|
| ||||
| ||||
|
XLII. CYRILL 133
činný duch našeho mistra-paedagoga daleko viděl v dobu pokroku bez porušení nálady církvi vlastní. Během 42tileté činnosti cyrillské ustálil se tedy ze směru choááového a oratorní (du• chovní) hudby instrumentální sloh od barokčního slohu instrumentálního podstatně odlišný, jako jedině důstojný protějšek směru palestrinsl(ého z děl Perosiho, Witta i z mnoha }iných trvale zářící suverén kůru chrámového. Vedle Foerstera a Skuherského vnikli jsme záhy v tento s českým kantem-plánem t. j. staročeskou písní posvátnou sourodý směr. Kaceřování ovšem jako vždy ani zde nescházelo. Mnoho povolaných, málo vyvolených! K studiu náleží láska, přičinlivost a sebezapření. Jistý učitel zpěvu doložil: kdo chce dobře zpívat, musí míti zde, naznačil sluch, pak zde, ukázal na ústa, konečně zde a zde, ukázal na čelo a na srdce. Sledujíce tedy vytrvale postup veškerých snah a kulturních událostí, dojdeme posléze k důležitému bodu, od něhož vzestupně kráčel Fr. Z. S k u h e r s k ý, totiž k prameni studia kancionálů. Naše kanci onály jsou čistým pramenem, v němž zrcadlí se zkouška pravé nálady církevně-hudební v souladu s výkonem po, svá tné liturgie křesfanské. Znovu připomínám, jak jinde jsem již uvedl, že podnět k c y r i 11 i s m u (reformě hudby chrámové) nevyšel, jak se všeobecně soudilo, výhradně ze zemí zahraničných. — Před 50ti lety řídil dr. L u d e v i t Procházka na zastřené zapadní galerii staré dvorany žofínské několik krásných, péčí pražské »Umělecké Besedy« pořádaných hudebních matinée ze staroklasických vokálních církevních děl. Mladý prof. Jos. Foerster, pražští páni ochotníci, dámy a my vokálisté pražských kůrů jsme spoluúčinkovali. Karlínský kaplan,. F. ]. L e h n e r, uvedl věc na patřičné místo -- na kůr a oživil směr po způsobu c e c 11 i a-n i s m u. Co z tohoto horčičného seménka krásného vypučelo, snažil jsem se v této studii stručně vylíčiti. povzbuzen jsa mylně šířenou domněnkou, že cyrillismus instrumentální hudbu z programu svého naprosto vylučuje. ^11C! JOSEF KLEMENT: Kadence. t. OBECNÍ — STARODÁVNÁ V poli přelirával na kiávesách mysli. . Začínám starou kadenci, kdesi mezi starými, zvetšelými partesy nalezenou. Slvšíte tu melodii ? Z objemné. švabachem tištěné knihy. opřené o pulpit, kdesi na kúru zpívají staří, šediví starouškové, sousedi. Posloucháš-li jejich prostý, ale upřímný, zvučný zpěv, mimoděk zvedneš hlavu. Mají na svém kůru vztýčený kříž, ozdobili jej papírovými květy, ozařují blikotavými světélky barevných lampiček. Staří rliteráci« — jakoby nepatřili do dnešního světa. Neumělé písně, dlouhé zpívání, neobratné a jen hrubé, stařecké hlasy a ty jejich různé pobožnosti, jež s lidem vedou, předříkávání o průvodech ... Ba, plesnivé hlavy. Ó Bože, kam se poděla sláva literátských bratrstev, kde bývalá jejich vážnost? Vzácné zpěvníky, výborné poklady písní a sborů, nadšený hlahol tol;ka srdcí, a jejich příklad křesfanského života. Kde as vynese na světlo zlatý ten klenot, jejž nám otcové odkázali? Cyrillisti! Kéž by novým jasem zazářili a pozdrav pokoje nesli až do té nejzapadlejší chatky české — sborové literátští. 2. TANTUM ERGO SACRAMENTUM. Je sobotní odpoledne. Po schodech nahoru ku kostelíku trousí se troška lidí. Něleolik dětí a žen, dvě shrbené babičl{y. Již dávno sezváněl zvon jasným hlaholením po dolejším městečku: » Pojdte na požehnání! Tantum ergo ... Svátosti tak veleslavné pokloňme se křesfané!« Chrám přece pustý zůstal. Těch několik věrných duší bud ze staré vážnosti, nebo pouhého zvyku čeká, až kněz přistoupí k oltáři. - - Varhany mlčí. Minou litanie, minou modlitby. Hrstka zvadlých hlasu zpívá. —Jak teskno je Spasiteli? --Po práci sobotní všecko odešlo, není času ani čtvrhodinky pozvednouti z prachu mysl svou a zde před Svátostí obětovati Bohu týdenní lopotu a připraviti se k řádnému slavení dne nedělního. Či málo jest na tom, že Pán Bůh jest mezi námi, dobrý a žehnající ... Nezasluhuje nejmenšího ohledu, natož úcty? A kdybych se ptal, jak je v té příčině ve velkých městech ? Kde je mládež ? Když rodiny mlčí, budou mlčeti Cyrillisté ? | ||||
|