|
| ||||
| ||||
|
XLII. CYRILL 91
111 Ms. Dvořákovo Stabat Mater v Národním divadle. Akt pietní vzpomínky na poslední provedení tohoto oratoria řízením mistrovým v Národním divadle před 25 lety (v r. 1891) byl zajisté vítaným impulsem k tomu, ab,i ústav ten předvedl opět po letech dílo toto ve svém velikonočním koncertě pod taktovkou K. Kovařovice (20, dubna t. r.;,. Krátce před tím věnoval též »Hlahole pražský dva své koncerty této komposici, a tak vnucuje se přímo otázka o ruznosti provedení oběma institucemi, jež se dálo zajisté u obou se snahou nejlepší, Z předností, jimiž imponovalo podání Kovařovicovo, zaujalo především minuciosní propracování průvodu orchestrálního, jenž nabýval místy vzruchu přímo dramatického (tak již v úvodních gradacích), působě zase tím spíše častými kontrasty jemných melodií smyčců, v néž i themata sebe zachmuřenější v průběhu přecházejí. Také sbor byl připraven s pečlivostí největší po každé stránce. Zvláště deklamace textu bylo dbáno znatelně i v místech těžších (tak na př. ve slově p o e n á s, jehož druhá slabika vhodným akcentem správně pro-dloužena). Zdar provedení závisel ovšem i od solistú (sl. E. Miřiovské a M. Rejholcové a pp. Th. Schútze a J. Humla), kteří podali vesměs své nejlepší. Ms. Hudební produkce žactva c. k, reálky v Praze-V1I., která se konala v pátek S. t. m. jako součást pěveckého kursu pražského, za velmi hojné účasti nejen oficielních zástupců úřadů, ale i četného obecenstva a účastníků pěveckého kursu, byla svým uspořádáním a provedením nejen poutavá nýbrž i velmi poučná. Bylo zřejmo co dovede i na střední škole, kde skýtají se zpěvu stálou fluktuací žactva a také hlasovými poměry žactva mutujícího a dospívajícího neobyčejné překážky, neúnavná píle, nadšení pro dobrou věc, ale ovšem také i paedagogická obratnost a schopnost učitelů. Po zapění hymny rakouských národů, měl pan katecheta Vojtěch Chyba, vyučující zpěvu v nižším oddělení střídou l,b praktický výstup, v němž podle zásad methody Battkeovy podal ukázky cvičení intonačních, vokalisačních, jedno i dvouhlasých a na biblické písni Dvořákově č. 5. (Bole, Bože píseň novou) znázornil postup cvičení, v němž nejen správná intonace, ale i deklamace, vokalisace, dynamika a také i příslušnost harmonická přichází k piné platnosti. Je jistě zajímavo sledovati, jak tu stránka praktická zpěvu, jistota intonace atd., pojí se s hudebními poznatky theoretickými. Na tomto cvičení ukázaly se výhody methody Battkeovy, ovšem je-li tak schopný a obratný učitel, jakým se ukázal pan katech. Chyba. Oddělení 2. a 3. ukázkou svého umění předvedlo řízením svého učitele Dra. Dobroslava Orla) os. B. F o e r s t e r a: Stabat mater pro smíš. sbor a var-hany. Dílo Foersterovo (op. 56 vzniklo v létech 1891 až 92 a teprve r. 1908 dostalo definitivní úpravu dnešní, kde také dřívější průvod varhan nahražen by] pr ů_ vodem orchestrálním. Tak jsme také slyšeli díle Foersterovo S. dubna 1908 v Národ. divadle pod řízením Kovařovicovým) širokým proudem hudebním zhudebňuje velikolepou sekvenci o bolestech matky Boží pod křížem napsanou Jacoponem da Todi. Je to dílo veskrze moderní, pro svui moderní ráz klade také i značné požadavky nejen technické na zpěváky, nýbrž i na pochopení a přednes. A právě v té příčině bylo provedení opravdu výkonem všeho uznání hodným. Kdo slyšel sbor studentův reálky řízený prof. drem Orlem, ví, že není pro něho obtíží intonačních. Avšak do tajů skladby brzy mysticky tajemné, brzy subjektivismem zasněné vnésti pravý tón, to je úkol veliký. Sbor studentů vládne zdravými, vydatnými hlasy, soprany zní až do vysokého >,hz čistě, jasně a lehce, rytmická přesnost a určitost, jasná výslovnost, zvláště latinského tekstu při realistech latině nezvyklých, dokonalá. Zdálo se mnohdy, že žádná gradace není dosti silná, aby prostředky sboru k neobyčejné síle, mohutnosti a lesku se vypínající, vyčerpala. V podání přišla k platnosti také Foersterova melodika, která zvláště v tomto díle pina jest vonných květů neobyčejné krásy. Polyfonické předivo bylo jasné, nikde nebylo znáti kolísání, nepřesnosti, nehotovosti. Dílo, které je tvrdým oříškem každému zkušenému sboru, zpamě?i přednášel sbor studujících tak jistě, že neminulo se jistě hlubokým dojmem na nikoho. Zaslouží jistě mladí pěvci uznání za svoji vytrvalost a lásku, a zaslouží ji s nimi také jejich učitel za svoji práci a své nadšení. Bylo by záhodno, aby dílo bylo také veřejně provedeno, jak tuším, bylo úmyslem. Provedení jeho s orchestrem ve veliké některé síni, v níž by celá síla zvuku nabyla teprve náležitého prostředí k rozvinutí a ucelení, bylo by zajisté výkonem tak pozoruhodým a úchvatným, že škodou by bylo, kdyby k němu nedošlo. Zakončením byla stručná, ale velmi obsažná promluva prof. Dra. Orla »Několik slov o zpěvu na středních školáchK, v níž vlastně objasňoval zásady, na jejichž základě bylo výsledků, jak je přednes Stabat mater ukázal, dosaženo. Několik těch slov zaslouží, aby byla uveřejněna a aby se jich všichni, jimž zpěv na středních školách leží na srdci, povšimli. Mnohé bylo nám promluveno ze srdce, neUof praxe vede sama k těmto závěrům. Kdyby bylo zásad těch dbáno, pak by se nemohly vyskytnouti případy, že se podobaly naše ústavy ústavům hluchoněmých, protože žádný nezpíval, na př. v kostele; nebylo by možno, aby z ústavů navštěvujících sta žáků chodilo do zpěvu 20—30 žáků a učitel zpěvu, když měly býti slavné služby Boží v den dynastické slavnosti, doporučoval ředitelstvu objednání placeného 1 —e | ||||
|