík Odcházel jistě a pevně; varhany hrál obezřele O. Hiibner. Konservatoř vykonala tím krásný čin piety k zesnulému, že letos po prvé dala přednost samostatné, vlastní produkci před pouhým vyslechnutím chrámového zpěvu, předneseného cizími silami. Dne 11. května byl orchestrální večer s tímto pořadem: I. V. A. Mozart: Malá noční hudba pro smyčcový orkestr (Kóch. sezn. čís. 525). Allegro. — Romance (Andante). — Menuett (Allegretto). — Rondo (Allegro). Rídil Josef Odcházela 2. V. A. Mozart: Klavírní koncert D-dur (korunovační). Kadenci k I. větě složil Karel Reinecké (KSch. sezn. čís. 537).,, Klavír Alžběta Lišková (třída prof. Jos. Jiránka). Rídil Oskar Hůbner. 3. Frant. Liszt: Klavírní koncert Es-dur. Klavír: Eleonora Jokschová (třída prof. K. Hoffmeistera). Řídil Josef Odcházel. Strahovský koncert Oratorního sdruženi 17. dubna t. r. S kmenem svého vděčného obecenstva rozloučilo se Oratorní sdružení po úspěšných koncertech madrigalových (i na venkově opakovaných) duchovním koncertem v opatském chrámu na Strahově, ve prospěch válečné dobročinnosti pořádaným. Program již volbou skladeb i účinkujících byl tentokráte rázu převahou solistického. Vznosným úvodem předmětného programu byla Toccata a fuga (d) J. S. Bacha, kterou s vzácným uměním svým přednesl na velikých varhanech strahovských prof. J. Klička, dociluje hlavně případným rejstříkováním naprosté průzračnosti hbitých themat neustále uměle se proplétajících. Střed pořadu vyhrazen dvěma žalmům Fr. Liszta. V prvém (žalm 23.) docílil Liszt hudebně výrazu statického klidu, bezmezné důvěry a odevzdanosti ve vůli Boha, »vlídného pastýře«, právě decentním průvodem jemných, rozložených ak- | ||||
|