|
| ||||
| ||||
|
130 CYRILL XLII.
vané, jakož i pozdější slavnostní krásné mše z d moll (Stěpánka) a j. v části instrumentální tak ušlechtilá ; vyzírá z ní i veliká znalost staročeské písně duchovní ve spojení s oratorním slohem synbolicko-dramatickým, který se uplatňuje teprve v době nejnovější. Učinil jsem zmínku o kritice hudby církevní. Na tomto poli je na mnoze dosti zábavného klasobraní. Čtete na př , že ceciliáné a cyrillisté chtěli v y 1 é č i t nedostatky chorálem gregoriánským, nebo. že holdují zastaralému melismatu, b e z n ě h o ž f a k t u r a tře ba č á s t eč n ě polyfonní, nemá-li být církevně-hudební p rojev úsečným, krátkodechým, v delších větách vůbec možna není a m. j. Zvláštní však je, kdekoliv objeví se pochodový nebo valčíkový rytmas, to se jhned uzná za směrodatné. Ne-vědomost prý hříchu nečiní, ale jak mnohé důkazy ze zkušenosti nás poučují, umlčují často na dlouho nejkrásnější dílo. Ctente horoucí slova o ustálení samostatného slohu ryze církevního a hned v příkladech naleznete nějakou m i s s a i n C, která snad jako všeobecná hudba svědčí o dovednosti svého původce, ale motivky její přímo opačný názor o samostatnosti směru onoho skvěle potvrzují. Jistý kritik a výborný dirigent hud. jednoty posuzoval spočátku příznivě toliko věci nesoucí skladatelské jméno již proslulé, rád také posuzoval hudbu církevní a snažil se dokázati, že zástupci nového přesného směru církevního lekají se každého, sebe menšího projevu melodického. Tento dirigent provedl »Te Deum« od proslulého skladatele hudby světské. Všeobecný úsudek odborníků i j. vyzněl, že skladba je pěknou baladou s orchestrem, které text hymnu ambrosiánského zůstal naprosto cizím. — P?ojev Wittúv, označující malinké homofonní skladbičky Wesselákovy jako cennější skladby církevní, než jest většina parádních děl orchestrálnch, jest znám; a připomíná se zvláště kritikům, kteří ve skladbě slušné, bez přehnaných efektů nebo nesnadných kombinací harmonických 1) n e-spatřují d ílo umělecké vůbec. V »Signale= uvedena byla zpráva o jistém profesoru, který studoval se sborem ochotníků piné dva roky B a c h o v u mši, při posledních zkouškách s orchestrem šlo to chabě a při produkci musil několikrát odklepati. Studováno delší dobu znovu atd. O líčení cesty na kalvarii pochodem smutečním, kratinkými údery na buben znázorňujícími. krůpěje krve kanoucí z těla Spasitelova a o pěti velkých ranách na buben, znázorňujících pět ran Kristových. učinil jsem dříve již zmínku v »Cyrillu«. Takové experimenty nejsott účelem instrumentální hudby v chrámu křesfanském. T o j e n e u m ě 1 e c k é, b a, p ř í m o j a r m a r e č n í!— Na sklonu let 80tých to ještě nikoho nenapadlo! ! Po době klasické nastupuje vládu romantismus. Celý svět opouští nyní síň Mozartovu. aby následoval Fe 1 i x e M e n d e I s s o h n a-B a r t h o l d y h o, který na poli oratorním zvláště mnoho velikého vytvořil. V těchto skladbách M. jest ještě patrna stopa chorálového melisma, více not na slabice. Na poli hudby chrámové je největším jeho následníkem ředitel kůra týnského V á- c 1 a v E m. H o r á k, ') jehož skladby i za hranicemi vlasti naší příznivého přijetí získaly. Narodil se 1. ledna 1800 v Lobči u Mšena. Studoval práva v Praze a v hudbě zdokonalil se u dómského kapelníka Vitáska. jako jeho neméně významný vr3tevník r. 1807 v Praze narozený Robert F ú h r e r. Horák působil od r. 1831 po Fiihrerovi až do r. ] 838 jako učitel zpěvu chorálního a hry na varhany ve varhanické škole v Praze. Roku 1833 byl varhaníkem, r. 1836 řed. kúru u P. Marie Sněžné, r. 183 ř. k. u sv. Vojtěcha, od r. 1859 až do smrti své 8. září 1871 při chrámě Týnském v Praze. Každá vzpomínka na instrumentální hudbu chrámovou vynese na povrch naši před-stavy vždy jména těchto mistrú. Podotýkám ale jhned, že děje se tak ve smyslu všeobecné hudby duchovní či oratorní, která s ceciliánskou a cyrillskou působností ve smyslu liturgicl<ém a prakticky osvědčeném, stojí na místě čestném sice, ale přece odlišném. Dnes psali by tito mistři jinak ! Hudba dobv liturgicky přesné, af již s jakýmkoliv instrumentálním doprovodem varhanami či hud. nástroji smyčcovými či dechovými složena, jest v prvé řadě možna s průvodem varhan. Ostatní kolorit přichází teprvé v druhé řadě. Vše to děje se tak, poněvadž hudba cecjliánská a cyrillská opírá se i s moderními prostředky o choráovou náladu a více mé-tě o polyfonní vedení hlasů i o prostředky hmotné. V de-víti větších mších instrumentálních, t. zv. figurálním requiem druhou cenou a »Te Deum« ' Jednoduchá skladba bez trivialit melodických a rytmických vkusně harmonisována, na kúru chrámovém, pokud textem vyhovuje, má c e n u u m ě 1 e c k o u. Vše závislé je na provedení. z) »Der brave, sGt;e Horák«, jak říkal dr. Fr. Witt. | ||||
|