|
| ||||
| ||||
|
98 CYRILL _ XLII
Ze všech kancionálů kolem r. 1500 vyplývá nesporně, že kališníci byli velikými ctiteli latinské liturgie mešní. Zpívali latinsky všechny předepsané částky od introitu až do kommunia. Nejen že nevynechávali ničeho, nýbrž k starému, katolickému textu přidávali mnohdy nové, husitsky zbarvené tropy. Celkový obraz mešního officia zůstal však neporušeným. Kališníci vážili si latinských mešních zpěvů tou měrou, že je za drahý peníz dávali opisovati na cenný pergamen a vyzdobovali je uměleckými iniciálkami. Z různých poznámek vidno, že byli znalci liturgie a přesně ji zachovávali. Dbají na př. toho, aby pohyblivý svátek byl opatřen všemi druhy proměnlivých částek pro různé doby církevního rokli, v nichž by mohl býti slaven. Na př. pro svátek »De Conversione et commemoratione s. Pauli« jest notováno graduale »Qui operatus est« ; padne-li svátek do doby postní (si est pro tempore Quadragesimae), předepsán jest traktus »Qui semirat« ; před nedělí Devítník (si est ante Septuagesima), tu se zpívá alleluja, jak jest zvláště notováno. Nejen že jsou přesně vytčeny všechny části proměnlivé, ale i stálé částky bývají dosti určitě nařizovány, aspoň v některých kancionálech. Ovšem naprosté jednoty ve volbě jejich nebylo, protože nebylo u kališníků ani jednoty v jiných základních věcech víry. Celkový obraz mešní liturgie vysvítá ze skladeb uvedéných dle Franuse a dle ostatních soudobých rukopisů. Zpíval se i n t r o i t (antifona, veršík, malá doxolodie s opakovanou antifonou), k y r i e (často s tropy) g r a d u a l e, a 11 e l u j a s různými verši, o f f e r t orium, sanctus a benedictus, konečně agnus a kommunio, též kredo čili patrem, bylo-li předepsáno rubrikami misálovými. Mimo tyto liturgické zpěvy znali kališníci veliké množství latinských, mensurálních k a n t i l e n čili p í s n í, kterými nahrazovali liturgický chorál nebo i vyplňovali zbylý čas při mši. Kantileny ty jednak vkládali husité jako tropy do uvedených liturgických zpěvú chorálních, snad je samostatně zpívali místo liturgicky přesného offertoře, nebo je též přednášeli při společném přijímání věřícího lidu. Není sporu, že kantilénami mensurálními tropovány byly všechny mešní části chorální. Tato praxe se dála již v prvé polovině století XV., jak dokazuje sborník Vyšehradský z polo-viny stol. XV., který přináší na prvních stránkách rejstřík roramin na všechny dny v témdni. Uvedu pro příklad středu (feria quarta) : k y r i e (accidentale), c a n c i o: Dies iam laetitiae ulter ius, Collaudemus matrem A 1 I e 1 u i a. Salve mundi gloria Prosa: Imperatrix gloriosa. Cancio : Ave sanctissima regina, vel 0 regina, lux divina. Patrem: Sanctus cum trophis : Est de monte lapis. Cancio : Dies iam laetitiae vel En archa. Vše vidno na následujícím sterotypu rkpu Vyšehradského fol. A VII. Chorální kostra byla dána pro celé officium volbou a notací kyrie. Bylo třeba ještě uvésti, které jest voliti patrem a sanctus. S melodií sanctus bylo nerozlučně spojeno benedictus, toho tedy nebylo třeba zvláště notovati ; melodií k sanctus dána i melodie k agnus, poněvadž sanctus a agnus se zpívalo touž notou. Staří uměli podkládati sami texty pod noty, proto nebylo třeba uváděti znovu touž melodii k novému textu. Tím lze si vysvětliti, že v některých rukopisech se nevyskytuje agnus, jako na př. ve Franusovi. Zpěváci je do-vedli zpívati dle nápěvu k sanctus. Zdali je ve všech kostelích také zpívali, nesnadno tvrditi. Jest zvláště však podškrtnouti, že volba mensurálních kantilen jako tropů čili vložel< do chorálních částek nebyla ustálena. V rúzných kancionálech a v různých dobách shledáváme se s odchylnými kantilenami pro jeden a týž den. | ||||
|