|
| ||||
| ||||
|
146 CYRILL XLII
Na tematě několika pádných kvintových chodů, Chri-stus vin - cit, Chri-stus reg - nat, Chri-stus im - pe - rat jež zdají se býti mocnými kroky zvěsti o zmrtvýchvstání Kristově, procházející všemi věky lidskými. nese se slavnostní, mohutná fuga, v níž pojí se jásot všeho křesfanstva v nadšenou apotheosu Krista vítěze, krále a všemohoucího vládce nebes i země. Jásot ten na okamžik se uklidňuje, aby co nevidět silou ještě větší zaburácel v radostném a 11 e l u j a a dozněl ve velebně se nesoucím amen. jako v něžném pastorale, tklivé adoraci sv. králů stáli jsme v němém úžasu u prostých jeslí betlemských, jako v Osmeru blahoslavenství rozjímali jsme se zbožnou duší Lisztovou o moudrosti Kristóvě a sladkosti jeho učení, jako při slavném vjezdu Kristově do Jerusalema pozdravovali jsme Jej spolu s lidem v nadšeném Hosanna, jako při nezměrném bolu Kristově v zahradě getsemanské a Matky jeho pod křížem prožívali jsme hluboké hoře utrpení, tak nyní pod kouzlem zářivé a plesající hudby propukáme v nadšený jásot nad zmrtvýchvstáním Kristovým, jež jest nám nelslavnějším dgkladem Jeho božství a skvělou zárukou, že i my jednou z hrobu povstanem. - - Při všem tom, co prožíváme při provedení veledíla Lisztova; žasneme nad tím, co všecko dovede tvůrčí síla geniova vylíčit a povědět, jakým dojmem, mocnějším nad každé lidské slovo, dovede oživit v srdci to, co jinak mnohému jest cizím a všedním: z b o žnost a víru. Takovým vznešeným posláním může se však honositi jenom dílo toho umělce, xterý ve vší své geniálnosti nezapomíná původce vší moudrosti a krásy, který sám napiněn jest vroucí zbožností a vírou. A takovým umělcem byl veliký abbé Liszt. Jeho arcidílo C h r i s t u s nese stopy posvěcení Toho —jehož jménem se stkví, a čeká len, aby lidstvo nořilo se v jeho tajupiné, posvátné hlubiny a v nich na okamžik zapomínalo na vše pozemské a zakoušelo štěstí, jehož svět neposkytuje, jež chystá člověku jen nebe. DO^ O hudbě instrumentální a cyrillismu. S radostí upřímnou četl jsem — ač pracemi přetížen — v jednom dechu článek Dyrillského předáka a starého hudebního poctivce, J. Ev. Zelinky, v č. S. »O hudbě instrumentální a cyrillismu. Jistě se nepohněvá, dopiním-li (nikoliv opravím) jeho milé reminiscence na str. 131, kde po zásluze oceňuje nebožtíka sl. paměti J. N. Maýra (t 1888), jenž mne r. 1880 přijal za vokalistu ke Křížovníkům jako 101etého chlapce. Netušil jsem tenkráte ovšem, že budu jednou — druhým ovšem nástupcem (1888—1900 byl jeho bez-prostředním nástupcem kapelník »Národního<, p. Moříc Anger, po němž v dubnu 1900 svěřeno řízení kůru křížovnického t generálem a velmistrem, drem. Václavem Horákem, podepsanému.) »Těmito umělci, Janem a Jiřím Maýrem, končí směr instrumentální v Praze vůbec«, píše mistr Zelinka. Zapomněl, že si sám i po t Maýrovi leckdy jako p. ředitel od sv. Vojtěcha, Karel Bílý, u nás u Křížovníků zahrál na varhany při instrumentálních skladbách jako s našim kůrem znamenitou svojí hrou na varhany oslavil primici P. Josefa Giátlinga na Olšanech instrumentálkou »In hon. Scti Petri« od Jos. Grubera, kterou si velmi liboval Nepamatuje-li se, jak jsme tam vytahovali na kůr basu a jak se mu líbily lesní rohy, které »jen zpívaly«? Chci jen říci, že jako kapelník Anger, tak i moje maličkost laž do mého těžkého ochuravění žloutenkou a přeložení do Karl. Varů v prosinci 1902) věrně a horlivě jsme pěstovali hudbu instrumentální, tuto starodávnou chloubu řádu i chrámu křížovnického, kterou nejen Baedecker ve svém průvodci velmi vychvaluje, nýbrž i papežská stolice v bulle řádu křížovnickém před 200 lety uznává a vyznamenává. Podepsaný snažil se ovšem přivésti chrámovou hudbu u Křížovníků do kolejí cyrillských. Pěstoval s oblibou chorál, zavedl pravidelně dosud vynechávané střídné části introitus a communio, správné graduale, offertorium, sekvence — avšak mimo advent a dobu svatopostní provozoval po celý rok, (jak dříve bývalo), hudbu instrumentální. I když kůr | ||||
|