|
| ||||
| ||||
|
XLII. CYRILL 155
V. KONCERT (9. listopadu). H. B e r l i o z: > Fausta prokletí Provedení této dramatické legendy Berliozovy zůstane jistě nejvýznamnějším činem v celé řadě abonentních koncertů filharmonických. Objevujíf se díla tohoto mistra novoromantismu zřídka na koncertním podiu a proto dlužno každé znovuuvedení jich (»Fausta prokletí« po prvé provedeno v Praze r. 1880, pak až v r. 1903) vítati. Skladba tato, jako vše, co z ruky Berliozovy vyšlo, proniknuta jest cele ostrými osobitými rysy skladatelovými. Není sice do té míry autobiografická jako jeho »Episoda ze života umělcova«, ale je přece zase tak samostatná, že ne-užívá Goethova Fausta jako pouhé předlohy. Berlioz upravil si Fausta dle svého pojetí a mnoho také přidal. Tak sám konec dila vrcholí čistě Berliozovsky — prokletím Fausta se vší hrůznou fantasfičností pandaemonia. Také osoba Markétčina ustupuje u Berlioze dosti do pozadí; hlavní zájem se soustředuje na Fausta a Mefistofela. K tomu přičísti dlužno i ně-které detaily, tak parodii na fugu po písni Branderově a j. v. Hudebně realisoval Berlioz tuto svoji faustovskou visi všemi prostředky své bohaté tvůrčí potence, vybavil všecky 4 scény legendy přiléhavým výrazem a zvláště skvělou instrumentací. V tom ohledu zvláště působí jiskřivý pochod Rakoczyho, pak výjevy v Auerbašském sklepě a zpěvy Markétčiny. Dílo vyžadující složitého apparátu výkonn6ho — velikého orchestru, sboru smíšeného a chlapeckého a 4 solistů, klade na účinkující požadavky značné. Orchestr vedený drem. Z e m á n k e in zhostil se jich se zdare;n, též p r a ž s k ý »H 1 a h o 1< dostál pině svému úkolu hlavně intonaci a hybnost hlasovou exponujícímu. I chlapecký sbor studujících reálky v Praze-VII. byl platnou jednotkou celku, odrážeje se barvou vy-školených dětských hlasů od složek ostatních a nezanikaje ani v plenu orchestru i sboru smíšeného. Obšírnou úlohu Fausta převzal p. Ot. Mařák, uchvacuje pelem svého hlasu zvláště v místech nesené melodie, Mefista zapěl temperamentně p. Jiří Huml, Markétku podala s velikým citovým prolnutím paní M. Musilová a episodní partie Brandera dobře ležela p. J. Fifkovi. Koncert, o nějž se jevil kromobvčejný zájem, měl veliký úspěch a byl opakován. Ms. VI. KONCERT (12. listopadu) byl zahájen pečlivěsehranou třetí symfonií Beethovenovou ( EroicaQ), v níž již znatelně proráží vlastní individualita Beethovenova nezdolnou životní energií, kterou právě vložil Beethoven do této skladby — básni o člověku hrdinovi. Následoval 3. h o u s l o v ý k o n c e r t B r u c h ů v D•-moll, vyvinující dosti rušné energie ve větě prvé, jehož druhá věta stojí a padá výkonem virtuosovým a jenž popřává dosti místa stránce technické ve větě třetí. V jeho interpretaci zaskvělo se opět veliké umění mistra Jaroslava K o c i a n a, vítaného hosta koncertu. Jako příznačnou, ba možno říci jedinečnnu vlastnost Kocianovu dlužno podškrtnouti jeho mohutný, ale při tom hřejivý a skutečně zpívající tón, jenž line se s houslí stejně opojivě v klidném toku melodie jako v rušném pohybu energických rhytmů, neztráceje ani při sebe větším stupňování síly ničeho na svém pelu. Novin kou (ač v gener. programu neuvedenou) pro tyto koncerty byla symfonie A-dur G e r h a r d a v. K e u s-s l e r a, známého dirigenta a organisátora od let v Praze působícího. Skladba ta čerpá obsah svůj ze čtyřdílné básně skladatelovy »Smrt«, zhušfujíc jej v jedné větě. Básnický podklad tento dosti složitý vyžaduje však v hudebním zpracování motivů praegnantnějších a výrazu určitějšího, má-li se dle něho posluchač orientovati v komposici v jednom toku bez přerušení jej zhudebňující. Jinak projevuje práce ta zřejmě ambice modernistické a klade na reprodukci požadavky nemalé. — Filharmonikové hráli podtaktovkou skladatelovou přesně a jistě v jeho intencích. Ms. Filharmonické koncerty Německého divadla. Symfonické koncerty orchestru Německého divadla vedením kapelníka Z e m 1 i n s k é h o mají již svůj ustálený dobrý zvuk svými programy, které i pro pravidelné návštěvníky koncertů přinášejí vždy něco zajímavého. Letošní řada těchto 6 abonentních koncertů uvedena byla (26. října) symfonií M o-z a r t o v o u C-dur, »jupiter«, nedlouho před tím Českou Filharmonií pod taktovkou Rich. Strausse přednesenou. Zemiinskému dlužno přiznati jako velikou přednost zvláštní smysl pro přísnou, klassickou skladbu. Symfonie tato zněla v jeho podání skutečně mozartovsky. Nebylo tu nijaké hruběji nanesené barvy, vše bylo křišfálově čisté, z'crátka stylové. Následovala Wagnerova Idylla Siegfriedova v přednesu vystihujícím celou hloubku této příležitostné sice, ale pod rukou Wagnerovou v mohutnou šíři rozrostlé skladby. Program končil 2. symfonií B r a h m-s o v o u, z jejíž čtyř vět vemlouvá se hlavně věta první svojí symfonickou stavbou, věta druhá (Adagio) svým mohutným rozpětím a věta třetí IAllegretto grazioso) svými pro Brahmse charakteristickými prvky lidovými, méně již věta poslední. NIs. ZPRÁVY OSOBNÍ. Vincenc Golter. ředitei c. k, círk. školy v KIosterneuburku nastoupil jako dobrovolník k tyrolským střelcům, by1 nyní povýšen na setníka a mimo jiná vyznamenání obdržel řád železné koruny 3. tř. za obzvláštní statečnost a hájení své vlasti. Zván jest »králem Dolomitů a před tím obdržel bronzovou a stříbrnou medaili 1, a 2 tř. za statečnost. Organisatorský talent uplatnil nejen v círk. hudbě nýbrž i ve frontě. RŮZNÉ ZPRÁVY. :* Zapomenuté úmrtí velezasloužilého hudebníka církevního. Dne 29. srpna t. r. ze-mřel ve Slavoníně u Olomouce tamní farář L u d v í Ic H o 1 a i n. Narozen 20. srpna 1843 ve Staré Bělé u Mor. Ostravy, býval prefektem a professorem matematiky v semináři kroměřížském. Odtud odebral se na Iiražskou universitu studovati zde matematiku u fysiku, obor vedle hudby jemu nejmilejší. Skladatelsky byl nejčinnějším v letech 1369—1890. Vyšlo od něho Te Deum, Litanie lauretánská, zpěvník kostelní, průvod varhan k němu, slezská hymna, písně pohřební, 150 lidových písní moravských s průvodem klavíru a j. v. Cyrillisté, mezi nimiž měl jen oddané ctitele, zachovají mu čestnou pamět. R. I. P.! ** Nejstarší hudební list belgický ALe Guide Musical«, světové pověsti a oblibě zvláště ve Francii se těšící, zaniknul_po 60 letech vycházení. **- Ve Walhalle u Rezna postaveno bylo poprsí 1. S. Bacha od sochaře Boehna z Mnichova. ** Výbor j. H. St. prosí také o zprávy všecky kollegy (i nečleny) a jich rodiny neb přátele o sdělení, kdo službu vojenskou koná a zda jako jedno-roční dobrovolník, šarže, prostý domobranec, i u kterého oddílu. ** Příslušné kruhy připravují reformu učiva škol středních a paedagogií. Na těchto má býti hudba na příště jen nepovinným předmětem (jako bývalo již v sedmdesátých letech minulého století). * jednota hudebních Stavů jedná s úřadem válečné péče o zřízení kursu pro výcvik invalidů ve hře na smyčcové nástroje. Skladatelům duchovních kantát a písní doporučujeme otištěný sonet Vrchlického z cyklu so- | ||||
|