|
| ||||
| ||||
|
XLII. CYRILL 11 1
veškery známky veleslavínské češtiny, jejíž ryzosti v literárních dílech Rybových vyšoce si cenil i Jungmann, použiv těchto děl skládaje svůj S l o v n í k (Viz zmínku o tom v Zeleného životopise Jungmannově str. 300). Pojednání zahajuje Ryba takto: »Naše milá Česká Wlasf, kterou P. A b b é V o g 1 e r h a r m o n i c k o u nazývá, jistě a vším právem tohoto o k r á š 1 u j í c í h o t y t u 1 e zasluhuje. Nenílif hojnou, af tak dím, p1odičkou —nenílif snažnou avěrnou vychovatelkyní výborných mistrů jak ve zpěvu, tak ve všech hudebních nástrojích ? Svědectvím toho celá Evropa! — nebof není v ní císařského —královského — knížecího aneb nějakého znamenit é h o d v o r u, aby při jeho kapele Čecha nebylo. Od Madrydu až do Petrohradu ; od Neapole až do Londýna Cech svým muzyčným vtipem sobě cesty prolamuje ...« Naše česká krajina nejenom naplodila — (a až dosavad plodí!) — mnoho způsobných — ušlechtilých hudebníků veškerého instrumentního pohlaví: nýbrž i cizozemcům byla a jest za věrnou, ochotnou, vlídnou a laskavou c v i č i t e l k y n í.« Můžeme se ptáti: Kdež a u koho největší částka těchto mistrů a výborníků tonního umění počátečního vyučování a cvičení brala ? I odpovídají jejich biografie: K d e ž j i n d e, n e 21 i v e v e n k o v s k ý c h š k o 1 á c h. Není jináč, neb venkovští učitelové, kteří již z dávna v Čechách i k tomu zavázáni byli, aby v chrámích kantorovali, obyčejně vyučují mládež mimo literní umění i ve zpěvu a intrumentální muzyce.« - Dospěv závěru, že nmuzyka jest umění krásné, vznešené, vzdělávající a protož užit e č n é«, uvádí Ryba na doklad, jak hudba byla pěstěna v dobách dřívějších, letopisná svědectví o hudbě národů starověkých a přechází potom k hudbě křesfanské, jejíž historii letrr,o a přehledně načrtává až do svých časů. Kromě uvedených dvou úvah a předmluvy obsahuje Kancyonálek řadu delších i kratších písní, jejichž slova i nápěvy pocházejí od Ryby. V Kancyonálku jsou však pouze texty ; melodie tiskem nevyšly, šířily se většinou opisy. S hlediska básnického mnohé bylo by lze snad písňovým textům vytknouti, také leckterý »s 1 o ž e n e c« — jak Ryba nazýval samostatně utvořená slova — nelibě se dotkne našeho sluchu, ale jeden vzácný rys možno v prostých těchto písničkách znamenati: je to h ř e j i v á 1 á s k a u č i t e 1 e k d ě t e m, pro-jevující se v kancyonálku zejména v dětských koledách: pR a d o s t n ý c h y s t o t k V ánocem, D ítky u jesliček, Díkozpěv za obdržený vánoční dárek a Š f a s t n ý k o 1 e d n í č e k«. Vedle koled jsou v Kancyonálku následující písně : Ranní vzdechnutí k Bohu, Večerní vzdechnutí k Bohu, Vzbuzování k školnímu cvičení, Pohnůtka k chrámnímu zpěvu, Píseň před školním cvičením, Píseň po školním cvičení, Píseň před cvičením v náboženství, Píseň po křesfanském cvičení, Bůh v svých vlastnostech, Udatná mysl pravého křesfana. ^[]^ D. OREL: Několik slov o vyučování zpěvu na středních školách. O ústavech učitelských a pěstění zpěvu na nich nemíním zde mluviti, jen o vedlejším předmětu, zpěvu, na gymnasiích, reálkách a různých typech jejich pro žáky i pro dívky. Zpěv, jako předmět vedlejší, naráží na obtíže a překážky, zvláště v době nynější, kdy středa a sobota odpoledne vymezena na školách účelům vojenským. Na dvě odpůldne v týdnu nutno obmeziti vyučování všem nepovinným předmětům, na reálce na př. těsnopisu, cvičením chemickým, cvičením fysikálním, modelování a zpěvu; leckdes k tomu při-stupuje latina a cvičení přírodovědecká. Obtížno jest sestaviti rozvrh hodin pro předměty nepovinné, aby žáci z různých tříd současně mohli choditi do téhož oddělení anebo z téže třídy jedni do chlapeckého sboru, druzí do mužského oddělení. Když některým žákům, zvlástě z nejvyšších tříd, kolliduje se zpěvem jednou v témdni jiný nepovinný předmět, lze žáku u d ě 11 t i d i s p e n s. Chodí pak jen jednou týdně do zpěvu; jest však samozřejmo, že tím trpí i kázeň i prospěch ve cvičení, ale voliti jest přes to zlo menší, než větší, t. j. ochuditi pěvecké těleso o zdatné a částečně vycvičené lilasy, zvukově syté a hotové. První oddělení má tolik pravidelně žáků, kolik jest primánů; je-li rozdělena prima na pobočky, má pararelky i zpěv v I. odd. Jest nutno, aby z I. chodil do zpěvu k a ž d ý: Naučí se hudební abecedě, věci to, kterou má ovládati každý inteligent. Čísti noty má umět každý, i ten, kdo spálou nebo tyfem má naprosto zkažený hlas. | ||||
|