|
| ||||
| ||||
|
110 CYRILL XLII
ADOLF CMÍRAL: . J. Rybův „Kancyonálek pro českou školní mládež” jakub Jan Ryba, »školní učitel na farní škole Rožmitálské a mě-š f a n k r á l o v s k é h o m ě s t a P 1 zně,« skládaje svůj Kancyonálek měl na mysli více než podati běžnou sbírku kostelních písní. Nasvědčuje tomu obsah dílka i včele jeho uvedená předmluva. Z předmluvy, která je adresována >,,vážnosti a vděčnosti hodným Pánům Učitelům« a jež jest pedagogickou rozpravou značné na svou dobu ceny, je zřejmo, že Ryba chtěl svým Kancyonálkem prospěti nejen české mládeži, ale i svým druhům v povolání — učitelům. Z vřelých jeho slov vane oddaná láska ku stavu učitelskému a vřelé nadšení pro umění hudební. Oboje jest ve všem životním působení Rybově významu ne-malého a zračí se v jeho hudebním i literárním díle měrou znamenitou. Buďtež uvedeny některé myšlenky z předmluvy: »My, tryviální učitelové, jsme ty osoby, kterým otec a matka své nejmilejší poklady — své dítky v nejoutlejším věku -- obec své budoucí měšfany a obyvatele — vrchnost své dorostající poddané — církev své nevinné oudy -- naše nejmilejší vlast své budoucí vlastence — veškeré člověčenství vykvétajícího člověka — a Bůh své živé obrazy k opatrování, k rozumnému vedení, k prospěšnému cvičení a k veřejnému vychování svěřuje. Jsmef ti první, af tak dím, r o z v i n o v a č i dětských schopností, které všemohoucí Tvůrce tak přerozmanitě do bytosti člověčí vložil ; jsme ti první š t ě p a ř o v é, kteří z pláňat užitečné a sladkého ovoce nosící stromky očkujeme — roubíme — štěpujeme .... Jsme ti, kteří člověka v jeho mladistvém věku k dvěma hlavním věcem vedeme: k p o s 1 u š n o s t i a b o h o b o j n o s t i«. — K tomu pod čarou připojena poznámka: »Mnohý otec, mnohá matka mnohem lépe zná a opatruje svých volečků a housátek, nežli svých synáčků a dcerušek. Ano i často proti tomu urputně se rožejí a staví, čeho učitel pro dobré jejich od nich samých zanedbaného a zpustlého synka neb děvčátka počíná. V takových případnostech nejlepší rada pro každého lidomilského učitele jest: Perfer et obdura !« Promluviv obšírně o výchově mládeže ve školách triviálních zdůrazňuje Ryba význam u š 1 e c h t i 1 é h o z p ě v u, který jest mu prostředkem nejúčjnnějším k tomu, aby mladík všecka prospěšná učení i také tenkráte, když školy opustil, v paměti podržel a na ně sobě s radostí a utěšením často připomínal«. Podobně jako řecká mládež učila se zákonům zpěvem, žádá Ryba, aby i české děti učily se pravidlům nábožnosti a mravnosti zpívajíce. »Tímto jistě oučinlivým prostředkem dosáhne naše česká mládež a skrze ní i potomstvo dvou velikých užitků, a sice p ř e dně : že se takovými do škol uvedenými mravnými a nábožnými zpěvy venkovské mládeže netoliko duch a srdce, nýbrž i řeč vzdělá; za d ru h é: íe jí vytrhneme z rukou nemotorné — nevinnost poskvrňující — dobré mravy porušující — lranebné a oplzlé písně, které mezi vyrostlejší venkovskou jak městskou tak sedlskou mládeží až potud na hanu a potupu každé obce, v níž se to trpí, panují.- Zde vyslovený požadavek m r a v o u č n é t e n d e n c e ve školské písni provedl Ryba prakticky ve sbírce svých písní pro mládež nazvané »D a r p 11 n é m 1 á d e ž i«.') Mimo předmluvu obsahuje Kancyonálek Rybův (vydán v Praze 1808 u B o h u m i 1 a H a a s e, král. stav. Impressora) zajímavou stal »O §k o d l i v o s t i , k t e r á se p r o o b e c n é d o b r é z p o v ě r r o d í« a zvláště pozoruhodný článek, v němž se zrcadlí Rybovo nezměrné nadšení pro hudbu, jež mu v trudných dobách života byla jedinou útěchou. Titul článku, který nadšeně horuje o hudebnosti Cech a má celkem ráz kronikářského líčení vývoje hudby, zní: »Krátké pojednání o vznešenosti a užitečnosti tonního umění a n e b M u z y k y,« které se všem p. t. jak duchovním, tak světským představeným osad, měst, panství a obcí, zvláště pak všem pp. učitelům a ntuzykopřátelům na srdce podává.« Ryba podotýká, že cílem »těchto řádek jest, aby tím mnohý cvičitel chuti k cvičení jak sebe samého tak jiných nabyl a naše venkovská mládež více náklonnosti k muzyčnému učení, zvláště pak k zpěvu, jenž jistě duše veškeré muzyky, do sebe vzala « Staf je protkána hojnými citáty ze zamilovaných autorů Rybových a její sloh nese t) Písně tyto jsou první novočeskou sbírkou dětských písní školních. — Tende_ice mravoučná udržela se ve školní písni ještě dlouho po Rybovi. Sledujeme-li písně školské z první poloviny a z valné části polo-viny druhé století devatenáctého, nalezneme v nich vynikající procento právě písní mravoučných. Teprve názor novější, jehož vlivem uplatnila se ve škole více píseň lidová, zjednal nápravu. Dnes mají podobné mravoučné písně, třeba byly mnohdy hudebně zajímavé, (na př. písně Heldovy z r. 1836) cenu především historickou. | ||||
|