|
| ||||
| ||||
|
XLII. CYRILL 151
JOSEF KLEMENT Kadence. 7. KE KAZÁNÍ. V poli přehrával na klávesách mvsi. Je-li mnohdy co rozhodující v životě, bývá to kázání s pozorností a lačností poslouchané. Jen se ptej! -- Dnes však v povýšené moudrosti netoužírAe již prohloubiti své náboženské vědění a cítění četbou přístupných a výmluvných knih, jež duch katolický vy-tvořil, sami ve své pohodlnosti k vlastnímu opravdovému přemýšlení ani nepřijdeme. Jak si pak máme vážiti živého slova Božího, jež se ve škole dětem a ve chrámu všem dobré vůle hlásá. Zdaž jsme jím už dávno nepohrdli, jako věcí přežilou a odbytou? Padá to sémě vedle cesty ... a mezi trní ... Nevězí kořeny tohoto zjevu hloub? .. . Spoléháme na svůj patentovaný rozum a nevíme, že Duch svatý jest, kterýž učí tajemstvím vírv a vlévá ctnosti. Proto staří předkové, na příklad ve svých rorátech, každodenně k Duchu svatému volali, proto tak krásnou písní vzývali Jej před hlásáním slova Božího: Otče náš, milý Pane; a když přijali svaté slovo v srdce svá děkovali : Po-chválen budiž Pán Bůh náš! -- Proč mnohde před kázáním němě a tupě lid stojí anebo jen několik nesměle a ostýchavě o píseň se pokouší? Ci řiditel kuru hoví si ještě doma, domnívaje se, že teprve ku mši svaté zpěvu potřebí. I při kázání musí hlaholem varhan rozechvěti se srdce lidská touhou po rose nebes, po Těšiteli a Dárci života a závěrem zas plesati v dících a chválách za radostné poselství ježíše Krista. 8. SVÁTEČNÍ. Fěknou, ba zásadní myšlenkou nezapomenutelného biskupa Brynycha při vydání jeho Oltáře byla zásada, že lid musí pině porozuměti sv. obřadúm a se živou myslí se jich zúčastniti. Proto v tichých mších svatých, i při nichž se píseň zpívá. lid zústává s knězem u oltáře ve stálém spojení. Společně říká své »Vyznávám s knězem při obětování, svátostné dary i sebe modlitbou hlasitou obětuje, při přijímání po Spasiteli volá a touží. Podobně jest i s písněmi o důležitějších svátcích. Jako staří předkové s pozorností oslavovali významné dny zvláštními českými složkami mešními zpívajíce: vstup či introit, z graduale zvlášf radostné alleluja, veršíky k obětování i přijímání, tak by mělo a bohdá bude zas. Počátek učinil Oltář. Tam pro některé svátky zařazeny jsou v žalmovém zpracování introity a communia. Lid s radostí v mateřštině je zpívá, tajemství slavené památky mocněji si uvědomuje. V tom je veliký krok v pochopování liturgie, v tom je klíč k ob-libě chorálu. Až jednou ocitne se v rukou našich toužená, vzorná kniha chval božských, jistě tam budou naší chloubou české převody proměnlivých částek mešních, jak je dříve předkové zpívávali. Posléze nesmíme opominouti, že i volba písní zvláštní ba i nápadný vliv má na lid. Píseň mnohá, jakoby kouzlem rozezvučí stichlé struny srdce, aby mysl hlouběji vnořila se do krás tajemných, jež oslavovaný den přináší. 9. K MISERERE. je nejteskněji, když schránu drahé duše provázíme na svaté pole. Znáš opravdu obřady, jež církev pro tu trpkou chvíli připravila? Vezmi do rukou královéhradecký »Oltář« a poučíš se zcela. Mocnými údery buší zpěvy pohřební na brána nebes a milosrdenství, hřejivá a těšívá slova modliteb občerstvují truchlící srdce. Svět zvykl při pohřbech jen nádheře a pozlátku, aby víru zašlapal a dusil. lak důležitou úlohu musí zaujmouti sbor chrámový. Soudný člověk vyloučí tu bezohledně a rozhodně účast pochodové hudby. která mysli trýzní, ale neutěší. Viz naše zpěvy. U domu vzorně zazpívaný žalm »Z hlubokosti ...« průvodem kající »Miserere,~ v tolika již krásných pracích ztlumočené, a v chrámu v ústrety zní zarmouceným prosba k nebešfanům : Přispějte, svatí ... 0 mši za zesnulého pomlčím. Ozve se úzkostlivé »Vysvoboď ... lak potom potěší sladká slova: Do ráje tě uvedtež andělové ..., že potom pozvedne se smysl z hlubin zármutku, aby volala se Zachariášem: Požehnaný Hospodin... A když od hrobu přátelé beznadějně, trpce odcházejí od kříže volá je Matka Boží. Zpívá tam sbor: Zdrávas Královno. A tak je při každém pohřbu. Chudému volíš snad skladby jednodušší ale všecky a vzorné; když mohutnější a úpinější sbor může zpívati volíš ne nádherné ale složitější práce. 0, kdyby se věrně dle rozkazu církve zpívalo, přestalo by žehrání lidu v příčině pohřbú. Je požadavkem lásky do temných chvil bližního vnésti světlo a zář útěchy. Nedokáže to svatý a ušlechtilý zpěv ? | ||||
|