|
| ||||
| ||||
|
XLII. CYRILL 145
Číslo 12. »S t a b a t Mater d o l o r o s a« jest mocným kontrastem k číslu 3. Tam prožíváme veliké štěstí Matky Boží, sklánějící se nad narozeným dítětem, zde stojíme s ní v nezměrném žalu pod křížem, na němž zmírá její Syn. Dramatická slova rozjímající poesie zbožného j a c o p o n e d a T o d i (j 1306) do-provází Liszt nádhernými obrazy hudebními, v nichž vroucí zbožnost, soucit a kontemplace střídá se až s exaltujícími výkřiky planoucí lásky k ukřižovanému Spasiteli a jeho bolestné Matce. jestliže veliký M i c h e 1 A n g e 1 o na věky oslavil bol Matky boží svojí slavnou -Pietou«, Liszt učinil tak svým velikolepým »S t a b a t Mater«. Někteří moderní mistři komponiijíce na text vznešeného hymnu církevního, přímo na-podobili dílo Lisztovo invencí melodickou, rytmem, dramatickým i lyrickým rázem. Na ukázku z hudebního zpracování uvádím alespoň následující místo, piné něžnosti a vroucího soucitu Lcnfa rlolce. E - ja Ma - ter fons a - mo - ris, me sen - ti - re O, Ma - ti - čko, lá - sky zdro - ii, dej mi zku sit } ----i! --- - vim do - lo - ris bolest svo - ji, r Číslo 13. působí svým přesně církevním slohem mezi ostatními čísly zvláštním dojmem. Je to starobylý církevní hymnus »0 filii et filiae«. Liszt ponechává melodii i text neporušené; jenom melodii podkládá jednoduchou harmonisací. Ku provedení tohoto hymnu Liszt klade podmínky, aby jej zpíval ženský sbor (žádal bych přímo sbor chlapecký), aby jej doprovázelo harmonium anebo nékolik dechových nástrojů dřevěných a aby i sbor i orchestr byl zrakům posluchačstva zastřen. Co tím chce Liszt říči ? Chce tím vyjádřiti jednak velikou úctu a pochopení, jaké má k starobylé této perle církevního zpěvu, jež nesnese strojenosti ani effektních prostředků, jednak chce tím se-síliti účel a umístění tohoto hymnu ve svém díle: má být náboženskou radostí dýšícím. velikonočním pozdravem, předcházejícím slavnému zmrtvýchvstání Páně, pozdravem, jenž za-znívá s nebeských výšin. To také každý, kdo s porozuměním poslouchá toto číslo a kdo má aspoň trochu pochopení pro církevní zpěv, pině prožívá. Následuje poslední číslo veledíla Lisztova :» R e s u r r e x i t« (Vstalf jest). Mizící mlhou nedělního jitra zaznívá znovu a znovu radostné v s t a 1 f j e s t. Jakoby chtělo celý svět vyburcovat ze spánku a zvěstovat mu radostnou zprávu, že Kristus vstal z hrobu. | ||||
|