|
| ||||
| ||||
|
XLII. CYRILL 137
bacher a Bruno Stein. Vidí aquam chorálně. Svatební písně ve dvojhlasném zpracování Joosově op. 26. Při adoračních hodinách: Mein Herz will ich dir scher,ken, ze solnohradského zpěvníku Bergrova. Liebe hier sind deine Hóhen, Poli: Ich bin nicht wůrdig trojhlasně, Jesus der Seelenbrautigam stará píseň trojhlasně. Z Zimmermannovy sbírky: 12 zpěvů k úctě Nejsv. Svátosti op. 14. rovněž trojhlasně. Himmelsau, licht und blau dle vídeňského zpěvníčku dvojhl. pro soli a dvojhl. sbor. Při májové pobožnosti zpíváno každý den dvoj- nebo trojhlasně. Na př.: Aiblinger: Wir schmůcken dir Kónigin der Engel, O Sanctissima 3 hl. Stille die Wellen, Zwyssig: Milde Konigir, trojhlasně. Dvojhlasně z Hallerovy Mariengarten op. 32. Rosenkranz Kónigin, O unbeflel recitativ a zpěv. V minulém roce vyučoval ve druhé třídě zpěvu farář dle methody Stehle-ovy: KI. Sángerbrevier. Noty byly na cyklostylu rozmnoženv. Tím způsobem školní děti mají: jistotu v intonaci a dovedou písně z Manny samostatně, bez doprovodu zpívati. Pro první rok omezena cvičení na jednohlasná. Po prázdninách, dá-li Pán Buh, začneme s dvojhlasými. Pokus byl učiněn i v první třídě s druhým a třetím rokem s uspokojivým výsledkem; děti obzvláště na-dané, které měly zálibu ve zpěvu, měly příležitost naučiti se zpívati dle not a zpívají také i v kostele, ovšem že schází výška i síla, což však postupem času přijde samo sebou. Intervallová cvičení již prodělaly. V kostele se zpívaji i těžší písně při večerních každodenních pobožnostech za vojíny bez doprovodu, takže jsou už majetkem lidu, bez ohledu na to, že jsou staré. I moderní píseň duchovní byla zpívána nejen při zpěvních cvičeních, nýbrž i v kostele ze sbírl ARCIDIECESNÍJED.CYRILL.V PRAZE. DR. FR. STEJSKAL. Duchovní koncert v Nových Benátkách. Ke zprávě o duchovním koncertu uveřejněné v minulém čísle -Cyrilla, pokládá nížepsaný s hledem k výnosu rejd. I Dr. Veselý, děkan, ZPRÁVY OSOBNÍ. t Antonín M~lzer, nestor českých varhanářů. Dne S. srpna t. r. zemřel v Kutné Hoře ve stáří 77 let jeden z prvních průkopníků českého umění varhanář•sl<ého a majitel nejstaršího, již v r. 1859 za-loženého velkozávodu na stavbu varhan — A n t o n í n M & l z e r. Nabyv potřebných odborných vědomostí ve svém oboru i soukromým studiem v architektuře, odebral se za účelem dalšího zdokonalení do Německa, kde po dobu 10 let zaměstnán byl v prvých závodech, tehda také ještě jen po skrovnu se vyskytujících. Obohativ se novými zkušenostmi, vrátil se zpět do Čech, aby poblíže rodiště založil v Kutné Hoře svi i závod. Avšak ani tu neustal sledovati vývoj, jejž stavba varhan prodělávala v štastněji situované cizině a proto byl vždy z prvních, kdož ve svém závodě využili nového pokroku. Při tom však nikdy prostě nenapodobil, nýbrž snažil se vždy docíliti dalšího zdokonalení soustavy. Již v r. 1875 postavil prvé varhany v novém systému kůželkovém, u nás do té doby téměř neznámém, a v krátké době předešel v této soustavě cizinu, nahradiv kůželkové záklopky membrankami a použiv při této soustavě pneumatického za-řízení rejstříků. Téměř současně se závody německými zavedl u nás soustavu pneumatickou, k jejímuž po-drobnému studiu vyslal jednoho ze svých synů, dnes závod vedoucích, do předních podniků ciziny. A v této | ||||
|