|
| ||||
| ||||
|
148 CYRILL XLII.
Proč na př. známá píseň Jméno Tvé Maria piné slasti« zpívá se takto: K) És _.-~•t~1----~_- atd. Jmé-no tvé Ma - ri - a pl - né sla - sti odkud a proč tento nápěv? Vždyf přece původní, důstojný nápěv jest tento: —~~.- - --/~G=~—emi-~= atd. Jmé- no Tvé, Ma - ri - a, pl - né sla - sti Srovnej i nevhodný nápěv písně > O Jezu, Spáso moje : s původním : 3 T - - t~- -~, --~~-- --~ ~-.—_ atd. atd. O Je - zu, spá - so mo - je ó 3e- zu, spá - so mo - je Této nedůstojné přeměně podlehla také celá řada písní jiných, při odpoledních a májových pobožnostech možno se o tom nejlépe přesvědčiti. Naopak zase podobným zlozvykem k leckterému nápěvu původnímu »přibásněna,, nová, zcela nezpůsobilá píseň, s při-pojenou poznámkou : zpívá se jako atd. Z těchto ukázek patrno, že se písni lidové častěji více škodí, než aby se jevila snaha o její povznesení. Dokladem toho jest právě zmíněná již spousta zpěvníků, které dokazují, jak málo dobrého v praxi až posud bylo dosaženo a jak špatně pochopeno byio správné pěstování lidové písně v e c h r á m ě, o jejíž reformu skoro po celé půlstoletí tak úsilovně se pracuje. A proto jen dobrá, z dobrého pramene a dobrým nápěvem opatřená píseň lidová může býti tím, čím býti má: přavým povznesením duše lidské k Bohu. Na štěstí máme již také pěknou řadu v z o r n ý c h zpěvníků, jaké vydali na př.: Holain, Lehner, Dobr. Orel, dále svatojanský, královéhradecký, olomoucký a brněnský kancionál, poufní kniha a j. Zváště u moravských kancionálů jeví se pokrok v tom, že v nich již za dřívější doby nápěvy písní byly opraveny a zrytmisovány, jakž se u nás teprve později stalo v královéhrad. Oltáři a v mnohých zpěvnících. V dřívějších vydáních jest rytmisování sice do taktu provedeno, ale notami kratšího trvání, čímž nápěvy průhledněji vystupují. Jak by na př. zcela jinou, jistě zvýšenou náladou se nesla starobylá velikonoční píseň »Prozpěvujmež všichni nyní« — (text je také v čítankách) — kdyby byla vpravena do přirozeného rytmu, než jak ji shledáváme v kane. svatoj. s tempem střídavým. Nestačí však pro správnost zpěvu lidového vzorný zpěvník a rigorosní výběr písní. Také zde jest třeba řádného vedení, nenáhlého, ale vytrvalého cvičení, poučování a po-vzbuzování nejen se strany ředitele kůru, ale i se strany duchovenstva, jakž zcela rozumně na to poukázáno bylo v různých časopisech, aby již v ústavech bohosloveckých pamatováno bylo na důtežitost pěstování správné lidové písně ve chrámě. Ještě větší význam měly by podobné pokyny pro školy, v nichž bylo by úkolem nad jiné naléhavým pilněji přihlížeti k písni lidové — spíše než pěstovati zpěv sborový, jehož nastudování vyžaduje nepoměrně dlouhého času. Tohoto se dá prospěšněji využitkovati při písni lidové, u které se před-pokládá cena ustálená a trvání neobmezené. Lidová píseň má býti každému drahým odkazem našich předků a jest proto jedním z nejpřednějších úkolů školy cvičiti a pěstovati ji a všemožně o to usilovati, aby vrácena byla své původní ryzosti. Tím byl by dán dobrý příklad lidu a tak by naše nejvzácnější skvosty lidových písní brzy mohly slaviti své znovuvzkřísení ve chrámech. Při nacvičování musí stejně býti dbáno všech pravidel a požadavků správného zpěvu a vokalisace i řádného zacházení dechem a hlasem. Vrcholem výkonu pak bude, nebude-li lid zpívati toliko mechanicky, řemeslně, nýbrž bude-li jeho zpěv také procítěným, oduševnělým ! Nečekejme hned nějakých zázraků, a l e věř m e v s í l u s v é drobné — t f e b a pozvolné — práce! | ||||
|