|
| ||||
| ||||
|
132 CYRILL XLII
v »Cyrillu« uvedl, nebyl by vystižen skladbou se vzorně harmonicky i kontrapunkticky spracovanými motivky světských popěvků v pochybných rytmech v době snah o s a m o s t a t n ý směr hudby církevní. 0 mnoho-li lepší byly by zajisté velké instrumentální skladby Horáka, Fúhrera, Hal-na, Reimana a jiných o oratorní instrumentální směr opírající se díla hudby v chrámě ještě někde prováděné, ač nejmodernějším plodům s průvodem moderních varhan znějících tam, kde možnost toho se jeví, vyrovnati se mohou toliko částečně zvučnosti krásně ob-sazeného orchestru, poněvadž jeví se zde vada vzhledem k uspořádání textu církví přede-psaného a není přesnosti samostatného slohu církevně-hudebního, jak iiž bylo zmíněno. Transkripce čistě orchestrální faktury i pro nejmodernější stroj varhanní jest ještě větší chybou. Povaha obou směrů líší se podstatně. Instrumentální skladby hudby chrámové I g n á t a R e i m a n a, K a r 1 a S e i l e r a, J a n a N e p. S k r a u p a a pod. projevují často náladu chorálovou. Invence tato kloní se spíše k průvodu varhannímu, jest však poškozena »módou«, t. j. dobou chorálu nepříznivou, která k vytvoření samostatného slohu církevně-hudebního koloritem instrumentálním ne-přispěla. Naproti tomu dokazují četné sbírky národních a lidových nápěvů všech kmenů, jak mnoho přispěli rozvoji této lyriky namnoze kaceřované staré modi církevní. Vedle monumentální invence Fr- L i s z t a dlužno vyznačiti skladbv církevní: prof-]os. F o e r s t e r a »missa jubilei solemnis (Ft-. A. Urbánek). Fr. Hrušky »missa Ecce Dominus veniet« (Fr. A. Urb.), »Nominis Jesu« (Pustet) i. h. S. Laurentii (Cyrill), všecky skladby prof. K. S t e c k r a a E d v. T r e g l e r a (Urb. a Kotrba), J o s . W i n t r a r missa I m m a c u l a t a « , J o s . N e š v e r y velké skladby mešní slohu přesného, P. K ř í ž k o v-s k é h o »Te Deum « (Cyrill), K. D o u š a, mše sv.-Václavská (V. Kotrba). Vedle ostatních žáků směru toho zakladatele Fr. Z. S k u h e r s k é h o zmíněnou iiž G mši, setkáváme se tudíž s imposantními zjevy přesné hudby církevní podmiňující dle vzoru E d g a r a T i n e 1 a nejmoderněii charakteristickými zvuky orchestrálními vypravený královský nástroj — var-hany a velkolepé orchestriony (Emauzy). V Německu objevil se nyní výborný instrumentální skladatel ryzího slohu církevního v moderní faktuře C h r i s t o p h Lorenz K a-g e r e r, na jehož »missa brevis«, op. 15. (Ant. Bdhm, Augsburg Wien) pro dva spojené hlasy smíšené s průvodem orchestru nebo varhan v prvé řadě upozorňuji. Účelem skladeb jmenovaných není všal, afektovaný hluk(Spektakelmusik). Jest to hudba chrámu a posvátné liturgie důstojná s vy-užitím hudebních prostředků moderních bez transkribovaných, obyčejně zkomolených doprovodů instrumentálních do varhan přenesených. Provedení právě jmenovaných stěžejních děl možno jest většinou toliko při zvláštních příležitostech bez i l u s o ř n í známé ochoty účinkujícího personálu kůrového neiúspěšněii za přispění strojů nové soustavy s instrumentálním koloritem. Jména skladatelů Cainer, Douša, Kubát, Sychra, Nešveraatd.atd.vedle celé řady ostatních zahraničních autorů, kteří s nemenší láskou, nikoliv bez nadšení, ani bez umělecké dovednosti i menší většinou díla napsali, která za různých okolností praktická, svědomitá činnost na kůru diktuje, zůstávají pro literaturu církevnéhudební umělecky rovnocenná! Pro ředitele. kúru chrámového jest velikým právě to, co odpovídá předpisům a co dle okolnosti prakticky, ale rovněž umělecky zužitkovati může. Obrozující snaha provésti dílo, třeba menší, ale dobře, vznikla hlavně z té příčiny, že slibováno bylo často více, než provésti bylo možno. Dokladů k tomu z kůrů všech míst je spousta. Klasická tragedie sehraná nevyspělými ochotníky působí vždy nejkomičtěji. Rozumný dirigent kúru musí býti sám paedagogem i inspektorem svého kůru. Nejvíce potěšitelným jest všeobecně uznaný fakt, že rozlišuje se všeobecně co náleží chrámu a co světskému živlu a pak krásné přesvědčení, že světský směr hudební k utváření samostatného směru hudebního přispěti nemůže. Je to konečně přímo obdivuhodný pokrok, kterému možno toliko z celého srdce blahopřáti co možná největší nejen mravní, ale především i hmotné podpory, kterou se v jiných oborech života kulturního neskrblí tak, jako děje se vůbec v umění, jehož cílem byla vždy, jest a zůstane pravda. Přistupuji k stručnému přehledu této cyrillské studie. Při studiu děl jako mše Kagerera, skladeb Filkeových, Steckerových a Treglerových a jiných a u porovnání jich se zmíněnou v letech 70tých prvně vydanou G mší Škuherského, op. 43 seznáte, jak stále | ||||
|