|
| ||||
| ||||
|
134 CYRILL XLII
3. O HODU BOŽÍM. isou nálady, na něž s úctou vzpomínáme a putujíce životem rádi si je připomínáme. Kolikrát nadešly chvíle, kdy bezděky zašeptali jsme: »Tof jako o Božím hodě!« Vždycky to velký den v běhu roku, ba, svatý, velebný a spásonosný den je každý Boží hod. Jakou hudbou na kůru jej tedy oslavíme ? Pryč se starosvětskou hudbou, jakou na kůry vneslo 18. století a my dlouho ještě se v ní kochali. Vzhůru upřeme zraky, hleďme na posvátnou hudbu očima víry a očima umění! Víra vyžaduje, aby kostelní hudba svatou byla a pině odpovídala bohoslužbě. umění chce neuprosně, aby to byla hudba cenná a ušlechtilá. — Nechvěj se, řiditeli kůru, zapadlý do malého městečka! Svou dobrou vůlí více dokážeš, než mnohý vzdělaný, ale nevěřící, nafoukaný tvůj soudruh, kdesi v hlučném městě. Dohodni se se svým farářem, že v obyčejnou neděli a o menších svátcích bude pouze tichá mše svatá se zpěvem lidu, pro hody Boží ale slib mu, že pečlivě připravíš »zpívanou« jak má býti. Mší slavných a cenných má česká hudba dost. Introit a Communio nacvičíš s dětmi z »Graduale parvum,. Že potom volíš na-řízené Graduale a Offertorium správně a vkusně jsem jist ! Pamatuj ! Až se věřící po-hrnou z božíhodové mše svaté, ponesou si v srdcích ozvěnu tvé hudby. Kéž je svatá, velebná, spásonosná! 4. SLAVNOSTNÍ. nedomnívej se, že zpěv cyrillský libuje si v ponurosti a nezná záchvěvu radosti a nadšení. Nikoliv! Protože jen cvičené ucho rozumí jistým skladbám, zase druhým musí se zdáti nepřirozenými, umělkovanými, přísnými. Co za různých dob a od rúzných mistru bylo složeno, nehodí se vždy pro každý kůr. Přístupnost, cena skladby, účel a jeho požadavky, vyškolenost sboru při výběru skladeb rozhodují. Nuže, jak se to má s os'avou, se skutečným projevem chvály a slávy v domě Božím? Dříve nebývalo neděle, aby chrám fanfárami a rámusem orchestru se neotřásal. Ještě před 10 lety, o pouti u svatého Havla v Praze byl jsem svědkem, jak při mši na jednom místě vyvrcholilo hudební stupňování úderem na poklice. To jsou výstřednosti, blízké hudbě pouliční. Rozumím jinak duchu a rázu našeho zpěvu a tvrdím, že i v našich svatyních rozvinouti můžeme nádheru oslavy Boží piným leskem, při níž září celá zvuková krása varhan, kde rozestupuje se sbor v nové a nové linie, ale kde také piným právem jest dovoleno využíti předností velkého orchestru vhodným obsazením a účelnou instrumentací. Proti stěiejním požadavkům posvátné hudby zhřešiti se však nesmí ! Všude jinde ztišiti se musí zvuky, zjemniti své barvy, ztlumiti svůj jas, ale při Gloria, Sanctus a při Te Deum vyzývá nás sám královský pěvec starozákonní žalmem 150tým, abychom sílu a nesmírnost velebnosti Páně blahoslavili a opěvali pinou krásou zvuků všech, jež nám hudba skýtá: »Veliký jest Hospodin a nad nebesa sláva jeho!« 5. O PROSEBNÍ'CH DNECH. Hemám dovedných zpěváků, není prostředků«, naříkáš, »jak že mám začíti cyrillský zpěv u nás, na osadě?« — Začni, ale brzy! Osměl se konečně pěstovati na kůru hudbu v duchu církve! Hle! Každoročně_vychází církev do polí a lučin. Po paprsku slunečním hledí nad oblaky k Tvůrci a Ziviteli, s jásavou zelení osení a travin důvěrně Jej prosí o dobrou žeň, o ochranu i požehnání a aby mocnějším byl tento tlukot srdcí na bránu nebes k zástupům přátel Božích volá o přímluvu a orodování. Chtěl bys zvýšiti vážnost a důstojnost těchto průvodů? Vybeř si vhodně 10—12 chlapců, nacvič s nimi »Litanie ke všem svatým« (na př. z »Oltáře«). Nebude potřebí předříkávačů. Jak církev velí, tvoji zpěváčkové, před knězem kráčející, předzpívají zvučně, krásně, směle a jadrně vzývání i prosbu na př.: Svatá Maria, oroduj za nás. Lid s ostatní školní mládeží dobře porozuměv slovům i melodii s novým zápalem bude opětovati: Svatá Maria, oroduj za nás! Jaká to bude krása! ... Na dopinění a pro návrat af máš připraveny písně vhodné a cenné. Prohlédni si Svatojanský kancionál. Jak se tu hodí některá z Marianských nebo k svatým patronům českým. Jen aby všichni zpívali. Zvučnými hlasy zpívejte a ne-ustávejte! Tak se brzo i u Vás seménko cyrillské uchytí. Dej Bůh požehnání ! 6. STAROCÍRiCEVNÍ. je-li co odkazem staré doby prvokřesfanské, jest a byla to nezměrná, posvátná úcta k Velebné Svátosti a kolem tohoto Slunce točí se dějiny církve. Od prvních projevu lásky stavbou svatyní k nadšeným zpěvům středověku, od velebných průvodů o Vzkříšení | ||||
|