|
| ||||
| ||||
|
XLII. CYRILL 117
Snad zdá se požadavek ten dnes někomu nemístným — v době tolik vážné. Budiž mi dovolena malá reminiscence z dětství. Vdova, matka čtyř sirotků, začíná se pozdravovati ze smrtelné nemoci. Děti s ustrašenými tvářemi pozorují každé její hnutí: oči smutné, hlavičky skleslé. Ne, neznadějnost nevychová je pro život!. Dlouhý pohled matčiných očí na kříž — a rty šeptají: Zpívejte, miláčkové! Zprvu nesměle, pak stále radostněji hlaholí čtyři hlásky. 0 velikosti srdce mateřského! Tys sila nový život v duši svých dětí — ač po Tvých lících tiše stékaly slzy! .. . Hudba, zpěv je mladé duši tím, čím slunce a rosa je květu. Té rosy a toho slunce mladé květy duší potřebují: a my dáme v obět to, že i se steskem v duši a se slzou v oku budeme pěstovati radost v mladých duších. Aby zpěv u nás ožil v bývalé lahodě a kráse, aby zase bylo pravdou, že »kde hudba, tam Čech«, o to snaží se poctivě naše Hudební Budeč, která štěpuje v mladá srdce radostné nadšení a lásku ke zpěvu, začež zasluhuje srdečného díku, všestranného porozumění a hojné podpory. ^^^ DR. D. OREL: Kancionál Franusův. (Pokračování.) Struktura chorálu kolem r. 1500. Již při výkladu o notaci chorální bylo všeobecně řečeno, že se nepíše v XV. věku epiphonus, cephalicus, quilisma, ligatury šikmé chorální ani asterisk. Ze skupiny cephalicus a epiphonus zbyla jen první nota, druhá odpadla jsouc povahy likvescentní. Bývalá ornamentika se stírá a zbývají jen hlavní, základní noty. Zásada tato jest provedena i ve skupinách, v nichž původně se zpívalo > quilisma« mezi dvěma notami (d e f; a h c). Místo kvilismatu bud jest napsána obyčejná rhomba nebo melodie skočmo kráčí z prvního tónu na třetí tón, míjíc kvilisma; v tomto druhém případu z melodie diatonicky stoúpající povstává skočmo krok malé svrchní tercie. Bivirgy století XIV. jsou ve stol. XV. a XVI. nahrazeny virgou nebo rhombou. Písaři i z doby téže v XV. stol. odchylují se v notaci týchž melodii chorálních, ponechávajíce si svou samostatnost ve věcech formálních a méně závažných. Kde v rkpse Franusově napsal písař bivirgu, tam v rkpe XII 1 jest někde jen virga, nebo opačně ; avšak počet bivirg není ani ve stol. XV. již tak veliký jako v nynější edici vatikánské, která jest obrazem chorálu století starších. Ligatury bývají sice v hlavních rysech psány v kancionálech různých z rozhraní XV. a XVI. věku totožně, ale i tu písaři notovali ligatury, zvláště dlouhé, dle svého způsobu; kde vázal jeden noty tři jako součást ligatury, druhý spojil noty dvě a třetí přidal k následujícím notám. Asterisk čili hvězdička jest vesměs vynechána v chorálních knihách XV. věku. Bylo asi zbytečno udávati hvězdičkou zpěvákům místo, kde mají pokračovati v intonaci precentorově; scházejíf vůbec značky pro způsob praktického provedení notovaných chorálů, není tedy ani hvězdičky. Z těchto nedostatků znamének přednesu nevyplývá však, že členové literácké družiny nečinily žádných rozdílů ve způsobu zpěvu a že všichni zpívali všechno. Pro střídání hlasů mužských s chlapeckými skýtá důkaz na př. rukopis Vyšebrodský z r. 1410 sign. č. 42. Malá doxologie nebývá při introitu vypsána; stačila citace písmenami e u o a e s udáním diference žalmové, jako dostačí chorálnímu zpěvákovi i dnes. Konečné skupiny chorálů bývají kratší, než jsou v nynější edici vatikánské ; zvláště jsou oklestěny konečné ligatury, v nichž přicházel v chorálu XIII. a XIV. věku tón h; jest vynechán i se svými sousedy. M e l o d i c k á li n i e jest však celkově ve všech souvěkých kancionálech kolem r. 1500 zachována, ač každý rukopis ponechává si i při tom své zvláštnosti. Franus provádí míjení pohyblivého tónu h důsledněji než rkp. XIII A 2; vázání not v ligatury jest ve Fr. přesnější než v XIII A 2. Franus vypisuje celou melodii i tehdy, když se opakuje k novému textu; v XIII A 2 jest vypsán při opakování nápěvu pouze jeho počátek; další text jest bez not. Zpěvák četl noty, jak byly psány k textu předchozímu, nebo je již znal z paměti a díval se pouze na nový text, jenž zpíval ke známé mu melodii. Chorál husitský se celkem shoduje i s chorálem starším, katolickým. Příkladem budiž uvedeno »sanctus summuma, jež notací i tropy jest totožné v I. části rkpu XII A 1 s rkpem XIII A 2. První část rkpu XI1 A 1 jest z let 1379—1396, tedy z doby panování Jana | ||||
|