|
| ||||
| ||||
|
154 CYRILL XLII.
zpěvů, jež židé přednášeli s b o r o v ě; na vnitřní sílu a zbožnost i bohatost dojmu v biblicl<ém textu nestačí jednotlivec, tu třeba celé obce pěvectva, aby vše zdolala. Jednotlivý zpěvák v touze po přednesu rozetne často 1 D. J. C. V HRADCI KRÁLOVÉ. Z Humpolce. Obětní dny — jako každý jiný humanní podnii< v nynější době těžké — nalezly piného porozumění v srdcích šlechetného a obětavého obecenstva. Korunou jejich byl jistě jejich začátek — duchovní koncert pořádaný pod protektorátem slavné městské rady v předvečer Nejvyš. Jmenin v děkanském chrámu Páně. — Kostel byl napiněn až do posledního místa obecenstvem všech vrstev i vyznání --z města i okolí. — Sám J. M. nejd. p. opat Sales Roubíček ze Želiva poctil koncert svou vzácnou návštěvou. Nebylo divu. — Vábilf každého jednak hlas varhan — nedávno s velkým nákladem opravených a novými rejstříky dopiněných, jednak výborný pro-gram sčísly prvního uměleckého rázu. Úvodní číslo bylo. )os. Klička: Fantasie na Smetanovou symfonickou báseň >Vyšehrad« — ve kterém jakož i v dalším čísle v Bachově »ToccatěK ukázala sl. Rychnovská co krásy a velebnosti skrývá v sobě majestát královského hlasu varhan — dotknouc s e jich ruka uměním posvěcená. Po prvním čísle vystoupil na kazatelnu dp. Zeno Toman, jenž v promluvě hluboce procítěné a vlasteneckým nadšením oduševnělé pří-jemným přednesem svým připravoval pozorně naslouchajíci davy na korunu koncertu na velkolepé oratorium J. Haydena: »Sedm slov posledních Krista Pána.< Překrásným způsobem vylíčil v posledních slovech Kristových ozvěnu modliteb a tužeb těžce zkoušeného milovaného panovníka a jeho věrných a jistě dojemnějším způsobem nikde v celé říši ne-bylo nabádáno k obětavosti pro sirotl Nemužeme opomenouti zmíniti se o p. učitelovi Jandlovi, který při slavnosti tak významné svou bez-vadnou a krásnou hrou na housle si nás všeckv získal. Doprovod k jeho číslům obstaral mistrně pan Karel Nápravník. Dodáme-li, že výtěžek koncertu na dobrovolných darech obnášel 450 K pro dobro-činné fondy — mohou pořadatelé býti více než spokojeni. KRITIKA. Symfonické koncerty České Filharmonie. III. KONCERT (22. říjnal věnován byl cele A ntonínu Dvořál IV. KONCERT (29. řijna) stál zase ve znamení klassicismu. Jím zahájen byl cyklus s y m f o n i í B e e t h o v e n o v ý c h, které v souborném provedení jsou již od let zlatým hřebem programů nedělních koncertů filharmonických. Provedeny byly z nich prvé dvě (C-dur a D-dur), jichž společným znakem jest ještě jistý sklon k Haydnovi a Mozartovi, a které přinášejí oproti těmto zatím jisté obohacení formální. Dr. Zemánek, ienž, jako při symfoniích Beethovenových vždy, dirigoval zpaměti, předvedl je se svým orchestrem v podání pečlivém a zvláště ve volných větách středních do podrobností propracovaném. Jen věty závěrečné působily by zajisté ještě plastičtěji v tempu srozumitelnosti frásí více hovícím a charakteru nástroje neporušujícím. Solistickou část pro-gramu tvořil Mozartův 6. koncert pro housle, Es-dur s průvodem orchestru, týž, jejž slyšeli jsme již před prázdninami v rámci koncertů filharmonických v interpretaci mistra Kociana. Tentokráte svěřen byl zdatné houslistce, slč. A m a l i i B a r t f e 1 d o v é, akademicky přesně sice skladbu přednášející, v jejíž hře však postřehli jsme málo hloubky a vřelosti tónu, čemuž ovšem též málo napomáhal nástroj příliš dutého zvuku. Ms. | ||||
|