|
| ||||
| ||||
|
106 CYRILL XLII
pouze řemeslné práce, nýbrž dílem vzácných daru vnitřních, za jichž pomoci umělec v inspiraci tvoří. Líčí nám tu tedy prostředl Dvořákova „Svatební košile,1 tvoi•ila pro-gram druhého koncertu (23. V.) souboru Nár. divadla tentokráte Pensijnímu spolku členu sboru a orchestru věnovaného. Tato kantáta Dvořákova jeví se býti po stránce architektonické jednolitější než před tím pro-vedené »Stabat mater, a to, jak oekonomií zvolených základních motivů (jsou celkem dva), tak i častějším jich zazněním na určitých místech. Vzhledem k rozdělení apparátu výkonného mají v celé skladbě značnou převahu sola. Přidělila skladatel epické části ballady kromě sboru ještě solovému basu, zaujímajícímu tak se sborem úlohu vypravovatele. Jen ku konci básně odchy!uje se hlas ten od svého úkolu, přejímaje i vrcholnou prosbu dívčinu v největším zoufalství pronášenou k Bohu o pomoc proti umrlci. Jinak slova dívčina i milencova přidělena jsou solovému sopránu a tenoru. Obě ty partie jímají ve svých melismaticky vybavených částech, zato v místech dramaticky ostřeji vyhrocených (zvláště v tenoru) neucházeji velikým deklamačním příkrostem. V sopránovém partu zaskočila za náhle ochuravěvší pí. A. Bobkovou pí. E. Noemi-Volfová z Plzně, vloživši do svého přednesu všechna něhu stále ještě svěžího a ohebného hlasu. Solo tenorové zpíval p. Ot. Mařák strhující nezdolně zvláště v místech širokého melosu vzácným pelem svého š[avnatého a zvučného orgánu. Třetí solista pan E. Burian byl práv i požadavkům rušnějšího textu básně, snaže se dokonce aspoň výrazem a zabarvením hlasu odlišiti závěrečná slova dívčina od ostatního. Dírigent koncertu,kap. R. Zamrzla, umístil při produkci orchestr za sborem patrné ve snaze, aby v díle, kde toliko sola jsou exponována, nebyl snad příliš hutný proud orchestrální na závadu hlasum solovým. Účinek pokusu toho zřejmý byl již v předehře, jež zněla (zvláště ve smyčcích) příliš tlumeně. Zato v pruběhu skladby (zvláště v arii prvního čísla) bylo by si Hřáti prúvodtt ještě jemnějšího. Ms. Fibichova beseda Hudební Budče (v hotelu =Central~ 3. 1 Hudební BudeČ pořádala závěrečnou slavnost Prvního pěveckého kursu král. hlav. města Prahy pro pražské učitelstvo ve čtvrtek dne 15. června 1916 0 6. hod. večerní v Sladkovského sále Obecního do-mu. Všechno žactvo H. B. s dětmi hradčanských škol zazpívalo sbor -Svatý Václave”, který na slova Jos. V. Sládka složil Adolf Cmíral, (řídil skladatel, u klavíru pí. Vaníčková a slč. Pokorná-Egerová). —Ředitel kursu podal zprávu o cinnosti v kursu. Pal; promluvili zástupci účastníku kursu a Hudební Budče, sbor přednesl Dvořákovu .>Ukolébavku~ a Biblickou píseň= č. 10 — slavnost zal Po slavnostní kantátě podal zprávu o činnosti kursu p. inspektor Svadlenl Při zahájení tohoto prvního Pěveckého kursu král. hlavního města Prahy, pořádaného Hudební Budčí pro pražské učitelstvo, naznačil jsem stručnými slovy celý jeho plán p dnešního dne při zakončení si do-voluji podati v hlavních rysech účet, kterak jme do-stáli vytčenému úkolu. S potěšením akcentuji, že pravé pochopení pro potřebu kursu, které se jevilo při počátku, vládlo všestranně i za jeho trvání jak se strany podporovatelů a docentu, tak i u četných posluchačů. Kursu se dostalo schválení c. l<. ministerstva kultu a vyučování vynesením ze dne 17. března t. r. Nelze nevzpomenouti známé blahovůle slavné rady kr. hlavního města Prahv, která umožnila vydatnou hmotnou podporou kursu jeho rozšíření na 2 odd. Dále vzpomínám s díky obětavostí a ochoty Hudební Budče, jejíž členové s p. prof. drem Orlem v čele nešetřili ni výloh ni práce, aby všecky přednášky, besedy i hospitace b,lv řádně a důstojně vy- | ||||
|