|
| ||||
| ||||
|
XLII. CYRILL 119
V Ed. Vat. skupina = v XIII A 2 skupině : hdc' c d c h a h g a c a c g g a g h a g c a g c' a c' dg fg a g-g a g-g f agfe-fe-gfgffe a g-agge Tonus IV. (hypofrygický) jest obdobný s modem III., svou to authentickou toninou. Tonus V. čili lydický vyznačuje se rázovitým vzestupem čtvrtého stupně na zvětšenou kvartu (f h); vzestupný tento triton tvoří základ k většině vánočních našich písní latinských i českých z XV. stol. (Narodil se Kristus Pán). Ale c h o r á 1 stol. XV. a XVI. se vyhýbá i vzestupnému tritonu lydickému, kde jen může. Tónu h užívá jen jako výpině mezi tóny a - c, tedy a 1i c, ale ne skočmo. Snížení h se nikde nepředepisuje. V konečné frázi při-znává teprv melodie lydická barvu, nezamčňujíc h za c, jak to činila uprostřed svého toku. Závěr tedy zní pravidelně g h a g a f, nikoliv g c' a g a f. Následující schema blíže rozdíly tv vysvětlí. Místo h a jest c' a. Místo a c' a jest a h c' a. » g h a g jest g c' a g. ghesag - af - fjestghag - a » c a hes g- f jest c a c g- f. f- f (při závěru). Tonus VI. (hypolydický) jest obdobný se svým modem authentickým. Tonus VII. (mixolydický) užívá také místo tónu h tónu c. Nikdy se neozývá ve skupinách zpětná sekunda (h - a), nýbrž malá tercie (c' - a). Ze svrchních malých sekund h - c stávají se malé tercie (a - c') a z velkých tercií (g - h) tvoří se čisté kvarty (g - c'). Další značkou chorálních melodií XV. a XVI. věku v tónu mixolydickém jest náhrada kroku d - e za malou tercii d - f v podátu, je-li sám o sobě nebo i složkou větších skupin. Na příklad místo d e d c- d c jest d f d c- d c. » fededgf v fedfdge. » d e d A d f d. Forma podátu přenáší se i na klivis na př.: místo e c- d jest d f- d. Delší skupiny nabývají kratší formy, zvláště je-li možno zkrácením ligatury vyhnouti se tónu h, na př. místo c' a h a a g jest prostě c' a a g. Konečné skupiny při finále jsou však tvořeny zcela pravidelně a jimi upevňuje se ráz toniny, na př. v rkpe XIII A 2 končí se chorál: f f d- h c a g- c c a- c a a g, ač v edici vatikánské jest zmenšený trojzvuk f d h zaměněn za postup f d c c a ač opačně na konci má chorál vatikánský : c a h a a g. Všechny úchylky tyto jsou rázovitou záměnou staršího znění chorálu za novější jeho typ nejen v chorálu husitském, nýbrž i katolickém v XV. věku vůbec. Stírá se ráz jednotlivých starých církevních modů a připravuje se prosté rozlišení charakteristiky melodické tvorby na dur a moll. OD0 EMIL BEZECNÝ: Repetitorium dějin hudby. Jan B u c h t e 1 e, nar. 1876 v Písku, studoval později u Thomsona a Marsicka, byl koncertním mistrem Berlínské a Moskevské filharmonie, později Carského orchestru v Petrohradě a působí nyní jako koncertní mistr Národního divadla v Praze. Koncertoval s velkým úspěchem v hlavních městech Německa a Ruska. Největší vliv na další vývoj hry houslové měl ze žáků Bennewitzových (Pokračování.) Ot. Š e v č í k, nar. 1852 v Horaždovicích jako syn učitele. Navštěvoval akademické gymnasium, byl od roku 1866—70 žákem pražské konservatoře, pak koncertním mistrem Mozartea v Solnohradě a Komické opery ve Vídni, působil pak v Charkově a Kyjevě jako profesor houslové hry. R. 1892 navrátil se do Prahy a zahájil zde počátkem školního roku 1892i3 učitelskou činnost na pražské konservatoři a záhy docílil u svých žáků skvělých vý- | ||||
|