|
| ||||
| ||||
|
XLII. CYRILL 127
tvrdých, nauka o intervalech, hodnota not (trvání tónu), pomlčky, takt, druhy taktu, pohyb (tempo). Cvičení hlasu a intonace, pokud zpěvní způsobilost se zřetelem k mutování hlasu žákyň připouští, budiž spojeno s teoretickými výklady. DivIi!j ročník (2 hodiny týdně). Tónorod měkký, tvoření stupnic měkkých, trojzvuk, akord septimový a nonový, pojmenování hlasů, polohy akordů, ozdoby. Cvičení hlasu a intonace; nacvičení písní se zvláštním zřetelem k potřebě na školách obecných. lr`etí ročník (2 hodiny týdně). Cvičení hlasu a intonace; nacvičení písní se zvláštním zřete-lem k potřebě na školách obecných. Životopisné nástiny o nejpřednějších misfřích hudebních. C1 tnrirj roční/. (2 hodinv týdně). Speciálná metodika vyučování zpěvu ria rúzných stupních vyučovacích ve školách obecných; pokračování ve cvičeních hlasových a intonování; zpěv sborový se zřetelem k písním kostelním a lehčím mším vokálním. — Tříbení vkusu a krasocitu nutno neustále míti na zřeteli. Jednotlivé, zvláště vlastenecké písně nechf se dívkám v paměf vštípí. Nepovinné předměty vyučovací. Za nepovinné předměty mohou se dle § 47. zavésti h r a na k 1 a v í r a na h o u s l e tak aby úhrnný počet hodin pro každý ten předmět 6 nepřevyšoval. JOSEF KUHN. (Turnov.) K výchově pěvců. Jako v každém umění, tak zvláště při zpěvu nutno projíti školou, ve které se hlas uzpůsobuje, cvičí a vzdělává. Že pak toto vzdělávání spojeno jest se zvláštními obtížemi vysvítá z toho, že ne každý hlas vůbec ke zpěvu se hodí a nutno teprve zkouškami jeho způsobilost zjistiti. Cvičení ve zpěvu spočívá na zcela jiných základech, než cvičení na kterýkoli hudební nástroj. Neboť vydávání hlasu při zpěvu jest výsledkem organického processu v hrdle, s nímž co nejtěsněji souvisí rozmanitá přeměna úkonu celého ústrojí hlasového, což má hlavní a jediný vliv na tvoření mohutného fondu hlasového a jeho zjemňování. Naproti tomu při hudebních nástrojích napomáhá cvičení vždy konkrétní opora v podobě nástroje samého a ruky lidské. Jsou-li všecky obtíže dokonale překonány, aby zpěv nebyl závadou klidu a umírněnosti v celém vystupování, teprve tenkrát možno mluviti o úpiném vyškolení a přiblížení se k pravému umění. Varovati jest však před časným přepínáním sil a před nemístnou, často z kruhu vnějších podporovanou samolibostí, která muže všechny úspěchy řádného vyškolení v záhubu uvésti. Leckterý učitel by mohl ze své praxe uvésti případy, kdy mladý snaživec dal se strhnouti unáhlenými chválami pochlebníků a jsa na nejlepší cestě svého zdokonalení, odchýlil se na směry, které se ukázaly vytříbenému vkusu a pravému umění býti škodlivými. Ve pravidelný postup vtírá se znenáhla zhoubná domýšlivost, která svádí k nesmírnému plýtvání uměleckými výkony při různých příležitostných zábavách a nahodilých t. zv. akademiích a p. Přistoupí-li k tomu ještě přepínání hlasu, často v místnostech kouřem a výpary prosycených, dochází následkem těchto zhoubných vlivů často k porušení, ba i k úpiné ztrátě hlasu. Na toto nebezpečí poukázati a připojiti k tomu potřebné pokyny, jest důležitou po-vinností svědomitého a zkušeného učitele. Tím nebudiž řečeno, že by budoucí pěvec neměl snad vůbec spolupůsobiti při důstojné produkci, af již ve sboru, af v úloze samostatné. Bude vždy a všude rád vítán a výkony jeho jenom poslouží ke zvýšení jeho umělecké snaživosti. Spoluúčinkování ve sboru nesmí se proti samostatnému vystupování pokládati za výkon méně cenný, právě že jednotlivé hlasy ve sboru vyžadují zvláštního osamostatnění a jistoty, která se nedá zviklati, byf se ozývalo sebe více odchylných hlasů vedle sebe. Proto | ||||
|