|
| ||||
| ||||
|
XLII. CYRILL 129
JAN EV. ZELINKA: Studie o hudbě instrumentální vzhledem k cyrillismu. Reformou florencskou ve druhé polovici stol. XVI., kdy scházející hlasy sborové na-hrazeny nástrojem hudebním, učiněny byly prvé kroky k duchovní kantátě a s touto úzce spojenému slohu ariósnímu, jehož vrcholem jest Bachova kantáta a H á n d l o v o oratorium ; hned vedle těchto stojí opera jako proud druhý, utěšeně se vyvíjeiící, jehož nejzářivější hvězdou jest z klasiků W. A. Mozart. U nás představují vliv B a c h ů v a H á n d e l ů v mimo jiné: Černohorský, T u m a, Zelenka a Brixi ve svých duchovních či oratorních skladbách s liturgickým textem církevním. Pro praktickou činnost na kůru chrámovém vznikly různé liturgicky nedovolené zkráceniny textů zejména »Gloria a vCredo<. Tak na př. má Tuma většinou asi 15taktovou polyfonně pracovanou větu, v níž každý účastněný hlas jinou částí textu počíná, jako 1. a 111. část »Gloria~< nebo »Credo«. Uprostřed těchto kra;ních vět je vážné »Qui tollis« nebo »Et in carnatus«, jako sbor nebo arioso. Hudba Brixiova mnohdy upouští od klasické čistoty oratoriánů a upadá zejména v houslových figuracích v trivialitu. Od druhé poloviny století XVIII. daleko do století XIX. svítí meteor genia M o z a r-t o v a v divadle, v síni koncertní i v kostele. U nás působí odleskem plodným na geniálního R o b e r t a F ú h r e r a, který tu a tam patrný jest i v nejmenších a hudebně i liturgicky dnes již nemožných »Landmessen«, z nedostatečných technických příčin vzniklých. Ceciliáni a cyrillisté sáhli zpět, chopili se kantu planu, absolutního zpěvu církevního s dlouhou frází melodickou sice, ale každé triviality prostou invencí. Že jednalo se zde toliko 0 o p r a v d o v o u n á 1 a d o v o u z p ě v n o s t c í r k é v n í, nepříznivcům nebylo pochopitelné a že užitím prostředků moderních vymožeností harmonických vyvine se i nový, ale rozhodně církevněji naladěný sloh, zdálo se ne-věřícím ilusorním ; a přece se tak stalo. Výhoda chorálového směru, aby hudba chrámová af vokální či instrumentální ovšem při dobré vůli všude, za poměrů i méně příznivých se dala uskutečniti, na mnoze přinesla dobré ovoce. Když nemůžeš zpívati 4hlasně, můžeš zpívati 3, 2 i lhlasně, ale vždy správně dle předpisu církevního, ovšem při dobré vůli. Této výhody instrumentální směr oratorní postrádá. Zakladatelům směru ceciliánského a cyrillského nebyla ideální umělecká cena instrumentálních děl oratorních pevninou neznámou. Dr. Fr. X. Witt tvůrce věčně krásné »missa Exultet«, jejíž orchestrace působí dojmem nádherného, zlatého velechrámu, a rovněž s doprovodem poněkud jen slušných varhan vždy trvale působí, stavěl »Kyrie« své nejpopulárnější mše »in honorem S. Luciae« na motivu Brixiova »Hosanna« z F mše. Všem instrumentálním komponistům církevním doby nové známa je cena skladeb Horákových, Hahnových. Reimannových i některých S c h ó p f o v ý c h a j. (Filke. Gruber, Cainer, Říhovský, Skuherský, Svchra a j. v.), jež přece však invenčním směrem v podstatě se líší. Znamení doby! Zvlášf vynikající dílo M i s s a G dur, ad duas voces aequales cum organo obligato aut 2 vielinis, 1 viola, 1 violoncello. et 1 contrabasso comitantibus, auctore Fr. Z. S k uhe r s k ý, op. 43 (ad quatuor voces mixtas accomodavit J. Ev. Zelinka; cena partitury K 3'20, všecky hlasy zp. za K 1'20, instr. za K 1'50. vydal M. Knapp v Karlíně) nemělo by scházeti v žádném repertoiru dobře situovaných kůrů. Skladba byla v prvopočátcích hnutí cyrillského posuzovaná jako dílo určené pro salon. Úsudek nebyl správný. _V jisté době byla po rozebraném notovém materiálu častá poptávka po této skladbě, proto od-hodlal jsem se po rozhovoru s p. kol. J . S y c h r o u k vybídnutí původního nakladatelství k novému vydání této skladby r. 1901. Skuherského G dur mše věnována jest slavné památce j. V. císaře a krále F e r d i-n a n d a Dobrotivého a zní v dobrém provedení opravdu královsky. Kdo se vzdělal od nejútlejšího mládí všemi směry hudby chrámové prakticky, žasne, jak posudky v tomto oboru stále vedle cesty pokulhávají. Někde přidruží se k tomu osobní ješitnost i plemenná zášf. Germánská kritika na př. prohlásila kdysi Skuherského cenná motetta za pouhé skladby pro varhany. Pravda, jsou ve sbírce mnohá čísla vyžadující velmi dobrých sil a studia. Vzdor tomu, že S nebyl nikdy praktickým varhaníkem, cítil dosti varhanicky vlivem učitelského svého úřadu a proto právě jest faktura jeho shora jmeno- | ||||
|