|
| ||||
| ||||
|
XLII. CYRILL 147
křížovnický se svojí farní Jednotou Cyrillskou po přání t Msgra Lehnera převzal funkce »Obecné Jednoty Cyrillské«, nebyla hudba instrumentální nijak zatlačena nebo potlačována, nýbrž dle možnosti zvelebována a ušlechfována. Nebožtík velmistr hudby, blahé a slavné paměti, Antonín Dvořák, nejednou si nás o deváté (»zpívané) poslechl a pochválil. Ještě dnes ho v duchu vidím státi nebo klečeti u postranního oltáře sv. Jana Nep. A se slzami v očích přišla mi jednou hned po velké do kláštera děkovat 1 pí. Fibichová, že jsme tak pěkně provedli instrumentální mši »z F dur« jejího zesnulého chotě Zdeňka Fibicha. »Při-dělat« jsem k ní tenkráte zvláště duett lesních rohů, jE2 se také dru. Brambergerovi, mému bvv. kollegovi z konservatoře, líbily. »Dávali jsme« instrumentální skladby od Mozarta, Horáka, Skuherského, Nešvery, Škraupa, Kolešovského, Witta, Stehleho, Greitha, Filkeho, Grubra, Mitterera, Pembaura, Koenena velikolepé Te Deum s průvodem zešfovým, Hallera (s týmž obsazením). Pokud víme, pěstuje i můj nástupce, p. ředitel kůru, až dosud instrumentální hudbu chrámovou, kterou během těchto 14 let mnohou novou skladbou vlastní i jiných komponistů obohatil. Bylo to možno, protože řád a jeho velmistři hudbě chrámové, instrumentální, od staletí naklonění, tento účel i penězy hojně podporovali. Proto bylo také možno nakoupiti značný počet instrumentálních skladeb, jak bohatý hudební archiv kláštera ze starých časů i nové doby Vykazuje. P. Emilian Paukner. ^^^ JOSEF KUHN. 0 povzneseni zpěvu chrámového. Jest přirozeno, že při všeobecném pokroku a rozmachu, jaký znamenáváme v každém odvětví a oboru lidského vědění a působení, také sborový zpěv chrámový došel potěšitel něho rozvoje a zdol{onalení. Bohužel nemůže se totéž říci dosud vždy a všude o zpěvu lidovém. Ovšem cesta ke zdokonalování není při obou těchto druzích zpěvu chrámového tatáž. Zpěv sborový jest vázán na jisté ustálené a tedy těžko měnitelné předpisy liturgické, platné stejně jak pro kůr, tak pro duchovenstvo. Jest tedy pro skladatele v tomto oboru nutným požadavkem, by skládal též v řeči církevní. Avšak pro uvědomělé ředitele kůru naskytá se zde vhodná příležitost, aby vedle skladeb cizích klasiků, které určeny jsou pro úhony bohoslužebné, s úspěchem snažili se dle možnosti prováděti práce autorů domácích, čímž povinnosti svého povolání spojují s láskou ke své domovině. Jinak jest tomu u zpěvu lidového. Kdežto na kůru ke zpěvu se uvolují jen síly vy-brané, které cvikem a studiem docházejí často k výsledkům obdivuhodným, jsou pro zpěvy při pobožnosti lidové podmínky zcela jiné. Nejsouf pobožnosti mimoliturgické tak závislé na předpisech liturgických a proto může se zde zúčastniti zpěvu k a ž d ý a činí tak ve svém jazyku mateřském.*) B& by přáním, aby všeobecně pochopena a ve skutek uvedena byla p r á v ě z d e pna účast, při které je možno a takřka každého svatou povinností lásku ke své rodné zemi procítěně a s porozuměním na jevo dávati; vždyf bez lásky k vlasti, jakž moudře dí nynější sv. Otec, není náboženské přesvědčení ani možné. — Ku prohloubení a ztužení této vděčné práce přičiňují se také skladatelé sami bohatstvím skladeb mimoliturgických. Bvf to byly práce menší rozsahem, jest cena jejich tím větší, že svou vnitřní hodnotou přikloňují se k lidu. (Viz skladby Cainerovy, Hruškovy, Říhovského; Sychrovy, Vymetalovy, zvláště mariánské lidové nešpory od Hejčla-Orla a j.) Poněvadž však píseň lidová jest veledůležitým součinitelem celé bohoslužby, záleží i zde hlavně na tom, aby přivedena byla k dokonalosti co možná největší. První otázkou zde musí býti, c o lid zpívá, které totiž písně ke zpěvu se hodí a které jest bezohledně zavrhovati. Velikou závadou jest spousta zbytečných zpěvníku, — mnoho povolaných, ale málo vyvolených — jež jsou přepiněny písněmi obsahem a původem úpiné bezcennými. Některé z nich snad by ještě obstály při průvodech poutních a p., ale zatahovati je do chrámu jest největším bezprávím. Další nepřístojností jest, jsou-li písně dobré a cenné ve zpěvníku opatřeny nápěvem nesprávným a tudíž nevhodným. Chvalitebno je, když lid při zpívaných mších dovede chorální »Pange-lingua< spolu zpívati jazykem latinským, a to již z toho dúvodu, že také kněz má přesný předpis zpívati »Panem de coelo~ rovněž jazykem liturgickým, na rozdíl od tichých mší a pobožností lidových. Má-li se kdy při tomto hymnu použíti jazyka lidu, tu má zajisté přednost vždy mohutné unisono celého shromáždění. Kompósice tohoto hymnu v mateřštině pro sbor postrádá všeho praktického výžnamu. | ||||
|